Krkavčí rodiče – neboli vaši nejsou až tak strašní!

Naštvaně ukončím telefonát a mobil si strčím do kapsy. Jako většina telefonátů s mou mámou, i tento končil hádkou. Absolutně si nerozumíme. Abych přišla na jiné myšlenky, otevřu noviny, které jsem si koupila ráno. Na titulce je opět článek o Maddie McCann, britské čtyřleté holčičce, která se ztratila rodičům v Portugalsku začátkem května…
Únos, nebo vražda?
Začátkem května celá Evropa zarmouceně sledovala rozhovor s rodiči Maddie v televizi. Kate a Garry McCannovi zoufale žádali únosce o navrácení své malé dcerky. Podle jejich výpovědi byla malá Maddie unesena z pokoje, kde spala se svými mladšími sourozenci. Nikdo nevěděl, kam a proč malá Maddie zmizela. Každý byl případem šokován a mnoho lidí poskytlo zoufalým rodičům finanční pomoc, aby se Maddie vrátila co nejdříve domů.
Čtyři měsíce po zmizení holčičky se však karty obrátily a britský tisk nyní ohlásil nečekaný zvrat. Po důsledném pátrání se zjistilo, že v autě Maddininých rodičů, které bylo zapůjčeno až poté, co byla malá Maddie unesena, se našly dívčiny vlasy. Důsledná analýza potvrdila, že se jednalo o vlasy člověka, který již byl po smrti. Tento objev vzbudil mnoho otázek, ale hlavní byla jasná: „Zabili malou Maddie její vlastní rodiče?“.

I přesto, že tento případ není ani zdaleka u konce, se ptáme, jak se rodiče můžou dopustit tak strašného činu, jakým je vražda svých nevinných a bezbranných dětí. Historie kriminalistiky bohužel napovídá, že to zřejmě až tak obtížné není. Pouze v USA jsou nejčastějšími zabijáky dětí mladších pěti let jejich vlastní rodiče!
Co tedy vede matky k brutálním vraždám svých potomků? Doktorka a autorka knihy „Proč ženy zabíjí své děti“, C.Meyer, tvrdí, že se matky-vražedkyně od sebe liší. Jednu skupinu tvoří mladší matky, které si své těhotenství nepřipouští, a tak pro ně není problém zbavit se dítěte ihned po porodu. Do této skupiny se řadí také matky, které trpí silnými poporodními depresemi. Tyto matky jsou schopné dát novorozeně do pračky se špinavým prádlem nebo jej upéct v troubě jako kuře, aniž by si uvědomovaly, co dělají. Právě tyto deprese jsou velmi časté a nevyhýbají se ani slavným – například Britney Spears se před časem objevila na stránkách bulvárních časopisů jak neslavně řídí své auto s nemluvnětem na klíně. Podle rodiny byla obětí poporodních depresí.
Druhou skupinu tvoří ženy, které jsou starší a většinou mají za sebou promiskuitní historii. Jsou průměrně až podprůměrně vzdělané a jejich mateřské pudy nejsou dostatečně vyvinuté – proto si nedokážou důležitost mateřských rolí uvědomit.
deprese, nebo ne, otřesné příběhy matek, které zabíjí své děti, nás šokují stále častěji. Tady je přehled pouze zlomku případů, které doslova otřásly světem…

“Plesová matka“ (Prom Mom)
Melissa Drexler byla velice štíhlá a dokonce i v devátém měsíci svého těhotenství vážila pouhých 60 kg při výšce 172 cm. Zřejmě proto pro ni nebyl problém skrývat těhotenství před svou rodinou i otcem dítěte. A tak Melissa dělala jakoby nic a dál si užívala poslední rok střední školy. Když se blížil čas maturitního plesu, nemohla se dočkat, ale miminko už mělo v plánu podívat se na svět. Ráno v den plesu Melisse praskla plodová voda, ale ani to ji nedokázalo zastavit a přeze všechno se na ples vypravila. Dítě porodila na záchodě a hned poté jej zabalila do pytlíku a hodila do koše. Vrátila se na taneční parket, jako by si jen odskočila. Na čin se však přišlo a Melissa byla odsouzena k patnácti letům vězení, které má dnes už za sebou a tvrdí, že se chce věnovat módnímu návrhářství.

