Letní povídka: Čárka a tuleň

Jsem už pár let dospělá a pořád nemám svojí čárku. Moc ji chci, už od deseti let. Pořád mi všichni říkali, že věkem se to zlepší, jakmile budu v pubertě, určitě se mi udělá. Jenže neudělala a já bez ní musím žít. Proto si nikdy nemůžu vzít tričko s výstřihem a takové ty korálky co se dole spojí a spadnou do ní.

Někdo tam nahoře si prostě postavil hlavu a řekl: “Ne ne, téhle holce čárku nedopřejeme.” Takže vy tam nahoře – vážně “dík”!

A proč je to tak důležité? Protože prsa jsou přeci důležitá pro každou holku, každá je chce mít co největší a nejhezčí a chce mezi nimi čárku. Máme (možná mylný) pocit, že s ní seženeme víc a lepších kluků. A taky zvedá sebevědomí – mě rozhodně. Kdybych ji ovšem měla.

Vůbec nejhorší je pak chodit k vodě. Ani sebelepší horní díl plavek mi nevyrobí to, po čem tak toužím. Takže jsem obalená šátkem a nikdy se neopálím. Zlej život. Jediné, čeho docílím, je úpal nebo úžeh, jedno z toho. Nikdy si nepamatuji ten rozdíl. Přesto k vodě chodím, protože se to má a dělají to v létě všichni. Ale vždycky je to stres a nebaví mě to. I když bych moc chtěla potkat u vody kluka, zažít to, o čem se píše v knížkách. Nějakou pořádnou letní lásku. Vzrušení, letmé svádění, polibky, doteky a pak krásné milování, které skončí spolu s dovolenou nebo létem. Ale mě nikdo bez čárky nechce. Jsem o tom maximálně přesvědčená.

V sobotu odpoledne tedy chodívám k vodě, někdy s kamarádkou a někdy sama. Plním tím společenské povinnosti. Vyrazila jsem i dnes. Je krásně, sluníčko svítí a všude vane teplý letní vítr. U vody vždycky voní trochu jinak než doma. Zvláštní. Rozkládám deku a připravuji si šátek, mám to už naučené – jakmile se svléknu do plavek, hodím ho rychle přes sebe. Takhle pak trávím několik hodin přemýšlením o mé vysněné letní lásce a také o tom, jestli se odvážím jít vykoupat – samozřejmě bez šátku. Když je kolem mě málo lidí, občas si troufnu. Rychle vletím do vody a pak zase rychle ven a pod svůj “stan.

Dneska tu je docela mrtvo, takže to asi risknu. Ha, tak asi ne. Zrovna támhle má rozloženou deku nějaký kluk. Na dálku vypadá krásně. Je štíhlý, ale má široká ramena. Srandovní je, že není vůbec opálený. Svítí mezi ostatníma jako žárovička. Takový podvyživený tuleň. Ale stejně je to fešák. Výsledkem ale je, že teď kvůli němu nemůžu do vody, protože by viděl má malá prsa bez čárky uprostřed a mohl by si myslet, že jsem nějaká divná. Tyhle úvahy a propočítávaní situace mi většinou zaberou dost času, vždycky zavřu oči před sluníčkem a přemítám, jak co udělat, jak by to mohlo dopadnout a tisíce různých možností mého zesměšnění.

Kolem sebe zaslechnu šramot, a tak jsem nucená oči otevřít. Ten tuleň. Stojí nade mnou a kouká na mě, no spíš zírá. Leknu se a nějak moc nechápu, o co mu jde. Až do chvíle, než ze sebe vypraví, že je tu sám, já že tu také vypadám osaměle a jestli se tedy sami a spolu nepůjdeme vykoupat. Nebo prej i na colu, že by mě pozval. Tak to je dilema, vypadá to, že by se mi mohlo splnit, o čem sním, jenže to znamená sundat šátek a zblízka ukázat můj plochý hrudník. Co když se zašklebí nebo rovnou odejde a v nejhorším případě neodejde a ze slušnosti to se mnou přetrpí a pak bude litovat, že si nenašel hezčí s čárkou? Bože, bože, mám já ale těžkej život. Na druhou stranu on je zase bílej, kdyby se mi chtěl smát, mám mu to čím oplatit. Můj chtíč po zážitku vyhrává.

Koupání bylo skvělý, povídali jsme si, cákali po sobě vodu, potápěli se. Vůbec mi na prsa nekoukal, byl moc milej a já měla pocit, že mi osud opravdu přeje. Z jedné coly se stalo pár piv a odpoledne i večer utekl jako ta voda. Dokonce mě sám poprosil o telefon, že se mi ozve. Má teď taky volno, takže budeme mít spoustu času.

Ozval se hned druhý den, tak jsme vyrazili. Tentokrát na bowling a opět jsem si to nesmírně užila. Trávíme spolu každý den a pořád si máme co říct. A sex? Jééééé, ten sex. To je pohádka. Poprvé jsem se bála sundat si tričko. Nechtěla jsem, aby viděl bezčárková prsa. Ale on je tak obdivoval, i teď je neustále obdivuje. Říká, že v životě hezčí prsa, než mám já, neviděl. Připadám si jako v ráji, moje dlouholeté obavy a stresy jsou pryč. Můj tuleň obdivuje má malá prsa a je z nich unesený, jak s oblibou říká. Jsem v osmém nebi. Ne, ještě výš. Žijeme jako v nějakém tom americkém filmu. Každý den vyrážíme za zábavou a zážitky a každou noc se milujeme až do rána. Už si nepamatuju, kdy jsem se pořádně vyspala. Jenže to nepotřebuju. Jsem nabitá energií, že bych osvítila půlku města.

Je konec srpna. Vyrážíme na motorky. Spolu s pár jeho kamarády jedeme na čtyři dny po Čechách. Šíleně se těším, protože na motorce jsem už dlouho nejela a hlavně se k němu budu moci pěkně tisknout. Budeme jako jeden. Bohužel jsem nějak opomněla tu hnusnou helmu a hluk kolem nás. Takže naivní představa, že si po cestě popovídáme, se rozplynula jako dým z výfuku. Ale první večer máme trávit v příjemném kempu, kam jezdí často a kde je prý klid a pohoda, protože o něm málo kdo ví. Takže je tu vždy minimum lidí. Tak tedy večer si popovídáme, už se těším.

Po dálnici se jede docela dobře, horší jsou klikaté cesty lesem, kde mám občas co dělat abych nespadla. Můj tuleň je ale dobrý řidič, takže mu naprosto věřím. I když ty kořeny jsou velké a všude.

Ten večer jsme dojeli. Dojeli jsme naprosto a navždy. Ty pitomý kořeny. Blbej celej les, blbá motorka. Sanitka přijela pozdě. Mám zlomenou nohu, ale čert to vem. On si taky zlomil jen jednu věc – vaz. Třeba alespoň netrpěl. Já nevím, neumím myslet, bolí to. Chci umřít, chci za ním. A chci tam hned. Ty nahoře, ty co jsi mi odepřel čárku a přivedl do cesty mou vysněnou letní lásku… proč jsi mi ji vzal? Copak to se dělá, vzít hodný holce kluka?!! Je konec léta a konec letní lásky. Jestli bude nějaký příště, budu si přát lásku na celý život.

Je léto, jsem u vody a koukám na nebe a na mraky. Jsou krásné a jsou bílé – jako můj tuleň.