V dnešní době máš nejrůznější možnosti, jak naložit se svým životem. Láká tě po škole odjezd do ciziny? Už to není žádný problém, jako za dob našich rodičů. Chceš studovat, co nejdéle to půjde? Nic ti nebrání. Dokonce tím zvýšíš svoji kvalifikaci a práci bys měla najít snadněji.
Ovšem každá tato cesta má svoje pro a proti. Proto jsem vyzpovídala čtyři holky – každá z nich se rozhodla úplně jinak. Je jim dvacet tři a položeny jim byly následující tři otázky.
Proč ses tak rozhodla?
Co si myslíš, že ti to dalo nebo naopak vzalo?
Udělala bys dnes něco jinak, kdyby byla možnost?
Jindřiška Pučálková, 23 let: vdaná, syn David
Otěhotněla ve dvaceti, rok po vyučení
Proč ses tak rozhodla?
Podle někoho jsem byla možná mladá, ale cítila jsem, že jsem na to už připravená. Tenhle pocit jsem měla už i dříve. Byla jsem zvědavá na to, jaký je to mít vlastní rodinu a starat se o ni. Otěhotněla jsem s přítelem, kterého jsem si našla na škole. Po dvou a půlleté známosti jsme se tedy vzali, jelikož jsme oba chtěli, aby dítě bylo manželské. Brali jsme se z lásky. Mně bylo dvacet a příteli dvacet jedna.
Co si myslíš, že ti to dalo nebo naopak vzalo?
Dalo mi to příležitost starat se o svou vlastní rodinu, vychovávat syna Davida. Žít s někým ve společné domácnosti, což jsem sama nikdy předtím nepoznala. Jsem moc ráda, že jsem tuhle zkušenost mohla prožít poprvé se svým manželem Jirkou. Snažím se pro něj být dobrou manželkou, i když se to občas zvrtne.
Udělala bys dnes něco jinak, kdyby byla možnost?
Jsem spokojená se životem, který žiju. Nerozhodla bych se udělat něco jinak. I když to mezi mnou a manželem někdy skřípe, ale to je tak všude. Říká se, že spolu máme být v dobrém i ve zlém a myslím, že těch našich společně prožitých pět let se vryje do srdíčka. Moc je miluji a byla bych ráda, kdybychom časem zvětšili naši rodinku ještě o jednoho člena.
Katka Hartmanová, 23 let: rok v Anglii jako au-pair
V polovině druhého ročníku vyšší odborné školy odjela do Anglie
Proč ses tak rozhodla?
Po maturitě na střední škole, jsem nastoupila na vyšší odbornou školu, obor personalistika. Na VOŠ jsem šla z důvodu, že jsem se na vysokou nedostala. A právě úroveň na VOŠ mě dost štvala. Žádné nároky, požadavky, bylo to jako pokračování na střední. Takže v polovině druhého ročníku jsem si řekla dost a zašla se zeptat do Student Agency. Tam mi doporučili au-pair pobyt. Původně jsem chtěla jet jen na léto, ale jsem tu spokojená. Když mi nabídli, abych tu zůstala celý rok, souhlasila jsem.
Co si myslíš, že ti to dalo nebo naopak vzalo?
Určitě jsem se hodně zlepšila v angličtině, potkala nové lidi, seznámila se s novou kulturou. Naučila jsem se žít samostatně, bez rodiny, mám spoustu nových zkušeností s péčí o dítě. Když jsem přijela, prckovi byly teprve tři měsíce. A co mi to vzalo? Nemůžu říct, že by mi to něco vzalo, možná mě jen mrzí, že až se vrátím do školy, už tam nebudou moji spolužáci.
Udělala bys dnes něco jinak, kdyby byla možnost?
Přestože to tady pro mě nebylo vždycky lehké, tak svého rozhodnutí nelituju, rozhodla bych se stejně.
Jana Šobrová, 23 let: po třech letech v práci opět studentka
Po střední škole nastoupila do práce, ale po třech letech začala znovu chodit do školy
Proč ses tak rozhodla?
Myslela jsem si, že cesta, po které jdu, je správná. Měla jsem jiné plány než studovat. S přítelem jsme si hledali byteček, ale vztah nám nakonec nevyšel. Vše se mi sesypalo. Naštěstí díky lidem, které mám vedle sebe a díky času jsem to ustála a rozhodla se pro změnu. Po třech letech jsem se vrátila do školy. Chci ji dodělat a najít si perspektivní práci. Stále brigádně pracuju v mekáči… a pak sbohem McDonalde!
Co si myslíš, že ti to dalo nebo naopak vzalo?
