Minule jsem psala o cyklistické krasojízdě a dnes ti přináším rozhovor s mladým a nadějným chlapcem, který se tomuto sportu již nějaký čas věnuje.
Radek Jančík z Brna má teprve jedenáct let a už sklízí velké úspěchy. Malými krůčky napomáhá obnovit zašlou slávu krasojízdy na kole u nás, a jde mu to zatím dobře.
V České republice krasojízda pomalu upadá v zapomnění. Co Tě k ní přivedlo a jak dlouho se jí vlastně věnuješ?
Jednou jsme šli se školou do tělocvičny, kde se krasojízda jezdí, jednoduše se mi zalíbila a začala mě bavit. Momentálně se jí věnuji čtvrtým rokem.
Co považuješ za svůj největší úspěch v tomto sportu?
Svůj největší úspěch? Asi, že jsme vyhráli ve dvojici Mistrovství České republiky.
Ve dvojici jezdíš se stejně starou slečnou. Baví Tě to víc samotného nebo naopak ve dvojici?
Asi mě to více baví ve dvojici. Celkově je to tak mnohem lepší i ve cvicích, navíc si můžeme vzájemně pomáhat. S Bárou máme dobrý vztah, což je důležité, musíme si věřit, jinak to nejde.
Kolik času věnuješ tréninku?
Týdně je to zhruba šest až osm hodin. Chodím do tělocvičny, kde jsem krasojízdu viděl poprvé (je kousek od mého domu) 2x, 3x ale i 4x týdně. Pokud máme mít závody, chodím od pondělí do pátku. Poslední den před závodem jezdíme pouze sestavy.
Přizpůsobil jsi svůj život nějak krasojízdě?
Myslím, že ano, ale ne moc. Začal jsem víc sportovat. Hraju s klukama fotbal a občas chodím běhat.
Jaké jsou Tvé budoucí plány?
Chtěl bych tento sport dělat, co nejdéle to půjde. Bohužel se tím nedá živit, a tak to bude pořád jen koníček.
Brzy bude Mistrovství světa, připravuješ se na něj?
Prakticky se na něj připravuji neustále, zatím na něj nemůžu kvůli svému věku. V roce 2016 bychom měli jet ve dvojici Mistrovství Evropy, ale jen když budeme psát dostatečný počet bodů.
Máš svou jízdu propracovanou do úplných detailů (hudba, dres aj.), nebo je pro Tebe zatím nejdůležitější dobře vše zajet?
Vůbec nemám. Je mi jedno na jakou hudbu jedu, vůbec to při jízdě nevnímám. Důležitý je pro mě především výsledek.
A jak vlastně prožíváš závody?
Ze začátku jsem býval hodně nervózní, ale teď už vůbec ne. I když občas ano, ale to jen když jde o postup.
Máš nějaký vzor?
Mým vzorem je Arnošt Pokorný. Vyhrál Mistrovství světa 2004. Znám se s ním i osobně, je docela přísný, ale jinak je moc fajn.
Jaký je Tvůj nejlepší nebo naopak nejhorší zážitek, který se pojí s krasojízdou?
Mám nejlepší a tím bylo, když jsem získal svou první medaili za 2. místo.
Začátky jsou vždy těžké, měl jsi již nějaké zranění způsobené kvůli kolu?
U mě je to přesně naopak, začátky byly lehké, zvlášť ty první cviky, jak v nich postupuji dál, je to těžší a těžší. Zranění jsem měl – zlomenou ruku. Když jsem dělal jeden cvik, špatně jsem spadl a už to bylo. Jinak nějaké boule, modřiny a odřeniny. Jednou jsem si málem přejel prsty na nohou, naštěstí se tak ale nestalo.
Jak na Tvůj koníček reaguje Tvá rodina a blízké okolí?
Rodiče mě velmi podporují a jsou pyšní. Chtějí, ať krasojízdu dělám co nejdéle. Co se týče blízkého okolí, tak ani nevím, nikdo pořádně neví, co krasojízda je.
Už Tě někdy napadlo, že bys s krasojízdou přestal?
No ještě mě to nenapadlo. Občas se mi nechce na trénink, ale že bych přestal? To ne.
A co fanklub, máš nějaký?
Ne nemám, nebo o tom aspoň nevím. (smích)
Máš ještě nějakou zálibu, které se aktivně věnuješ vyjma kola?
Ne, nemám. Chodil jsem, nebo spíš nechodil tancovat hip – hop, byl spíš pro holky. Dříve jsem hrál půl roku baseball, ale tam jsem se toho moc nenaučil. V krasojízdě jsem se našel.
Slečna.info děkuje za zajímavý rozhovor.