Česká foodblogerka Veronika Pořízková, která již nějakou dobu píše svůj Z ghetta blog miluje pečení, sbírá formičky a ráda experimentuje. Co na sebe ještě prozradila se dočteš v následujícím rozhovoru.
Co pro Vás bylo prvním impulsem k založení blogu? Věděla jste hned, že bude převážně o pečení?
Psaní mě bavilo odjakživa, i proto jsem se přihlásila kromě psychologie i na bakalářské studium žurnalistiky, kterou jsem loni dokončila. První blog jsem založila, když jsem odjela na půl roku na Erasmus do Norska. Měla jsem spoustu fotek a zážitků a nechtěla jsem je jen tak dávat na Facebook, ale říct k tomu něco víc, bylo to i pohodlné v tom, že jsem nemusela přátelům a rodině jednotlivě psát, jak se mi daří. Když jsem se vrátila domů, pořád mě napadaly nějaké náměty na články, ale nechtěla jsem je dávat na blog s názvem Life in Norway a příslušnou grafikou, tak jsem založila blog nový. Tehdy jsem ale vůbec nevěděla, že nakonec bude o jídle. Napřed jsem psala všechno možné, co mě napadlo a postupně jsem se začala věnovat převážně pečení a jídlu obecně.
Jak Vás vlastně napadl název „Z ghetta blog“? Je poměrně netradiční.
Když jsem blog zakládala, vůbec mě nenapadlo, že by ho četl někdo jiný, než moji přátelé, ani jsem si nemyslela, že bude tematicky zaměřený. Moji kamarádi ví, že se s ničím moc nepářu, a když jsme jednou seděli v hospodě, tak někdo navrhl název Z ghetta blog, že by se prý ke mně hodil. Přišlo mi to vtipné, úderné a zapamatovatelné, takže jsem další den blog založila a moc nad tím nepřemýšlela. Uznávám, že je to trochu zvláštní, ale aspoň je mezi ostatními foodblogy Z ghetta blog pořádně vidět.
Kde čerpáte inspiraci k receptům, jste kuchařkový typ?
Kuchařkový typ nejsem právě vůbec. Moc ráda si prohlížím obrázky jídla a čtu recepty, většinou podle nich ale nevařím, ani nepeču. Maximálně najdu inspiraci, a potom procházím různé další recepty na internetu a z každého si vezmu něco. Ráda chodím do restaurací a kaváren, a když mi nějaký dezert chutná, snažím se ho doma napodobit.
Co je pro Vás „pečení“?
Pečení je pro mě největší koníček, relax a činnost, na kterou se těším ve chvílích, kdy se musím učit, nebo dělat něco jiného. A občas taky spálené prsty.
Co Vás na samotném pečení baví nejvíce?
Mám ráda celý proces, od začátku až do konce. Miluju vůni kynutého těsta a pocit, když do něj zabořím prsty. Miluju zkoušení nových receptů a nakukování do trouby a doufání, že se výtvor podaří. No a nakonec samozřejmě to, když moje dobroty někdo chválí.
Jaký je Váš oblíbený recept?
Většina čtenářů o mně ví, že nejradši peču cupcakes a mezi nimi jsou mým favoritem brownies cupcakes s tvarohovým krémem. Ale moc ráda peču i všechny kynuté věci, jednou z nejoblíbenějších je vánočka, protože ji člověk nepeče každý den.
Jak sama přiznáváte, Váš život se točí kolem jídla. Jak si udržujete tak štíhlou postavu?
Otázky tohoto typu mě vždy dost pobaví, protože moji postavu bych nenazvala zrovna štíhlou. Ale samozřejmě něco dělat musím, abych nakonec sama nevypadala jako cupcake, takže chodím pravidelně do posilovny, s odporem chodím běhat a s radostí tančit. Sport obecně mám ale v lásce odjakživa, hrála jsem sedm let volejbal a jako dítě jsem se věnovala atletice a tenisu. V zimě vždy jezdím lyžovat a mám ráda všechny kolektivní sporty.
Komu z blízkých nejraději pečete?
Všem, kteří to umí ocenit, protože samozřejmě ráda slyším chválu. Většinou je to ale rodina, nebo holčičí kamarádky. Většina kamarádu opačného pohlaví totiž na sladké moc není a radši by byli, kdybych z trouby vytáhla bůček.
Máte svého oblíbeného kuchaře?
Mám pár oblíbenců, které sleduji na Instagramu, jako třeba David Lebovitz, nebo Antonio Bachour. Z kuchařských celebrit mám ráda Gordona Ramseyho a Grahama Elliota, z českých pak třeba Jiřího Štifta.
Ráda nakupujete formičky na pečení, kolik jich vlastníte, máte nějakou opravdu oblíbenou?
Odhadem asi několik desítek, teď mám v oblibě svoje nejnovější formičky na tartaletky, které mají odnímatelné dno, ale úplným favoritem jsou asi maličké formičky na dort ve tvaru srdce. Je to skvělé na pečení menších dárků, kdy si oslavenec může celý dortík sníst sám.
Věříte, že „Láska prochází žaludkem“?
Moc ne, věřím, že to může přispět k oboustranné spokojenosti, ale stavět se na tom asi nedá.
Jak vnímáte svůj úspěch umístění v Top10 v soutěži Blogerka roku?
Bylo to pro mě velmi příjemné překvapení, vůbec nominace do Top10 mě velmi potěšila a sedmé místo považuji za skvělý výsledek. Nejsem na blogové scéně ještě tolik dlouho a vzhledem k tomu, jak obrovská konkurence mezi foodblogy je, tak jsem opravdu moc spokojená. Moji čtenáři jsou prostě super.
Jídlo, které země, jež jste doposud navštívila, Vám chutnalo nejvíc?
Obecně mám nejradši asijskou kuchyni, konkrétně indickou a vietnamskou, v Asii jsem ale ještě nikdy nebyla, i když je to jeden z mých plánů a snů. Z Evropy to bude asi Francie, hlavně kvůli jejich cukrářským výtvorům.
Jakých cílů byste ráda, co se blogu týče, dosáhla v budoucnu? Plánujete nějaké novinky pro rok 2014?
Já žádné zásadní cíle nemám, blog je pro mě především koníček a dopředu nic neplánuju. Píšu, kdy se mi chce a o čem se mi chce. Byla bych ale ráda, kdybych měla stále tak skvělé čtenáře, co se budou na Z ghetta blog rádi vracet. Nic mě nepotěší víc, než když si někdo dá tu práci a napíše mi spokojený email, nebo komentář.
Nezapomeň navštívit také Veroničin blog a rovněž její Facebook.