Anička, 16: “Udělal mi ze života peklo!”

Už to tak na světě chodí. Lidé přicházejí a odcházejí, svět kolem nás se neustále mění – když bylo Aničce třináct, její rodiče se rozvedli a její máma si našla přítele, ke kterému se brzy i se svými dětmi přistěhovala. I když se nový „strejda“ zdál být v pohodě, Aničce za zády její matky udělal ze života doslova peklo!

Příběh Aničky:

„Moje máma je zdravotní sestřičkou a bydlíme v malém domě společně s mými malými bratříčky – dvojčaty. Táta se od nás odstěhoval, když mi bylo dvanáct. Nějakou dobu jsme bydleli my čtyři úplně sami, ale máma jednou přivedla domů nějakého pána a představila nám ho jako „strejdu Ivana“. Mně bylo samozřejmě hned jasné, že je to její přítel.

Ze začátku to všechno bylo super. Máma byla šťastná a Ivan se o nás staral jako o své vlastní děti. Kupoval nám dárečky a bral nás na samé skvělé výlety. Nakonec jsme se přestěhovali do jeho krásného velkého domu a tehdy jsme si žili jako spokojená rodinka. Nepotřebovali jsme už snad víc, abychom byli šťastní.
Jak už jsem říkala, má máma je zdravotní sestřička. Z toho důvodu měla občas noční směny, takže jsme pak byli v domě pouze s Ivanem. Vždy nám uvařil špagety nebo jiné naše milované jídlo, dovolil nám dívat se na nějaké filmy a pak se staral o to, aby jsme šli spát. Vždy šel do pokoje mých bratrů, přikryl je peřinou a dal pusu na líčko na dobrou noc. To samé dělal mě. Bylo to milé, ale jako třináctiletá slečna jsem začala mít pocit, že už jsem přeci jen dost velká na to, abych se zvládla zahrabat do peřiny sama, aniž by mi kdokoliv před tím musel natřípat polštář a pak zhasnout světlo. Docela mi vadilo, že vždy chvíli stál u dveří a tak zvláštně se na mě díval.

I když mi to přišlo opravdu divné, snažila jsem se to neřešit. Vždyť všechno tak skvěle klapalo! Jednoho dne Ivan dokonce při naší společné večeři požádal mámu o ruku a ona řekla „ano“ a brečela štěstím. Zdálo se to být všechno tak perfektní!

Jeden večer se ale stalo něco více než divného. Byla jsem sama ve svém pokoji, převlekla se do pyžama a chystala se do postele. Když jsem se však podívala ke dveřím, stál tam ON a díval se na mě. Pozoroval, jak se převlékám! Řekl mi, že mě přišel zkontrolovat, jestli už jdu spát… Já na to, že je to v pořádku, ale že už nejsem malé mimino, aby mě musel pořád kontrolovat, že to zvládnu sama. On zavřel dveře a přišel k mé posteli.
Nevím už jak, ale najednou se mě začal dotýkat. Nevěděla jsem ani, že to, co dělá, dělat nesmí. Byla jsem z toho zmatená a taky vyděšená, takže jsem raději mlčela. Věděla jsem ovšem, že nechci, aby se mě dotýkal i příště. Neměla jsem odvahu se se svým problémem někomu svěřit. Ivan mi řekl, že to je naše malé tajemství a není potřeba, aby o tom máma věděla. A já jsem hlavně chtěla, aby máma byla pořád tak šťastná – vždyť jsem její štěstí nemohla pokazit kvůli takové hlouposti, myslela jsem si.

Byla jsem bláhová, když jsem si myslela, že se to už nebude opakovat. Ivana jsem se začala bát, nemohla jsem se mu podívat ani do očí. Ve svém vlastním pokoji jsem si nepřipadala ani trochu bezpečně a pořád jsem se hrozila večera, kdy máma odjede do nemocnice na noční směnu. Všechno se to projevilo i v mém celkovém chování. Nemohla jsem se soustředit na učení, takže to se mnou ve škole začalo jít hodně z kopce. Postupně se se mnou přestali bavit i mí tehdejší kamarádi. Byla jsem v začarovaném kruhu.

Mé deprese zašly tak daleko, že jsem si začala řezat ruce. Vím, byla to hloupost, ale nějak jsem si tím vybíjela všechen ten vztek na okolní svět. Škrábance jsem ukrývala pod dlouhými rukávy a mámě na mém chování nepřišlo nic tak divného. Myslela si, že jsem prostě v pubertě a že mě to přejde.

Jednoho dne si ale mých ran na rukou všimla starší sestra mé kamarádky, u které jsem zrovna byla. S Kamilou jsem se seznámila v jednou kroužku a občas jsem u ní doma přespávala – jen tak jsem mohla mít pokoj. Jana, Kamilina sestra, se mě začala opatrně vyptávat, proč si řežu ruce, a řekla, jestli mám nějaký problém, tak se jí s ním můžu klidně svěřit. Začala jsem jí vyprávět o všem, brečela jsem a nakonec se z toho úplně zhroutila na podlahu. Jana nevěřila vlastním uším a řekla mi, že si to v žádném případě nesmím nechávat pro sebe, protože to, co ON dělá, je velice špatné.
Měla jsem strach, ale mámě jsem se nakonec přeci jen svěřila. Dlouho jsem čekala na chvíli, kdy budeme samy jen my dvě a nikde poblíž nebude ON. Všechno jsem jí opatrně s pláčem řekla. Máma zbledla, začaly se jí po tvářích koulet obrovské slzy a pevně mě objala. Měla na Ivana obrovský vztek a když přišel domů, bylo to opravdu příšerné.

Objevil se ve dveřích a máma začala hystericky křičet a házet po něm vše, co jí padlo pod ruku. Utíkala jsem za mými bratry nahoru do jejich pokoje. Na půl cesty jsem ale zaslechla ránu a hrozný řev. Ivan mámu praštil a ona běžela za mnou po schodech  na horu. Kousek od oka měla obrovskou krvavou ránu, byla fialová a celá se třásla. Vypadala jako duch!

Nahoře na mě a na bratry začala ječet, ať se rychle sbalíme a vezmeme pouze to nejnutnější. Vzali jsme pár tašek věcí a utíkali jsme pryč z „domu hrůzy“. Pár dní jsme pak bydleli v hotelu. Máma mě vzala na policii a tam jsem musela říct všechno, co mi ON dělal. Bylo mi hrozně trapně, ale snažila jsem se to popsat. Nevím, co se s ním stalo pak, protože s mámou jsme o něm od té doby vůbec nemluvily.

A proč vám svůj příběh teď po třech letech vyprávím? Chci, abyste holky věděly, že pokud vás někdo obtěžuje, nesmíte udělat stejnou hloupost jako já – neříct to nikomu. Doplatíte na to jedině vy samy!“

Připravila: Eliška R.
Foto: Slink