Deník „slaměné vdovy“ II.

Minulý týden jsem si kvůli odjezdu svého miláčka začala psát internetový deníček. Internetový proto, že sdílená bolest je poloviční bolest. Článek do teď četlo přes 350 dívek, to znamená, že teď je moje samota dělené zhruba 350. Aspoň by to bylo logické, podle onoho rčení. Tak hurá do dalšího psaní, ať je moje trápení co nejmenší!Sobota 26. července, Neděle 27. července

První víkend v restauraci bez Adiho. Naštěstí bylo docela dost práce, takže nebyl čas na nějaké velké rozjímání… Teda většinou. V sobotu večer, kdy jsem stála na pláži a čekala na přání zákazníků, jsem se zadívala na černočerné moře s odrazem nádherného měsíce a vzpomínala, jak jsme na té samé pláži sedávali spolu, koupali se a slibovali si všechno možné… a to je jen týden zpátky!! Jak je to všechno možné?? Do toho všeho ještě musím poslouchat šéfa, jak si pozpěvuje: „Adriááánééé, kdéé jsi?“ Není nic lepšího, fakt!

Neděle byla v podstatě stejná, jen s tím rozdílem, že jsem přecházela silné nachlazení prací (až ti bude špatně, pij jen horkou vodu s vymačkaným citronem. Je to hnusné, ale pomáhá to!) a v kuchyni se mi začalo říkat Kitty – tedy přesně tak, jak mi přezdívá jen Adi.

Pondělí, 28.července

Napadlo mě dopisovat sem i váhu, ale vidět na obrazovce, jak mi kila kvůli všem snězeným dortům „na nervy“ přibývají se rovná sadomasochismu. Snažím se celé dopoledne něco dělat, zaměstnat ruce, aby nebyl čas na přemýšlení, ale přistihla jsem se, jak dělám všechno příliš automaticky, jako robot. Jím, ale nevychutnávám. Jsem v obchodě s úžasnými hadříky ve slevě, ale myslím jen na to, že stejně nemá cenu je kupovat, protože Adi to neuvidí. Najednou šla celá moje nezávislost a kariérismus do hájíčka zeleného, protože jsem zamilovaná? Nebo jsem změnila svůj žebříček hodnot a momentálně mi víc záleží na chvilkách s milovanou osobou než na super moderním šatníku…

Večer mě Adrian požádal, abych jeho otci koupila modely lodí v jednom hračkářství a poslala je po kamarádovi. Trvalo mi asi deset minut, než jsem ho přesvědčila, že dárek by si zasloužila i jeho mamka. Nakonec to rozhodl jako chlap – „něco vyber, určitě to bude skvělé!“

Úterý, 29. července

Pozoruju další změnu – stala se ze mě holka, co víc myslí na rodiče svého přítele než na sebe. Při nakupování dárků jsem se zapomněla najíst a abych neutrácela víc než je nutné, ty krásné tenisky od Celticu si prostě koupím později, pokud vůbec. Taky jsem víc zažraná do práce – navrhuju kostýmy jak na běžícím páse a všechny úkoly v kanceláři zvládám v minutce. Co víc, mám hromadu inspirace do psaní na Slečnu – aspoň někdo z toho má užitek :-)

Čtvrtek, 31. července 2008

Dneska ráno jsem zpozorovala docela zajímavou věc – moje tělo je už týden v neustálém stresu, který se projevuje těžkým průjmem… což je docela sranda, když se rozhodnete jít na pláž! Takže jsem zůstala doma a poctivě držím všechny možné palce pro štěstí. Proč? Můj miláček dneska skládá svou veledůležitou zkoušku z Norštiny, kvůli které odjel tak brzo. Zase jsem trochu přemýšlela… že vlastně když se náhodou rozejdeme, tak ho už nemusím nikdy vidět!! Najednou mi došlo, že třeba poslední živý obraz kluka, se kterým jsem osm měsíců bydlela, byl na letišti v Larnace… docela děsivá představa!!

Příští týden by Adi měl začít pracovat a já šetřit.

Text: Kača M.