Tak se posaď, uvař si čaj a na chvilku vypni. Pusť si oblíbenou pomalou hudbu, zapal svíčku, uvolni se a začti se do tří básniček o nešťastné lásce.
Ona
Sedí u stolu a něco píše…malé světýlko svíčky se leskne v jejích očích…ne nepláče, protože ví, že za to jí nestojí.
Odloží tužku a sfoukne svíčku…v té tmě tam stále sedí a přemýšlí o tom, co se odehrálo v posledních dnech.
Je tma…do jejího pokoje svítí jen paprsek pouličního světla…ano, už to vidím, pláče…ten pláč je nekonečný, stále ji slyším…
Otázky
Řekni mi…proč kapky deště padají spolu?
…proč mé slzy stékají dolů?
…proč říkáš nebreč, všechno se spraví?
…proč říkáš všechno bude zase dobrý?
…proč??? …já vím, že už to nebude jako dřív…nikdy…
Naposled
Mé oči se lesknou a slzy tečou po tváři,
vždyť vím, je to naposledy…jenom tomu nemůžu uvěřit.
Ještě jeden letmý dotyk, jedna pusa…celá noc!
Já vím, že je to naposledy, tak pojďme chodit po nábřeží,
alespoň tuhle noc, vždyť ty to víš, že mé srdce křičí o pomoc.
Připravila: Verča W.
to je krásný:o)
Je to moc krásne… mňa to uplne dojalo a niekedy mam taketo myslienky aj ja…
Mě zajímá,proč na dotazy v krása a líčení Štěpánka už hezkou chvíli neodpovídá,už mě neba čekat :-D
Štěpánka se na nás beze slova vykašlala, ale už domlouváme jinou slečnu, takže nebojte :-)
Tak to jí to moc dlouho nevydrželo,když jí tenhle web nezajímal snad ani týden….papa a děkuji za odpověd
“Ale já tu chci být!”
“Jen mi ubližuješ!”
“Ale já nechci!”
“Ale děláš to!”
“Já nerad..”
“Tak proč se to stává?”
“To je láska.”
“Tak ať vypadne a ty tu zůstaň..”
“Prosím!”
“Proč prosíš?”
“Už nechci!”
“Ale co?”
“Zažít ten pocit!”
“Jaký pocit?”
“Někdo tomu říká láska..”
“Ale proč? Slyšel jsem, že je krásná..”
“Ubližuje a zraňuje!! ”
“Ale to jen když se něco pokazí..”
“Proto nechci..”
Je to z nějakého Webu..a myslim,že se to sem bocela hodí
“Prosím!”
“Proč prosíš?”
“Už nechci!”
“Ale co?”
“Zažít ten pocit!”
“Jaký pocit?”
“Někdo tomu říká láska..”
“Ale proč? Slyšel jsem, že je krásná..”
“Ubližuje a zraňuje!! ”
“Ale to jen když se něco pokazí..”
“Proto nechci..”
“Ale já tu chci být!”
“Jen mi ubližuješ!”
“Ale já nechci!”
“Ale děláš to!”
“Já nerad..”
“Tak proč se to stává?”
“To je láska.”
“Tak ať vypadne a ty tu zůstaň..”
bohužel to není moje tvorba…..ale docela se to sem hodí….
Jako básně mi to přijde být výtvorem pubertální holky, která se chce stát zajímavou právě básněním. Ta třetí je navíc ještě shozena naprosto příšernou snahou o rýmování. Ta první není báseň, není ve verších. A ta prostřední? Jako dětská říkanka, tak na mě působí.
Takže když se to vezme kolem a kolem – všechno to jsou stokrát omletá klišé, navíc ještě v dost hrozné formě…