Holčičí wrestling: intriky, pomluvy, naschvály

Nedávno jsem četla jeden kameňák. Přítel je prý ten, kterému když řekneme: “Někoho jsem zabil,” odpoví nám: “A kam ho zakopeme?” Ale není nadarmo všem svým přátelům důvěřovat až za hrob. Jiné přísloví totiž praví, že falešný přítel je horší než falešný nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, ale příteli věříš.

Moje spolubydlící je názoru, že vše se má řešit přímo. Tudíž, pokud nejsi schopna přátelům říct to, co ti vadí, co se ti nelíbí a co by se mělo popřípadě změnit, pak prý nejsi opravdovým přítelem. Já si ovšem nejsem úplně jistá, zda se s takovým názorem mohu úplně ztotožnit. Přeci jen mi na mysl vyvstávají slova jako ústa, takt, ohleduplnost. Ovšem v případě Hanky jsem s ní zajedno.

Chci, aby mne kamarádi měli rádi takovou, jaká jsem

„S Lídou jsem se kamarádila už snad od školky, vždycky jsme byly sehraný tým. Ovšem po přechodu na vysokou se vše změnilo,” vypráví třiadvacetiletá studentka Hanka. “Já jsem šla na filozofickou fakultu a Lída na práva. Postupem času mi začalo připadat, že se za mne asi stydí. Když jsme potkaly její přátele z vysoké, totálně mě začala ignorovat.”
Hance to velmi vadilo. “Ignorace pomalu přecházela v zesměšňování mého oblečení, mých názorů a snad vše, co jsem udělala, bylo špatně.” Jejich vztah skončil asi půl roku po nástupu na vysokou. “Kamarády, kteří mne nemají rádi takovou jaká jsem, nepotřebuju,” tvrdí Hanka.

Opravdu vykutálená kámoška

Pořád se mluví o nevěře mezi mužem a ženou, ale co jsme schopni tolerovat u našich přátel? Co je považováno za přátelskou nevěru? Určitě to souvisí s věkem. U dětí je to zničený pískový hrad, u puberťáků zřejmě zesměšnění před okolím, ale u dospělých? Jaká věc vede k rozporu v přátelství? Pomluvy? Podvody?

Konec velkého přáteství kvůli nepoctivosti si zažila také dnes devětadvacetiletá podnikatelka Petra. “Helena a já jsme se potkaly na mateřské. Obě jsme byly mladé maminky, které si vždy měly co říct. Naši manželé pracovali a my se staraly o děti a klábosily,” začíná své vyprávění.
“Brzy ale nebylo o čem klábosit, takže jsme musely najít něco jiného. Heleně jsem se svěřila, že mne vždy lákalo založit si internetový obchůdek. Byla mile překvapena a se vším mi ochotně pomáhala, abych vše zvládla. Z počátečního chaosu se začal stávat systém. Zanedlouho mi ale přestaly souhlasit počty a kusy některého oblečení.” Petře to bylo divné, proto obvolala dodavatele, zda u nich nedošlo k chybě. Nedošlo. “Zjistla jsem, že ve ztrátách může mít prsty Helena, přestože jsem tomu sama nechtěla věřit. Když jsem jí o tom řekla, urazila se, vyčetla mi první poslední a začala pomlouvat, kde se dalo. Ve chvíli, kdy se mi má domněnka povrdila, jsem si slíbila, že si příště budu dávat pozor, komu můžu doopravdy důvěřovat.”

Přátelství, které skončilo rozvodem. Rodičů.

„Konečně jsem domů přivedla svoji nejlepší kamarádku, se kterou jsem na medicíně prožívala všechno možné, dobré i zlé,” vzpomíná sedmadvacetiletá lékařka Monika. “Našim jsem o ní vyprávěla sáhodlouhé historky, takže na ni byli patřičně zvědaví. Byla jsem ráda, že si s Klárou dobře rozuměli. Dva týdny, které strávila u nás v Olomouci, byly moc fajn.” Vyprávění tím však nekončí.
“Ihned na začátku semestru mi Klára začala básnit o nějakém Petrovi, kterého jí představil jejich společný známý. Moc jsem jí to přála a hltala každé slovo, co mi o něm říkala. O co jsem však byla nadšenější ze vztahu, který prožívala moje nejlepší kamarádka, o to více jsem byla zklamaná, když se mi matka svěřila, že otec má milenku.” Monice však brzy přestaly některé věci sedět. “Docvaklo mi to. Vzala jsem si tátův mobil a vytočila číslo Klára. Už dopředu jsem věděla, kdo telefon zvedne. Tuto situaci bych nepřála nikomu z vás zažít, protože není nic horšího, než zjištění, že se vašim rodičům rozpadá manželství kvůli vašim přátelům. S Klárou už naše vztahy nebyly nikdy jako dřív,” konstatuje sklesle Klára.

A co vy, milé slečny? Vrazil vám někdy domnělý přítel kudlu do zad?