Všichni máme občas pocit, že se nám nic nedaří. Občas zkrátka zajde slunce a naše plány vadnou a klesají k zemi. Depresemi a sebelítostí však nic nevyřešíš – stejně tak jako přehnaným sebevědomím a horečnatou snahou prokousat se vším za každou cenu.
Dlouho nám psychologové tvrdili, že k tomu, abychom se cítili šťastnější, si musíme umět vážit sami sebe a vypěstovat si pevné sebevědomí. Takový přístup však není vždy nejšťastnější a naopak může plodit další starosti. Dnes už i odborníci dospěli k názoru, že k vnitřnímu štěstí je mnohem důležitější, abychom se měli rádi takoví, jací jsme, dokázali si připustit své chyby a žít s nimi.
Trápí tě stres a neustálé výčitky za každičký malý přešlap? Buď k sobě přátelštější! Uleví se ti.
Jsem JEN člověk!
Samozřejmě že by bylo hezké, kdyby všechno vždy šlo jako po másle, bez problémů a trápení. To bychom však museli žít v pohádkové říši hned vedle perníkové chaloupky a pařezu Křemílka a Vochomůrky. Nejsme ani roboti, kteří mají přesně naprogramováno, co a jak udělat, a jakákoliv chyba je u nich nemožná. Chybovat je zkrátka lidské, a přestože jsi pozorná a pečlivá, nikdy nemůžeš vědět, kde se co zadrhne. A leckdy to nemusí být pouze tvým zaviněním.
Můžeš si před zrcadlem nadávat a klidně bouchat hlavou do zdi – to ti však v ničem nepomůže. Snaž se ze svých chyb poučit, ale zároveň si uvědom, že s podobným problémem jistě nejsi na světě úplně sama a že ne vždy se vše podaří tak, jak si přeješ. Takový je život. I když je sebevědomí důležité, přijmi sama sebe jako člověka z masa a kostí žijícího v reálném světě, který rozhodně není růžový – alespoň ne vždy.
Dej průchod emocím
Neúspěchy bývají spojeny s negativními emocemi. Úzkost, strach, vztek – to všechno v nás najednou začne bublat. Naší chybou obvykle je, že se tyto nepříjemné pocity snažíme zatlačit někam hluboko, což nás stojí nejen spoustu energie, ale z dlouhodobého hlediska to neřeší vůbec nic. Anebo je s vypětím sil zadržujeme těsně pod pokličkou. Občas z hrnce něco uteče, ale zbytek vře dál a nepřestane, dokud s tím něco opravdu neuděláme. Obojí je špatně.
Jak se s negativními emocemi vypořádat? Nepotlačuj je, ale vypusť ven, jakmile je to možné. Nestyď se za nějakou tu slzu, zanadávej na nespravedlivost vesmírného řádu, vypovídej se svým blízkým, máš na to právo a nemusíš se za to stydět. A pokud je to možné, jednej. Problémy se samy nevyřeší, pokud si s nimi zalezeš do temného koutu a budeš se v nich plácat jako leklá ryba.
Odpusť sama sobě
Svět by byl moc krásný, kdybychom na sebe všichni byli milí, usmívali bychom se na sebe, nikdo by se na nikoho nikdy nezlobil a nekřičel. Tak to bohužel nefunguje. Pravdou je, že přístup druhých lidí sice neovlivníš, ale můžeš se začít chovat lépe sama k sobě.
Jak zareaguješ, když se ti něco nepovede? Nadáváš si, vyčítáš si to, jsi sama na sebe nepříjemná? Díky tomu se lépe cítit nebudeš a zvláště pokud si přeješ, aby ti odpustili druzí, musíš si být schopná odpustit sama a přijmout se taková, jaká jsi. To znamená i se svými nedostatky.
Pěkný motivující článek. =)