Když najdeme našeho vysněného partnera míváme často jeden velmi nepěkný zlozvyk, úplně se mu odevzdat. Najednou pro nás přestává existovat celý okolní svět a všechno se smrskne jen na jednoho člověka – na Něj. Máme najednou na očích ty pověstné růžové brýle, přes které jsme schopné vidět jen Jeho a nic dalšího. Je to ale opravdu správně?
Období zamilovanosti je snad to nejkrásnější období našeho života. Nejlepší na tom je, že ho prožíváme hned několikrát z různými, později mylně, dokonalými protějšky. Ale často se stává, že skrz ty růžové brýle koukáme 
zkresleně a sobecky k našemu okolí.
Byli tu před Ním a hlavně – budou i po Něm
I v nejvyšším stupni zamilovaného poblázní nesmíme zapomínat na naše okolí. Na rodinu, kamarádky i kamarády, kteří nás znají celý život a které už vážně nebaví poslouchat tvoje nekončící monology o Něm: ach, ty jeho svaly, bříško, poetický duch, romantické založení, blá, blá, blá…
Koho tohle baví? Když pominu nás zamilované, tak nikoho dalšího. Nehledě na to, že najednou nemáme čas, odsouváme domluvené schůzky a návštěvy a veškerý čas trávíme jen s Ním.
Já ti v žádném případě neříkám, že nesmíš být zamilovaná, ba naopak, láska je krásný pocit. Ale říkám, abys na chvilku zastavila a zamyslela se, zda to nepřeháníš. Protože až se ukáže, že ten pravý byl spíš levý, bude to tvoje okolí, po kterém budeš žádat okamžitou podporu a nastavená ramena k pláči.
Výstražné, červené světýlko
Jelikož nás láska dokáže zcela pohltit je tu i riziko, že přes ni neuvidíme závažné chyby. Náš mozek má zálibu v oklamávání nás samých. Rád si s námi hraje a pouští k nám jen vjemy, které sami chceme vidět. Takže výstražné světýlko, které by se v nás rozblikalo při určitých situacích najednou mlčí.
Lehce přehlédneme vady na našem milém, kvůli kterým bychom ho jinak přizabily nebo alespoň ve vteřině pustily k vodě. Takhle vytříbený instinkt často funguje při posuzování partnerů našich kamarádek, ale v našem případě zklame.
Je proto důležité zpomalit a podívat se střízlivě na situaci. Je nám s Ním vážně tak hezky, jak bychom chtěly? Je vážně tak dokonalý? Opravdu se k našim známým chová pěkně? Až budeš tvořit odpovědi na tyto otázky, klidně zapoj svoji nejlepší kamarádku, které bude intuice fungovat brilantně. Její nezaujatý názor ti pomůže vidět svět na chvilku reálně.
JÁ jsem ta nejdůležitější
Mimo zanedbávání našeho okolí máme, hlavně my ženy, sklony přestat žít život vlastní a vlastnit život Jeho. Máme to v sobě nějak zvláštně zakódované. Snadno přejímáme partnerovi názory, myšlenky, styl života i hodnoty, které jsou samozřejmě ty nejlepší na světě. Zapomínáme pak na názory a hodnoty vlastní, které jsme si sice složitě budovaly, ale teď je bez meškání házíme za hlavu.
Není asi třeba říkat, jak velká je to chyba. Nejdůležitější totiž je, jak umíme žít sami se sebou, svůj vlastní život. Pak si teprve můžeme do života pustit někoho dalšího, komu dovolíme žít náš život souběžně s tím Jeho. Slovíčko souběžně je opravdu důležité.
Měnit své názory i hodnoty je běžné, ale musí k tomu dojít vždy na základě našeho přesvědčení. Rozhodně ne proto, že si to myslí někdo jiný nebo snad že je snazší názor změnit.
Partner je někdo, o koho se můžeme opřít v těžkých situacích, s kým se můžeme zasmát a sdílet životní strasti i radosti. Je to spoluhráč a dohromady jsme tým. Ale ve výsledku kope každý sám za sebe a svýma nohama. Když se budeš snažit kopat jeho nebo naopak necháš kopat svýma podle jeho libosti, dočkáš se vždycky jen zklamání. Takže co s oněmi růžovými brýlemi? Nasazuj si je sama a nezapomínej je na noc sundat – moc růžové totiž škodí.