Deník „slaměné vdovy“ VII.

kaca_per2Vánoce, Nový rok…co bude dál?
Tak to přišlo a zase odešlo. Tolik humbuku a peněz padlo na Vánoce, tolik vystresovaných lidí a pro co? Jsem ráda, že jsem letos mezi ně nepatřila… Letošní Vánoce jsem strávila v Norsku a užívala jsem si klídku a pohodičky v náruči svého miláčka. Něžné polibky, držení rukou a dívání se na romantické komedie, to všechno už je bohužel opět za námi… Co bude dál??

Bylo to určitě zvláštní – myslím být na Vánoce poprvé bez rodičů, poprvé bez taťkovy památeční věty u štědrovečerní večeře: „Tak ať se tady příští rok zase všichni sejdeme ve stejném počtu!“ a také poprvé s klukem, který bude jednou mým manželem (no dobře, všechno je jednou poprvé a jsem už velká holka, ale stejně jsem při bramborovém salátu trošku natahovala). Na druhou stranu se mi líbilo tvořit si pomalu vlastní „tradice“ – i když hodně převzaté od našich. Dělala jsem salát den dopředu a v množství, které nám stačilo až do neděle, zdobila jsem NÁŠ stůl a po večeři jsme se dívali na americké komedie. Na druhou stranu za ten pocit, když jsem usínala v Adiho náruči a když jsem se mohla kdykoli otočit a vlepit mu mlaskavou pusu na čelo nebo nos, za tohle to všechno stálo!

Hodně jsem přemýšlela, jak to vlastně bude, je a bylo. Začali jsme spolu chodit před rokem a pár týdny, zasnoubili se před třemi měsíci (panebože, už tři měsíce nosím prstýnek!!!) a vzali bychom se nejraději v létě. A co dál? Přelomil se rok a to mě nutilo zamyslet se nad vším možným i nemožným. Vím, že dál bude škola (minimálně do června), dál budu pracovat a dál budu sportovat… Ale co bude s námi? V březnu máme jet s mými rodiči do Švýcarska, na Velikonoce bych měla letět do Norska a pak v létě do Rumunska navštívit jeho rodiče (mimochodem – byla jsem přesvědčena stoupnout si před webkameru a zamávat jim). Ale bude Adimu stačit vidět se jednou za dva měsíce? Bude to stačit mě? Nikdy jsem nepochybovala o tom, že to zvládneme, prostě jsem se rozhodla, že ano. Ale teď v novém roce se najednou začínám trošku bát… Je toho tolik, co chci já pro sebe, ale taky tolik, co chci pro nás dva a začínám si být nejistá v kramflících.

Pokud bych měla shrnout ty dosavadní dva týdny tady, v Adiho pokoji a v Norsku, tak byly suprové. Nejen, že jsme společně stěhovali a uklízeli jeho pokoj (konečně se našel větší bordelář než já!), ale taky jsme byli oba dva silně nachlazení, takže jsme se museli většinu času obejít bez intimností a líbání (což bylo hodně těžké). Chodili jsme po obchodech a nakupovali a utráceli za hromadu nepotřebných věcí (nepotřebných pro něj, ale já tu garderobu obměňovat prostě musím) a jednoduše byli spolu.

Při novoročním přípitku jsme stáli venku na ulici, sněžilo na nás a kolem nás všude lítaly rachejtle a tančili Norové. Bylo to nádherné, dívat se na ohňostroj, popíjet dětské šampaňské a držet se spolu za ruce! Taky jsem si dala předsevzetí o nás dvou, o škole a práci… Nebudu ho zveřejňovat, jen budu doufat, že se vyplní a že všechno bude ještě lepší než dosud. Vlastně – a proč by nemělo být? Právě mě napadlo, že to bude jen takové, jaké si to uděláme my dva, že nikdo jiný nám nemůže ani pomoct ani to pokazit. My-to-zvládneme!

Text: Kača M.