Dalo mi to strašně moc zkušeností, jak jednat s lidmi a naopak jak je nenechat, aby jednali se mnou. Zjistila jsem, jak to chodí v pracovním procesu. Také jsem zjistila, že na takovou zodpovědnost ještě nejsem připravená. Na druhou stranu díky penězům, které jsem si vydělala, jsem začala cestovat, což jsem si dříve nemohla dovolit.
Udělala bys dnes něco jinak, kdyby byla možnost?
Možná bych byla méně naivní a rozhodla se rovnou pro studium. Nespěchala bych tolik s osamostatňováním se. Určitě bych vrátila čas a šla studovat. Ale to nejde, proto si to vynahrazuju teď a budu studovat, dokud to půjde.
Michaela Hajdová, 23 let: čtvrtým rokem studuje Vysokou školu obchodní
Po střední škole začala studovat vyšší odbornou školu, nyní má titul Bc. a pokračuje v magisterském studiu
Proč ses tak rozhodla?
V dnešní době není střední škola pro uplatnění v zaměstnání dostačující. Trendem doby jsou vysoké školy, které nabízejí zajímavé studijní obory. Také si myslím, že by se mělo studovat, dokud to jde, protože pracovat pak budeme celý život. Takže dokud jsme mladí, plni elánu a chuti učit se, měli bychom toho využít. Užívat si stále studentského života. To jsou mé hlavní důvody proč studovat.
Co si myslíš, že ti to dalo nebo naopak vzalo?
Začnu tím, co mi škola vzala. Rozhodně to je možnost praxe, protože chodím na denní studium, práce je jen občasná a je jí málo. Dále jsem o škole ztratila iluze, které jsem měla při nástupu. Nelíbí se mi změna učitelů, chabý osobní kontakt s profesory, jednání se studenty a tak dále. Ale protože moje škola je soukromá a platím si dost vysoké školné, nelze tak lehce od studia opustit na rozdíl od státních škol. Takže si myslím, že dost studentů školu dodělá, i když už potom o studium nemají zájem. Na druhou stranu jsem se naučila samostatně pracovat, zvládat obtížnější a složitější úkoly. Dalo mi to dobré roky s novými přáteli, více volného času, nové zkušenosti a dokonce pár zajímavých předmětů.
Udělala bys dnes něco jinak, kdyby byla možnost?
Rozhodně bych se znovu rozhodla studovat dále. Jen bych si nejspíš hodně rozmýšlela, jestli škola, kterou jsem si vybrala, mě bude opravdu bavit. Protože od střední školy se může ledacos změnit, styl, vkus, zájmy, které se vytříbí a vypluje na povrch něco, co by vás bavilo studovat mnohem víc.
Jindře, Káťě, Janě a Míše děkuji za rozhovor.
Jaký je tvůj názor? Svěř se nám prostřednictvím komentářů pod článkem.
Můj život je podobný svým způsobem Míši a Katce zároveň – sice po střední následovala výška a po bakaláři ještě magisterská nástavba, ale jakmile se blíží nějaké prázdniny tak mizím do zahraničí, teď přímo do Norska.
S přítelem, který žije přímo v Norsku žijeme takhle napůl odděleně napůl spolu už dva roky, po dokončení školy bude svatba ale ne kvůli touze po rodině, spíš jako symbolické zakončení střídání se států. Děti zatím fakt nechceme, to možná za pár let až budeme mít nějaké základní životní potřeby uspokojené.
A jestli bych něco měnila? Asi bych už víc přemýšlela, jestli je titul Ing před jménem důležitější než spokojenost a jestli mi ty hodiny šprtání se zpaměti a boje s učiteli opravdu stojí za to.
Rozhovory se povedly, jelikož jdu teprve na střední tak ještě přesně nemůžu říct, jakou cestou se přesně vydám, ale nejvíc mě láká VŠ a cestování.=)
Já mám už odmalička jasno v tom, že po střední chci na výšku do Anglie. Pokud se mi to nepovede, chtěla bych au-pair v Anglii. Ať už budu dělat cokoli, chci, aby to bylo právě v této zemi, protože vím, že právě tam budu spokojená. Proto mne potěšil a velmi inspiroval rozhovor s Katkou Hartmanovou, děkuji za něj :)
Mno….tak taky bych ráda šla na vejšku, ale obávám se, že se napoprvý nedostanu. Ale lákala by mě angličtina, a pak jakože překládat, jenže pro to zatím nic moc nedělám, tudíž to nevidím moc růžově. Jinak teda obdivuju lidi, který se nebojej se sbalit a jet někam do ciziny, ať už to je Norsko, nebo Anglie, nebo třeba jenom Slovensko :-P Já bych ráda do Anglie, třeba jen na měsíc prázdnin, zkusit mluvit, mluvit, mluvit, a pak v daleké budoucnosti do Ameriky, na nákupy, a za takovejma těma komerčníma, profláklejma atrakcema ;-)