Za okny se rychle míhá krajina, do vlasů mi fouká svěží vítr. Užívám si další letní den za volantem. Zapnu rádio. Line se z něj hudba Da, da, da, da.. I hope you know, I hope you know… It´s time to be a big girl now… A tak se ptám na základě písničky od Fergie. Je to pravda, že dospělá budu tehdy, když nebudu plakat?
Pokud si vezmu sebe samu, tak jsem přímo odstrašivý příklad. Je mi 20, takže dle papírů jsem dospělá již 2 roky, ALE brečím, když spadnu, brečím, když je mi smutno, já brečím, i když spadne někdo jiný! Teď brečím, když naši sportovci stojí na vítězném stupínku a zní česká hymna. Brečím, když se pohádám s někým blízkým. Brečím u filmů. Přiznám se vám, jsem typ člověka, co brečí i u Sám doma, když je scéna, kdy malý Kevin stojí u vánočního stromku a setká se se svou matkou. Je to hrozné, ale je to tak! A nedej bože, aby byl nějaký romantický film. Zachumlávám se do deky a hltám každé slovo. A v těch nejromantičtějších scénách začnu vzlykat. Ono doma je to ještě fajn, ale v kině? Musím si vždy vybrat místo, abych byla co nejdál od lidí, takže u mě vyhrává buď místo u reproduktorů, které moje fňukání přeřvou, nebo v první řadě. Takže nejen, že prořád brečím, ale stávám se i hluchou a skoro slepou! Takže jsem si řekla DOST!
Založila jsem si “Bratrstvo velkých neplačících holek“. Po týdenním snažení hlásím výsledky:
– Hned první ráno jsem si skopla palec. Místo brečení jsem se kousala do rtu (abych myslela na něco jiného).
– Odpoledne jsme si všimla, že mi černá nehet.
– Jedeme do nemocnice ho strhnout, myslím na Bratrstvo (upřímně, chce se mi řvát, jen na ten nehet pomyslím!).
– Doktor trhá nehet, koušu se do rtu.
– Jedeme na sál.
– Musí mi zašít ret.
– Probouzím se po utišujících lécích doma, všude kolem mě brečící lidi (kousat do rtu se už nemůžu, začnu si teda kousat nehty).
– Musím se objednat na gelové nehty, svoje už mám totiž skoro pryč.
– Nehtařka mi říká dojemný příběh ze svatby svého synka. Místo soucitných pohledů se směji na plné kolo (kdo se směje, tak nebrečí, logika, ne?). Nehtařka na mne vrhá udivené pohledy.
– Když jedu domů, řidič autobusu poslouchá záznamy z OH, jede nějaký náš sportovec. Ha, máme stříbro. Na rádiu se rozezní naše hymna.
– Začínám popotahovat. Raději si stoupnu a začnu z plna plic zpívat hymnu já (kdo zpívá, nebrečí :-D) Řidič úžasem sjel z vozovky. Parta puberťáků na mně vrhá dosti pobavené pohledy a staří lidi se křižujou.
– Řeknu vám, nebrečet je pěkná fuška!
Abych to shrnula, během mého snažení jsem přišla o nehet, pak i o nehty na ruce a následně i o nehtařku. Půlka naší vesnice si o mně myslí, že jsem totálně střelená (slovy paní Božkové: a to Tereza studuje medicínu, kam ten svět spěje!). Na bradě mám velkou náplast, pod ní několik stehů. Doufám, že nebudu mít jizvu. A jak jsem si teda spravila náladu? Večer jsem si pustila slaďárnu, tulila jsem se k Honzíkovi a…. vykašlala jsem se na Bratrstvo a s chutí jsem si poplakala.
Text: Terezka
Tak tak .. nejlepší je si pobrečet a všechno je hned OK ;-)
To je teda hustý.
juj dobrý stou hymno jaj to bych nepřežila
Velké holky potřebujou brečet..ono to někdy jinak prostě nejde :)
suhlasim :D
Juj to je mazec :D …jo jo je to pravda ;)
Jako nebrečet..to by nešlo..:-D Jako pořád to držet v sobě..;) Já jsem abnormálně usmívající se človíček, ale někdy, když mi není nejlíp,tak si poprečet prostě POTŘEBUJU!!! A vůbec se tomu nebráním…všechno svoje trápení si vybrečím nebo taky vykřičíím..:-D
No teda :D :D :D :D :D :D :D :D D:D :D D:D :D :D :D :D
No teda :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D D:D :D :D :D :D
Tyjo :D ale jako to znám, já taky brečím uplně u všeho :D:D Akorát že teda před celým autobusem bych asi hymnu zpívat nedokázala :D a nehtařku si najdeš jinou, uvidíš:D
juj tak to já taky brečím uplněu všeho, klidně i u rockový písničky od kabátů, nb u Simpsnů…prostě děs…málem sem se rozbrečela i u tohodle…když sem si přestavila jak někdo brečí….