“Byla jsem opilá!“
Tuhle větu pronesla na svou obhajobu Susan Eubanksová, která v roce 1997 zastřelila své čtyři syny ve věku 4-12 let. Všechny chlapce střelila do hlavy poté, co se pohádala se svým přítelem a otcem svých dětí a vypila velké množství alkoholu. Děti byly na místě mrtvé a Susan, která chtěla spáchat sebevraždu, byla stabilizována v nemocnici. Přežila jako jediná. Skutečný důvod jejího činu nikdo neví. Z dětí otci zůstal pouze nejstarší syn, který v době incidentu nebyl doma. A co se stalo se Susan? Potom, co strávila tři roky v nemocnici, byla odsouzena k trestu smrti. Nikdo se s ní ani nepřišel rozloučit.

Ukadené děti
Když koncem října roku 1995 vystoupila v televizi Susan Smith, celý svět cítil upřímnou soustrast pro matku dvou pohřešovaných dětí. Její děti byly údajně v zaparkovaném autě, které bylo ukradeno, když jejich matka šla zaplatit natankovaný benzín na pumpě. Ani měsíc po krádeži se nic nestalo. Na pumpě nikdo nikoho neviděl a celá Susanina výpověď se zdála pochybná. Nakonec se Susan přiznala – vlastní děti nechala přivázané v autě, které odbrzdila a nechala sjet do jezera. Důvod? Nová láska k muži, který o děti neměl nejmenší zájem. Susan byla odsouzena k doživotí. Zůstala bez dětí i bez lásky, výčitky ji však neopustily dodnes.

“Moc křičel!“
V roce 2004 matka malého chlapečka Doriona v San Pablu už zkrátka nemohla vydržet ustavičné brečení svého miminka, nevěděla, co s ním, a chtělo se jí neuvěřitelně spát. Utišil jej až polštář přes hlavu. Doktorům lhala a řekla, že se dítě udusilo samo. Pár měsíců na to přišla do nemocnice s dalším zardoušeným dítětem – Emmanuelem. Historku jí už nikdo znovu nevěřil a ode dneška jí zbývá ještě dobrých dvacet let ve vězení.

Matky vraždí i v Evropě
Krkavčí matky nejsou pouze v Americe. I přesto, že v Evropě je počet vraždících matek nižší, ani u nás nejsou podobné případy výjimkou. Sabine Hilschenz je jméno, které nahání husí kůži všem Němcům. Tato žena totiž v průběhu deseti let (1988-1999) usmrtila celkem deset novorozeňat. Malá tělíčka byla nalezena ukrytá ve starých akváriích a velkých zahradních květináčích. U soudu prohlásila, že o děti neměla zájem a při každém porodu byla opilá, takže ani nevěděla, co dělá. Na svoji obhajobu řekla, že jim neublížila, prostě je jen nechala zemřít. Sabine byla odsouzena na patnáct let. Zbývá jí tedy ještě sedm let na to, aby si uvědomila, čeho se dopustila.

Babyboxy
Bohužel ani v ČR nejsou vraždy nemluvňat naprostou raritou. Velký počet úmrtí novorozeňat dospěl k vytvoření úspěšného Babyboxu, kam matky mohou kojence odložit – místo toho, aby nevinné děti skončily na ulici nebo v kontejneru. I přesto, že Babybox už pár životů zachránil (dohromady osm), stále se u nás najde průměrně pět mrtvých miminek ročně. Nutno podotknout, že nalezení mrtvého tělíčka je spíše náhodou, proto podobných případů může být daleko víc. Děsivé, že?

Na závěr – Stále ještě si myslíš, že jsou tví rodičové až tak špatní? Že ti nerozumí a čas od času tě úspěšně ztrapní před kamarády? Jistě, někdy jsou možná staromódní a nechápou hodně věcí, které děláš. Neví, co je „in“ a že bez nových supermoderních džínsů prostě nemůžeš do školy. Ale přece jenom si uvědom, co pro tebe dělají a i přesto, že nám to tak vůbec nepřipadá, vždy to s námi myslí dobře.
A já teď zavolám taťkovi, abych se ho zeptala, jak se mu daří při golfu, a pak mámě, abych se konečně zeptala na recept na buchtu, o které mluvila. Nechceš to udělat taky?

Text: Lenka Zajícová
Foto: Flickr.com
—–
4.12.2007