Kde existuje ona pomyslná hranice mezi přátelstvím a zamilovaností ve vztahu? Jak a podle čeho si vlastně vybíráme partnera? Každá máme jiné priority a požadavky, ale ideály si v sobě tvoříme všechny.
Údajně máme v sobě geneticky zakódováno, že si vybíráme takového partnera, který by mohl být tím nejlepším potencionálním otcem pro naše děti. Z živočišného pohledu zjednodušeně řečeno, takového, který vypadá zdravě a vitálně a byl by schopný ochránit a zabezpečit rodinu. Takový, ke kterému bys mohla vzhlížet jako k ochránci smečky.
Ten nevypadá špatně, co myslíš?
Každá máme na svého partnera jiné nároky a podle nich si ho vybíráme. Někdo kouká na ruce a upravené nehty nebo na čisté boty. Není pravda, že soudit podle zevnějšku je povrchní. Ať chceme nebo ne, ať si to připustíme či nikoliv, každá z nás zprvu zhodnotí zevnějšek. Začala by ses bavit s někým, kdo vypadá, jako kdyby neznal hřeben nebo měl na sobě otrhané oblečení? Určitě ne. Takovým extrémem jsou takzvané zlatokopky, které shlédnou objekt od hlavy až k patě a když jejich součet značkového oblečení, bot a hodinek dá dohromady několikadesetitisícovou částku, pak je pro ně dotyčný vhodný nebo ideální.
Každá máme v sobě jakýsi ideál, který jsme si samy vytvořily a snažíme se hledat takového partnera, který by mu odpovídal, ale dříve nebo později začneme zjišťovat, že vlastně takový neexistuje a nakonec se spokojíme s opranou frází: Stačí, aby byl hodný a měl mě rád.
Zase ta chemie…
Je vědecky dokázáno, že zamilovanost je chemický proces v těle člověka, který trvá přibližně tři měsíce. Proto se říká, že člověk nosí růžové brýle. Vidíš svého miláčka jako dokonalé stvoření a nemůžeš bez něj být ani minutu. Později společným soužitím ale začneš přicházet na to, že ráda chodíš ven s přáteli a on raději sedí doma u televize. Domluvila jsi oběd u rodičů a on se nakonec vyhne s výmluvou, že má lístky na fotbalový zápas s klukama. Už dva měsíce mu připomínáš, že by měl nechat ostříhat svého psa… Každý vztah musí mít své neshody, jinak by to ani nebylo normální, ale pokud je jich až příliš…? Je důležité být ve vztahu tolerantní, respektovat zájmy jeden druhého a nechat si trochu svého soukromí, ale vše má své meze.
Lásku musí doplňovat přátelství
Žádná pomyslná hranice mezi zamilovaností a přátelstvím vlastně neexistuje. Je více než jasné, že po pěti letech partnerství nebudeš mít šimrání v břiše, jako když jste spolu šli na druhou schůzku. Ale je vlastně výhra, když i po několika letech jdeš ráda s partnerem na večeři a máš si s ním, co říct. Můžeš se mu svěřit s potížemi v práci nebo v rodině a on ti se zájmem naslouchá a dokáže tě podpořit. Zjišťuješ, že v něm vlastně máš zároveň i nejlepšího kamaráda. Jste na dobré cestě, jak mít dlouhodobý vztah. Podívej se na babičku a dědečka, žijí spolu, mají se rádi, vydrželi spolu celý život, protože se tolerovali a naslouchali si, jsou vlastně nejlepšími přáteli a nikdo je nezná lépe než jeden druhého.
Nároky na vztah a na partnera se také vyvíjí s věkem. První láska, velká zamilovanost, určitě jsi neřešila, jak se asi jednou dokáže postarat o vaše děti. Fyzicky tě přitahoval a to ti stačilo ke štěstí a velkému pobláznění. Časem, blíže k dospělosti, zvyšujeme nároky spíše na duševní stránku, povahové vlastnosti a charakter. Ne zřídkakdy se stává, že partnerem se stane nejlepší kamarád, který se ti vlastně fyzicky nikdy nelíbil.
Není možné udržet stav zamilovanosti dlouho, museli bychom, řekněme, každý rok mít jiného partnera, pak by to možné bylo, chemii v těle bohužel neošálíme. Takže pokud nepatříš mezi zmíněné zlatokopky, které milují jen peníze a ostatní neřeší, určitě nejsi jediná, která musí slevovat ze svého vysněného ideálu, děláme to všechny.