[button link=”https://slecna.info/tag/blog-hanky-z/” color=”green”]BLOG HANKY Z.[/button]
BLOG HANKY Z. – Přiznám se, není pro mě úplně snadné psát otevřeně o sexu. Jenomže se o něm tak dneska mluví, proto budu projednou velmi otevřená i já. Takže bacha, holky, dneska beze srandy – téměř.
Sex je dneska úplně všude kolem nás. V časopisech, filmech, reklamě – pokud ne přímo, tak minimálně v podtextu, dvojsmyslech či narážkách. Holky v klipech tancují v pohybech, které by nikoho nenechaly na pochybách , tedy kdybychom nad tím vůbec ještě uvažovali.
(Pře)informovanost?
Do určité míry je samozřejmě naprosto v pořádku a žádané, že se sex veřejně probírá. Děti a dospívající se tak včas dozví vše podstatné co potřebují vědět o rozmnožování, neplánovaném těhotenství či “breberkách”, které při tom všem mohou chytit. Přesto se však nemůžu zbavit dojmu, že přílišná otevřenost v oblastech sexu patří spíše do partnerského vztahu, poradny, pokud je třeba, nebo možná k důvěrnému příteli. Ale ne na bilboardy a do seriálů pro teenagery.
Zpátky do reality
Učím ve školce a proto dobře vím, o kolik jiný vztah k sexu mají předškolní děti oproti naší generaci. Například promiskuitu (ale i třeba násilí) vnímají jako úplně běžnou věc. Stejně jako koblížek na svačinu či to, co zase provedl Koumák své modré rodince.
Myslím, že je sex brán tak nějak na lehkou váhu – v tom špatném slova smyslu. Vnímáme ho jako konzumní záležitost téměř od dětství. Vyrůstáme s představou o něm, která roste s přibývajícím věkem a počtem zhlédnutých dílů seriálů. No a pak přestanou být naše poznatky teoretické.
A možná jsme pak zklamaní, protože ze všech těch klipů a filmů získáme dojem, že půlka lidí na světě žije jenom kvůli sexu a on to zase až takový velký zázrak jak jsme si mysleli není.
Nejde o to, že bych cokoliv, ať už střídání partnerů nebo jakékoliv praktiky, odsuzovala. Nejde o nic nečistého a je to věc každého z nás. Jen mě mrzí, že kvůli tomu, že je takové osobní téma propíráno naprosto veřejně, se z něj stává prostředek jak být zajímavý, výstřední, ale i vulgární a vlastně politováníhodný.
Šílenství okolo Padesáti odstínů všeho možného
Za zmínku mi ještě stojí hysterie okolo beletrie pro dospělé, která je poslední dobou neuvěřitelně oblíbená. Například Padesát odstínů šedi: objektivně řečeno, příběh je poměrně plytký, ale o to v těchto knížkách nejde, že.
Vypátrala jsem, že jde vlastně o takovou malou revoluci. Všechny erotické romány, které byly sice psány už v minulém století (ano, vybavme si například Paní Bovaryovou nebo Milence lady Chatterleyové) se totiž od těch dnešních v něčem diametrálně liší – nepsaly je ženy.
Tím, že doteď byly autory lechtivých příběhů výhradně muži, byly i jejich, byť ženské, postavy po psychologické stránce vyloženě mužské povahy, se všemi svými myšlenkovými pochody, touhami, choutkami.
A v tom právě teď boříme hranice což je dobře. Žena může napsat erotický román a nebýt lynčována za necudnost.
A co si myslíš ty? Mluví se dneska o sexu příliš otevřeně?
Souhlasím s autorčiným náhleem na nadužívání motivů sexu či jeho naturalistické zpodobnění v médiích. Myslím, že děti a mladí lidé, kteří vyrůstají v přesvědčení, že intimní dotyky jsou naprosto běžná forma kontaktu, dojdou jednoznačně k názoru, že sex je nutno provozovat za á pro zábavu a za bé abych nebyl lůzr, protože to dělaj všichni a všude. Zajímalo by mě, kolik z nich vůbec někdy pozná rozdíl mezi sexem a milováním.
P.S. U čtení kousku Padesáti odstínů jsem se v knihkupectví řehtala na celé kolo, protože mi to přišlo pro dospělou ženu poněkud připitomělé. Tak nevím.