:o), tak to je fact dojemný :o)a zábavný najedenou
To muselo byt dobry v tom autobuse:D
nedokazu si predstavit zivot kluku, kteri skoro “nesmi” brecet… :D
Může mi někdo vysvětlit, k čemu vám to neustálý fňukání je? Nejen, že to nikdy nikomu nepomohlo, ale ještě je to strašně vyčerpávající, takže pak člověk snad ani nemůže mít sílu ten problém nějak slušně vyřešit!:-D
Kris: pláč je zdraví a ničí rakovino-tvorné látky, tag pokud člověk pláče u slaďáků a podobně romanticky založených filmů, dá se říct, že je vše naprosto ok… ale pokud holka pláče neustále a to ne kvůli smutnýmu songu, ale neustálým hádkám s partnerem… je něco v nepořádku…
Kris: to mi neříkej, že si nikdy nepopláčeš??? to bys kecala neee? xD
SadGirlOnlyForOneGlamorousBoy: Z posledních pár komentářů mi dochází, že slečna Kris je v podstatě nadčlověk, takže ona se všemu postaví hrdě čelem a nepotřebuje něco jako emoce. Nám ostatním pozemšťanům nezbývá,než si trošku poplakat a vědět, že sice to ničemu nepomohlo, ale je nám líp. A taky – nejsme sami a jsme normální, ne nadpozemsky dokonalí :D
To brečení třeba musíš dusit dlouho a pak se vyplakat já brečím vetčinou navečer aby nikdo neviděl že brečim a ted otázky proč brečíš?tak radči večer zachumlám se do peřin a potichu brečím..:-D
Kaca M. : jn… přesně tak, člověk si uleví, ikdyž ví, že se tím nic nevyřeší… jediný, proti čemu jsem celkem obrněná je nebrečet před rodiči a proto, když mi máti uštědří nějakou herdu, tag to většinou spolikám, bo si na ni za rohem zanadávám xD
Kris: Je rozdíl mezi pláčem a fňukáním… Plakat je lidské, fňukat sebestředné…
Moc hezký článek, opravdu mě rozesmál =D !!..Jinak jsi jako já, taky při každý příležitosti brečím xD
Tak jsem se zase po dlouhé době pěkně zasmála..opravdu uzasnej článek :-D a taky brečím :-) a často
To vám hrozně zavidim holky, že tak brečíte.. to já se nedokážu rozbrečet ani při titaniku ikdyž mě to rozlitostni..
to me ve ctvrtek totalne rozbrecelo, kdyz umrel v ordinaci Ales Cizek x)
hmmmm tak to jooooo =)dobrý článek xD
moc často nebrečím, ovšem kdyby mi někdo trhal nehet… blééé!…. běhá mi z toho mráz po zádech x/
Thesssinka: Nejsem moc na brečení u filmů, ale to já u Titaniku brečela docela dostkrát. Teď už jsem si na to docela zvykla, i když někdy mi do pláče je x) ale snažím se ze všech sil myslet na něco jiného, protože si pak připadám jako … .. . ubrečená. :D Ale občas se mi chce brečet jen tak, ani nevím proč, většinou když skončí týden a konečně jsem pryč ze školy, od starostí a od všeho …. to pak občas večer pod peřinou ne přímo brečím, ale slzy mi tečou____takže asi brečím xD
a docela často se mi stává, že brečím ze snu. To se vždycky vybrečím a pak si můžu říct, no a? Já přece nemůžu za to, že se mi zdálo něco smutnýho :P
Já jsem na tom podobně, brečím u filmů, písniček i u takovejch ptákovin když mi máma s tátou řekli, že naše “autíčko” jde do šrotu jsem se rozbrečela, brečím u smutných filmů i u šťastných, ale v kině se to vždy snažím zadržet. Když, ale příjdu domů a zavřu se v pokojíčku tak se vybulim kuli tomu filmu a pak mi je fajn :)
Tak musim říct, že brečim strašně ráda, ale ne v situacích, kdy se to ode mě očekává =D. Brečim u filmů, brečim když se hádám s mámou, brečim, když zvracim (v tom případě nebrečim ráda) a když přebaluju malýho báchu, brečim, když je smutno kámošce a dokážu se vcítit do smutných písniček. Ale.. Když spadnu z koně, směju se. Šlápnu na střepy, řehtám se na celý kolo. Prohraju závody na který jsem trénovala tři čtvrtě roku, řeknu si, že jsem nespadla =D, protože pak by na mně lidi koukali jak na vola, ža se řehtám na celý kolo =D
Popravdě.. přijdu si zvláštní xD, ale tak nějak spokojená. Jsem totiž originální ne? Spousta lidí mě považuje za smíška, kterej nikdy neztratí svoji tvář. To se mi líbí, ale na druhou stranu je to takhle obráceně dost nevýhodný. Třeba jako malý dítě na táboře jsem si vymkla kotník. Ostatní děti mě dokopaly k tomu, abych šla na ošetřovnu. Milá paní ošetřovatelka se na mě usmála, zkontrolovala slzy a prohlásila, že to nic není, když nebrečím.. Dodneška mívám právě s tímhle kotníkem problémy.
Jenomže za tu srandu to stojí =D. Za chvilku totiž nevím, že mě něco bolí =)
Jestli brečíte u filmů a písniček twl tak jste tedy pěkný káwy vole…
.jste tedy pěkný káwy vole…
Někdy jsem tak trochu ,,labilní” a rozbrečí mě skoro každá maličkost… Někdy vybrečet se je dobrý, ale nesnesitelně potom bolí hlava, žé? Prostě… Brečet se musí, ale nic se nemá přehánět :o)
Prokop komentoval(a) Velké holky nepláčou…?:
Jestli brečíte u filmů a písniček twl tak jste tedy pěkný káwy vole…
My jsme “pěkný káwy”, no hlavně že ty jsi velkej machr co umí používat ostrý slova “vole” :-D … Jen tak dál, jistě to daleko dotáhneš =D
No a přidávám se k vaší skoro stoprocentní většině. Taky řvu úplně u všeho :) Já se rozbulím i když mitřeba přítel řekne “mazlíčku” nebo něco podobnýho sladkýho :-)