22 Comments
  1. Já to taky moc nedávám – brečela jsem týden před odletem a pak skoro celou noc…:( na druhou stranu mi dost pomáhá, že další termín, kdy dostanu sladkou pusu, je 5.3.2009 :)

  2. no, my jsme spolu už docela douho bydleli…jako jasně, strašně moc lidím připadá celý ten náš vztah divný a vzdali by ho někdy v květnu minulého roku…jenže my to vzdát nechceme, já se snažím o přijetí na norské univerzitě, on se snaží vidět mě jak jen to jde. Svatbu chceme oba, ale až si budeme jistí, že po ní už budeme moct být spolu častěji, tzn. asi tak za dva roky :) ale plánovat a vymýšlet si šaty můžu, ne? :D

  3. Carol – stromeček nebyl – přestože to je v tradicích obou zemí, nechtěla jsem utrácet příliš mnoho peněz. Nejsem moc tradiční člověk, takže tak jediné opravdu tradiční bylo to, že jsme měli slavnostní večeři a celý den si užívali jeden druhého…ale i k večeři byl bramborový salát a kuře, takže rozhodně ne přesně tak, jak to má být. Jsem pro to, aby si každá rodina nebo partneři vytvářeli vlastní tradice :)

  4. v tom s tebou souhlasím :) kdys za ním přiletěla a kdy ses vracela? co zajímavého jsi se svým partnerem podnikla?

  5. přiletěla jsem tam 21.12. a vrátila se 7.1., takže jsem doma jen chvilku :) Tím, že jsme byli oba dost nachlazení, jsme toho moc nepodnikali – jako hodně nákupů a tak, ale jen dva výlety – jeden na observatoř, ze které vidíš Atlantský oceán, druhý do městečka, kde jsem studovala (jednou na víkend, kdy jsme oba pracovali – aspon jsem trošku zalepila díru na kontu po těch super slevách tam) a pak ještě jednou, těsně před odletem, když už byla otevřená škola. Ale ono bylo zajímavé třeba i stěhování jeho pokoje nebo seznámení s kolegama v práci :)

  6. Máš opravdu můj obdiv a je krásný, že takovej vztah funguje nejen v romantických filmech v televizi, ale taky v obyčejném životě :) Nikde jsem se nedočetla – kolik že Ti je? ;)

    Jinak přeju štěstí a ještě hodně krásných zážitků a celýho života s Adim.

  7. Terééz.. : moc děkuju :) je mi 21, ale v půlce února mám další narozeniny (panebože, to mi už bude tolik??!!) a Adimu je čerstvých 28

  8. Kača M.: taky tě obdivuju, do vztahu na dálku bych nešla. někdo má problém udržet si jej, když kluk bydlí v praze a holka v brně. a vás dělí tolik kilometrů! jste opravdu obdivuhodní. at vám to vydrží! :)

  9. Já jsem ráda, že se ptáš :) hodně osobní je celý tento deníček, ale píšu ho proto, že mi to tak nějak pomáhá (to je taky vysvětlené v prvních částech)…
    Setkali jsme se v Norsku, ve Voldě, kde jsem studovala jako Erasmus student. První dva a půl měsíce jsem se bavili jen tak okrajově, jako nic moc (ani se mi fyzicky nelíbil) ale pak Adi uspořádal velkou party u sebe na koleji. Tam jsme se bavili už víc, smáli se a on mě začal brát kolem ramen a tak..druhý den jsem mu ale řekla, že s ním nechci chodit, že chci být nezávislá a tak jsme byli jen kamarádi (chodili na procházky a tak) no a když jsme se jednou u mě dívali na Hledá se Nemo, nějak se to zvrtlo..a mě bylo tak dobře v jeho náruči :)
    ze začátku jsem nevěřila, že se mnou vydrží dýl jak dva měsíce :D a po dvou měsících jsme spolu začali bydlet, takže on celý ten náš vztah je takový urychlený, ale nám to vyhovuje
    když budeš mít ještě nějaké dotazy, klidně se ptej tady, nebo mi napiš na 357 – 438 – 011

  10. Setkali jsme se v Norsku, ve Voldě, kde jsem studovala jako Erasmus student. První dva a půl měsíce jsem se bavili jen tak okrajově, jako nic moc (ani se mi fyzicky nelíbil) ale pak Adi uspořádal velkou party u sebe na koleji. Tam jsme se bavili už víc, smáli se a on mě začal brát kolem ramen a tak..druhý den jsem mu ale řekla, že s ním nechci chodit, že chci být nezávislá a tak jsme byli jen kamarádi (chodili na procházky a tak) no a když jsme se jednou u mě dívali na Hledá se Nemo, nějak se to zvrtlo..a mě bylo tak dobře v jeho náruči :)
    ze začátku jsem nevěřila, že se mnou vydrží dýl jak dva měsíce :D a po dvou měsících jsme spolu začali bydlet, takže on celý ten náš vztah je takový urychlený, ale nám to vyhovuje :)

Leave a Reply to IvA Cancel reply

Your email address will not be published.