Když se zamilujeme, máme pocit, že létáme a že naše láska hory přenáší. A jsme přesvědčeni, že onen vzletný stav prudké zamilovanosti nám zůstane až nadosmrti. Jak je to ve skutečnosti?
Také láska bývá opředena mnoha mýty, které nakonec mohou být v partnerském vztahu na škodu. Pojďme se jim společně podívat na zub, odhalit jejich zrádnosti a překonat nástrahy.
Mýtus 1: „Budeme spolu šťastní, dokud nás smrt nerozdělí.“
Je nutné si uvědomit (možná trpkou) pravdu: Ať chceme, nebo ne, žádný vztah se neobejde bez krizí, mračen a špatných období. Občasná nedorozumění rozhodně nejsou známkou toho, že je náš vztah špatný a bylo by lepší ho ukončit. Naopak je třeba naučit se s partnerem dobře komunikovat a krize společně řešit. Mýtus „stálého štěstí“ je nebezpečný z toho důvodu, že nás sytí slepými iluzemi a často vede k velkým zklamáním. Proto je lepší být ve vztazích realisty a otevřeně si připustit, že i v tak dokonalém soužití, jakým je právě náš vztah, můžou nastat i horší dny, nenechat se problémy zaskočit a být na ně připravení.
Mýtus 2: „Oko za oko, zub za zub!“
Možná to zní spravedlivě: ty podvedeš mě, já podvedu tebe. Ty zalžeš mně, já zalžu tobě, abych se cítila líp. A tak dále. Opravdu je ale taková „spravedlnost“ ve vztahu žádoucí? Rozhodně ne, obvykle vede k začarovanému kruhu plného naschválů a intrik. Partneři pak k sobě ztrácejí jakoukoliv důvěru a vzájemnou úctu, oba jsou nešťastní a neví, jak z takové situace vybruslit. Existují jen dvě možná řešení: buď si odpustíme, anebo se rozejdeme. Jsme jen lidi, každý dělá chyby a, i když je to obvykle nesnadné a potřebujeme k tomu nějaký čas, k obnovení fungujícího vztahu je odpuštění naprosto nezbytné. Je však třeba zvážit, zda nám za to druhý stojí. A především – odpuštění „jen na půl“ v podstatě žádné odpuštění není!
Mýtus 3: „Jakékoliv rozdíly mezi námi jsou nežádoucí.“
Partneři nemusí mít naprosto stejné zájmy a názory, aby jim to ve vztahu klapalo. Ten totiž není o naprosté shodě obou dvou. Daleko důležitější je naučit se společně vycházet a respektovat partnerovy koníčky a jiné postoje, nejsou-li až natolik odlišné, že by přímo bránily našemu soužití. Následování tohoto mýtu opět může vést k tomu, že minimálně jeden z partnerů bude ve vztahu velmi nešťastný. Jakmile jeden úzkostlivě lpí na bezvýhradné shodě ve všech oblastech, druhý se brzy začne cítit vinen, kdykoliv bude mít na něco třeba jen trochu odlišný názor a začne se partnerovi ve všem podřizovat. Takový vztah pak rozhodně není rovnocenný.
Mýtus 4: „Láska je mocná čarodějka, která hory přenáší.“
Samozřejmě, láska je silný cit. Přesto není všemocná. Je bláhové si myslet, že promění proslulého záletníka či notorického nespolehlivce v oddaného partnera. I zde je užitečnější, zachovat si zdravý rozum a předem dobře zvážit, zda jsme s partnerem „kompatibilní“. Zeptej se proto sebe sama: „Dokázala bych s tímto člověkem být už navždy za předpokladu, že by se nezměnil a zůstal takový, jaký je nyní?“ – „Chtěla bych s ním mít jednou děti?“ – „Chtěla bych, aby naše děti byly takové, jako je on?“ Pokud tvé odpovědi nejsou kladné, zamysli se, zda je onen člověk pro tebe skutečně vhodným partnerem.
Zamilovala jsem se do spolužáka mého o čtyři roky staršího bratra. stačilo, když jsme si normálně povykládali. Dřív se mi jenom líbil… Je to děsné, nemyslet na něj, jenže je mi jasné, že nemám šanci… Co mám dělat… :(