Cuba, HASTA LA VICTORIA SIEMPRE!

Když jsem poprvé vstoupila na kubánskou pláž, měla jsem pocit, že šlapu po mouce. Tamní moře je snad až nepřirozeně průzračné a azurově modré, a ten božský drink jménem piňacoláda musel namíchat přinejmenším šampión všech barmanů. S blaženým pocitem jsem se natáhla do písku a poslouchala šumění listů palmy královské. To je ráj, pomyslela jsem si. Ale je takto úchvatná celá Kuba? Co jejich typické jídlo? Jak se žije Kubáncům?

NĚCO MÁLO Z GEOGRAFIE A HISTORIE
Kuba je souostroví v Karibském moři a patří k Velkým Antilám. Kuba byla původně obývána indiánskými kmeny, po roce 1492 se stala španělskou provincií.  V 19. století pak americkou kolonií až do roku 1902, kdy vznik stát Kuba. V roce 1933 se moci ujal Batista. A v roce 1956 nastala Kubánská revoluce v čele s Che Guevarou a Fidélem Castrem. Dost však o historii. Pokud se někdo o problematiku Kuby zajímáte, odkazů na internetu či informací v učebnicích je až až :-)

ZAJÍMAVOSTI
Nejznámějším turistickým sídlem je Varadero. Jedná se o městečko vzdálené asi 130 kilometrů od Havany ležící na poloostrově. Dnes je výhradně osazen hotely a vybere si vskutku každý. Nejluxusnější hotely jsou na konci poloostrova, kde hotelový komplex přímo sousedí s přírodní rezervací. Pojem přírodní rezervace je však dosti nadsazený název. V před nedávnem se totiž na Kubě našly zdroje ropy, a tak Kubánci ničí tento panenský kousek přírody četnými ropnými vrty.
Mimo to mne překvapilo, že byť se jedná o turistickou destinaci, samotné centrum Varadera je zpustošené. Domy jsou dostavované, jak se dá, většinou jsou napůl zbořené. Rozhodně zde nečekejte “načančanou” promenádu s kavárničkami a stánky se suvenýry, nic podobného.

HOTELY A STRAVOVÁNÍ
Pokud toto na vás neudělalo zrovna nejlepší dojem, a věřím, že neudělalo, pak vám mohu prozradit, že pokud dovolenou hodláte jen líně proflákat na pláži, nic takového vás nezaskočí. Hotely jsou velice pěkně a moderně zařízené, pro turistický ruch Kubánci dělají první poslední. Mezinárodní kuchyně je samozřejmostí v každém hotelu ( já měla dokonce možnost ochutnat sushi, či mořské škeble). Místní specialitou jsou smažené banány, které Kubánci konzumují jako přílohu. Mně přišly chuťově spíše jako naše chipsy. Ostatně banány jsou hojně v kuchyni využívány (smažené, pečené, dávané do salátů aspod.).

Mezi místní speciality patří:
aroz morro – rýže s fazolemi, poměrně suché, ale velice chutně připravené jídlo, často malá porce
pizza con quesso – placka velikosti i tloušťky našeho bramboráku s rajčatovým protlakem a rozehřátým, zřejmě kozím sýrem, občas doplněná o šunku, rajčata nebo cibuli.
ensalada de pepinos – okurkový salát, okurky většinou nakrájené na kolečka
bistek de… – maso na různé způsoby, které mi však chutnají skoro stejně, navíc mi připadá, že Kubánci jí maso tvrdé jako podrážku od bot. Musíte je zastavit, než vám z bifteku neudělají škvarek!

Ovoce – ananas, kokos, meloun, guava (guayaba – šiškoidní ovoce, zelené na povrchu, po rozříznutí růžové, s drobnými pecičkami, chutná zvláštně, trochu jako nějaké nedozrálé ovoce, s kapkou chemické příchuti), papája a naši rodiče nejspíše budou pamatovat na kubánské pomeranče.
Zelenina – saláty, mrkve, okurky, papriky a rajčata (ty tady na rozdíl od nás preferují zelená, ale díky nespokojenosti turistů se dalo vyhrabat z mísy i nějaká načervenalá).
Nápoje – poměrně časté jsou šťávy z ovoce, nealkoholické koktejly, šťáva z kokosu (fajn zážitek, když koukáte na prodavače, který vám stylově kokos sundá, pak z něj ještě stylověji mačetou odsekne kousek a čeká, jak budete pít, naštěstí po několika pokusech a politých trikotech, nám podal brčka), guarapo (nápoj z cukrové třtiny, je to sladké, ale tak nějak bez chuti, mne to nijak zvlášť neoslovilo).

