Tak co, už sis vymyslela nějaké předsevzetí do nového roku?, ptala se mě nadšeně před pár dny kamarádka. Ne, nedala.
Pro spoustu lidí je první leden zřejmě jedinečnou příležitostí pro nový začátek. Já to tak ale necítím. Zatímco má kamarádka dlouhé měsíce vymýšlí, jaký úkol si dá tentokrát, a pak jí trvá maximálně dva týdny, než všechno poruší, měsíc se sžírá výčitkami a nalhává si, že příští rok to určitě zvládne, já si dál žiju ve svém blaženém ignorantství. A je mi docela fajn.
Přemýšlela jsem nad největším nedostatkem této novoroční tradice. Řekla bych, že zásadní problém je v tom, že si před sebe obvykle stavíme příliš složité úkoly. Normálně bychom o sobě pochybovali, jenže první leden je přece magické datum. Čekáme snad, že nám poslouží jako berlička anebo že přiletí kouzelná víla a všechno půjde úplně samo. Jenže tak to není. Všechno si musíme oddřít sami, a nezáleží na tom, jestli je včera nebo zítra.
Někdo si určitě neodpustí poznámku, že nic není nemožné, když pánu Bohu se podařilo stvořit svět za pouhých sedm dní. Uvědomte si ale, že dnes je doba jiná! Stvořitel se nemusel prokousávat byrokratickými formuláři, půl roku čekat na vyjádření stavebního úřadu a další měsíce na řádnou kolaudaci. Žádní sousedé mu nedělali naschvály a nemusel řešit rozmary počasí ani z čeho bude následujících třicet let splácet hypotéku… Teď asi namítnete, že srovnávat vznik světa se snahou zhubnout pět kilo nebo přestat kouřit je poněkud scestné, ale já vám radím, nepodceňujte to! Lepší, než se ze dne na den pokusit změnit svět a zaleknout se první překážky v cestě, je začít pomalu, s chladnou hlavou a jasným plánem. Zázraky se nebudou dít ani tak, ale o to víc si svého úsilí budete vážit.
Úspěšný nový rok přeje
Eliška
Lednové číslo MagaSinu si můžeš přečíst nebo stáhnout zdarma ZDE.