Máš ráda pohádky? Naše redakce také, a proto pro tebe Slečna připravila následující článek. Někdo by mohl namítnout, že pohádky jsou pro děti, a že jsou to banální povídačky, ale nemusí to tak být vždy. Kráska a Zvíře Christopha Hanse je důkaz toho, že i z dětské báchorky se dá udělat složitější příběh s úžasnou atmosférou, který vtáhne kdekoho. Vítej ve světě tajuplných lesů, epických melodií, nočních můr a krásných šatů!
Pohádku o Krásce a zvířeti všechny známe. Jak to ale vypadá, když se ji režisér rozhodne přepracovat na oslnivé fantasy? Čti dál a uvidíš.
I v pohádkách existují hádky
Kdo by čekal něžné vyprávění na dobrou noc, ten by se šeredně spletl. V této verzi klasické pohádky totiž nechybí obyčejné lidské starosti, jako ztráta majetku, společenského postavení, smrt, násilí a dokonce rodinné neshody. Belle je dcerou bohatého obchodníka, který náhle pozbyl svůj majetek a je nucen i se svými dětmi přesídlit na venkov do podstatně skromnějšího sídla. Problémy na sebe nenechají dlouho čekat, ať už jde o hádky mezi Belle a jejími sestrami, problematické chování jejího bratra, nebo onu osudnou růži. Možná si říkáš, že dál to znáš. Ale pozor, kromě klasického příběhu se seznámíš také s minulostí zakletého prince, kterou v disneyovské verzi pohádky rozhodně neuvidíš!
Je na co se dívat
Kromě toho, že Léa Seydoux, představitelka hlavní hrdinky, je opravdu půvabná a na Vincenta Kassela se také kdekdo rád podívá, oko potěší také samotné zpracování pohádky. Setkáš se s nádhernými paláci, lesy a podle mého názoru výbornými kostýmy. Výtku bych měla snad jen ke dvěma věcem, a to jsou podivná, roztomile se tvářící stvoření, pobíhající po celém zámku, kterých bych možná raději zůstala ušetřena a celému snímku by jejich nepřítomnost dodala na vážnosti. Rovněž zjev Zvířete na mě působí až příliš dobrácky. Připomíná spíše mírumilovného lva Aslana, než bestii, které bych se měla obávat a štítit. I přesto ale oceňuji vizuální stránku filmu, na které je vidět, že si s ní tvůrci dali práci.
Ukrytá krása
Zlí jazykové se zlobí, že děj filmu má značné logické mezery a že se postavy chovají neopodstatněně. Na obranu Krásky a zvířete bych ráda podotkla, že pohádkové postavy se chovají prostě tak, jak jim archetypy velí. Kráska se nutně musí zamilovat do zakletého prince, aby mohl přijít kýžený happyend. Nevím, jak ostatní, ale já se na pohádky nedívám proto, abych se setkala s hlubokou psychologií postav. Nechci, aby se princezny emancipovaně vykašlaly na prince a radši se staly bojovnicemi, nebo cokoli jiného. Naopak, toužím po tom, aby Belle zakletého prince milovala. To, co je na téhle pohádce tolik zajímavé, je láska bez ohledu na minulost, vzhled a to, co je zjevné na první pohled. Důvěra v druhého bez ohledu na to, čím si prošel. A určitá naděje, kterou to dává všem, kteří někdy udělali chybu. Proto mám ráda pohádky – protože chci věřit, že i když se ze mě vlivem okolností stane zvíře, ještě pořád se může najít někdo, kdo mě bude mít rád bez ohledu na to, co jsem udělala, protože bude věřit, že se pro něj dokážu zbavit lví hlavy.
Rozhodnutí, zda Krásku a zvíře odsoudíš jako naivní pohádku, nebo si z ní odneseš něco víc, je na tobě. Ale za sebe bych se přimlouvala, abys jí dala alespoň šanci.