Celosvětově věhlasné jsou kubánské drinky – cuba libre, mojito či piňacoláda. Mně osobně přišlo vtipné, že všechny nápoje ochucovali citrónkou z prášku, a to musím podotknout, že nejen třeba u nás na hotelu, ale i v luxusnějších podnicích! Přitom jakmile opustíte jakékoliv město, uvidíte plantáže cukrové třtiny, nebo právě citrusovníků, plody ovšem nikdo nesbírá. Míchané nápoje jsou výborné, ale ruku na srdce, mojito po “česku” mi chutná více a myslím si, že si naši barmani více pohrají s chutí a používají čerstvé ingredience.
Na druhou stranu, ochutnala jsem snad nejlepší piňacoládu na světě (a to mi věřte, že piňacolád jsem vypila opravdu hodně). Na jednom místě na Kubě ji dělají z naprosto čerstvých zdrojů, přímo před vámi rozmixují ananas a přilijí vodu z kokosového ořechu. Rum si můžete dolít dle chuti sami. A na rozdíl od našich evropských piňacolád na vrch drinku Kubánci sypou nahrubo nastrouhanou skořici. Mňam!

CESTOVÁNÍ
Na Kubě je možno podnikat opravdu velké množství výletů. Já absolvovala dva. Jeden do Havany, což je hlavní město Kuby a má přes 1 milion obyvatel. Musím uznat, že Havana má zvláštní kouzlo. Všude jsou kolonialistické budovy, v staré Havaně je na každém kroku živé hudba. Ale taky je zde vidět, že se o své památky zas tak nestarají. Hodně budov je zničeno, další jsou špinavé a myslím, že za pár let jim spadnou na hlavu. Po ulicích jezdí stará auta, která jsou už teď v poměru 1:1 s našimi novými. Ostatně většina z nich slouží pouze pro atrakci turistů, buď na focení, nebo jako taxíky. Je zadobře mít notnou dávku odvahy, aby jste do takového auta vlezli, většinou v nich už nic nefunguje! Mít auto je na Kubě celkově velký luxus, nejčastěji chodí Kubánci pěšky a stopují auta, co jedou okolo. Proto skoro u každé cesty jsou vyšlapané chodníky. Dalším dopravním prostředkem je kůň. Do práce a z práce Kubánce běžně sváží auta s vlečkou, na níž “pasažéři” stojí a za jízdy seskakují a na křižovatkách naskakují.
Ale vraťme se k Havaně. Můžete navštívit kubánský kapitol (na obrázku vpravo), muzeum rumu, továrny doutníků nebo se jen tak procházet po ulicích. Je tady určitě mnoho zákoutí, která stojí za to vidět. Určitě se stavte do dvou hospod, které měl v oblibě Ernest Hemingway. Jedna z nich se jmenuje El Floredita, kam tento světově známý spisovatel chodil na daiquiri, což je míchaný nápoj s rumem, limetkou a medem. Moc příjemný bar se živou hudbou a daiquiri bylo naprosto jedinečné. Ten druhý, snad ještě menší bar, nese název La Bodeguita del Medio. Tam  Hemingway chodíval naopak na mojito, ale zde už jsem si osobně tolik nepochutnala. Nepostřehla jsem téměř žádný rozdíl mezi tímto značkovým a hotelovým mojitem s citronkou v prášku!
Pak jsme zavítali také do Trinidadu, městečka na druhé straně ostrova ležícího asi tři hodiny cesty od Varadera. Co se architektury a celkové atmosféry týče, je zde naprosto zřetelný vliv španělských kolonizátorů. Město je proslulé výrobou krajky a nápoje qvanchanchara z medu s rumem. Podává se v malých keramických kalíšcích.
Kromě toho je zajímavým zážitkem projížďka katamaránem, potápění nebo výlet na krokodýlí farmu. Na vlastní oči můžete vidět výrobu pravého kubánského rumu z cukrové třtiny. Všechny výlety si turisté pochvalují!

NÁKUPY
Co si z Kuby dovézt domů na památku? Určitě doutníky a rum! Obojí vyjde cenově naprosto krásně ve srovnání s běžnými cenami u nás. Například láhev rumu stoji asi 120 Kč, u nás tolik mnohdy nestojí ani 1 mojito. Pak také pohlednice či šperky z černého korálu. A pokud chcete něco s CheGuevarou není problém, tento národní hrdina se objevuje na všem. Na flaškách, skleničkách, tričkách, přívěscích, klíčenkách, no prostě na všem. Vše ale raději kupujte ve značkových obchodech a ne v těch s podomácku vyrobenými cetkami, protože se často nejedná o nikterak kvalitní výrobky a navíc pak můžete zažít nemilé problémy při letištní kontrole, kde po vás budou vyžadovat ode všeho papíry a kontrolují povolené množství. Nás sice nekontrolovali, ale známé ano, proto s tím raději předem počítejte.

Závěrem můžu říct, že to byla krásná dovolená. Ale musíte přivírat oči před tím, jak jsou místní lidé před turisty bázliví, bojí se mluvit, stavět se na odpor a zkrátka cítíte komunismus ze všech stran. Ale na hotelích nic nepoznáte, máte zajištěný perfektní servis. Pokud to ovšem čas dovolí, nejlepší je projezdit si to tam celé. Kolikrát se tam totiž taky dostanete, že? A proto nejen Kubáncům přeji Hastla la victoria siempre (“Až do konečného vítězství.”), aby konečně vyhráli. Nad sebou samými!

Text a foto: Terezka