Randění s.r.o.: Falešná vášeň

Nedávno jsem přemýšlela, která žhavá scéna ze všech romantických filmů je ta úplně nejžhavější. První příčku mého pomyslného „top ten“ obsadil film Seznamte se, Joe Black. Proč? Scéna, kterak se atraktivní Claire Forlani nechá od Brada Pitta, do něhož se vtělil samotný ďábel, pomalu svlékat, pak si rozpustí vlasy a začne přejíždět dlaní po Bradově vypracované hrudi, je přesně tou, při níž se vám ježí chlupy vzrušením. A pokud film sledujete v obýváku společně se zbytkem rodinky, nažene vám do tváří ruměnec.

A co že mě k sestavování takového žebříčku přimělo? Porno. Ano, čtete správně: P-O-R-N-O! Jak už to totiž na tomto světě chodí, chlapové, páni tvorstva, jsou bytosti od přírody nenasytně nadržené. Jsou-li aktuálně bez přítelkyně, svou vlastní fantazii musí nutně „popošťouchnout“ erotickými fotografiemi z pánských časopisů anebo (v lepším případě) zhlédnout porno na videu. V době internetu, na němž naleznete kdykoliv, cokoliv, rychle a hlavně zdarma, to přece není žádný problém! My, zrozené z Adamova žebra, však obvykle naivně očekáváme, že jakmile si samečka ukořistíme samy pro sebe, míra jeho choutek na stahování dalších erotických videí s cizími ženami se rapidně ztenčí a že MY se staneme ústřední hrdinkou jeho veškerých chlapských snů.

Jednoho dne však náš milý přijde se skvělou ideou: „Miláčku, co takhle podívat se spolu na nějaké porno?“ Dobrá, zpestření večera, proč ne? Osobně nejsem nikterak prudérní člověk a dokonce se sama hlásím k tomu, že už jsem nějaké to lechtivější video dávno viděla. Ovšem sama. A dokonce nejsem ani přehnaná stydlivka, abych se na něco takového nedokázala dívat se svým nejdražším. To, co mi vrtalo hlavou, byl ovšem nejistota v poli jeho vkusu. Jaký asi „druh“ porna vybere? Nezjistím tak třeba, že můj přítel není normální? Že je perverzní a má zálibu v praktikách, které se po mě (díkybohu) zatím neodvážil vyžadovat, ale už už čeká na vhodnou příležitost? Ó né!
Přes mé veškeré obavy z nejhoršího se nemilé překvapení naštěstí nekonalo. Přítel přinesl DVD s jakousi erotickou parodií na Piráty z Karibiku a předem mě ubezpečil, že si dal záležet, aby film měl také nějaký příběh, aby to zkrátka mohlo bavit i tak náročného diváka, jakým jsem já. Výborně, pomyslela jsem si a těšila se na bezmála dvě vzrušující hodinky.
Po oněch bezmála dvou vzrušujících hodinkách jsem však byla docela zklamaná. Či spíše – nedovedla jsem své smíšené pocity přesně definovat. Problém byl v tom, že jsem si od filmu slibovala snad až příliš, že jsem očekávala skutečnou dávku erotického hromobití. Namísto kusu výtečného dortu jsem bohužel tentokrát získala jen umělohmotné jablko ze sady „Pro malé hospodyňky“, které dost možná jako opravdové jídlo vypadá, ale chcete-li se do něj zakousnout, otupíte si zuby. Úplně všechno mi přišlo natolik umělé, že nejen mé zuby, ale především mozek to razantně odmítal strávit. To, že všechny hlavní „hrdinky“ byly odbarvené na platinovou blond a pochopitelně se pyšnily párem obřích zázraků dnešní plastické medicíny, ani zdaleka nebylo to nejnepřirozenější. Přestože erotické scény byly režírované tak, aby bylo vidět co nejvíc a bylo co nejžhavější, mně v celém filmu ve skutečnosti něco chybělo – vzrušení, jiskření, zkrátka VÁŠEŇ!

Když jsem o celé pirátské záležitosti následující den přemýšlela, dospěla jsem ke vzpomínce na  film Seznamte se, Joe Black, který, ač se nejednalo o porno a při jediné erotičtější scéně nebylo vidět v podstatě nic, mě dostal daleko víc. Scénu Claire a Brada jsem ihned vyhledala na Youtube a poslala ji svému kamarádovi, jenž je vyhlášeným „znalcem“ erotiky v digitální podobě. Odpověděl mi, že neví, co na takové scéně vidím, že podle něj je to příliš „soft“.  Oponovala jsem, že erotičnost této scéně dodává děj celého filmu – od okamžiku, kdy se ti dva potkali, atmosféra filmu vře, a když se v závěru filmu přenese děj do postele (konečně!!), většině diváků musí zákonitě ukápnout slina. Tak se tedy ptám – jak může být erotičtější něco, v čemž na sebe každých deset minut někdo skočí „jen tak pro zábavu a pro okořenění děje“? Anebo si to namlouvám? Je to jen mnou, jen mým vkusem? Cožpak chlapy zajímá pouze pohled na prostý sex a jediné, co k tomu potřebují, je náležitý zvukový doprovod?

Vášeň zřejmě závisí na mnoha subjektivních záležitostech – jak se cítíme my uvnitř, co z nás vyzařuje a jak naše vyzařování zachycují druzí. Je těžké vášeň předstírat tak, aby vypadala skutečně, ale přesto ji často používáme jako pouhou hru či zástěrku skutečnosti, protože jsme přesvědčeni o tom, že to tak je prostě lepší. Nejedna z nás už se alespoň jednou v životě líbala s někým, ke komu ve svém nitru nechovala upřímně takový cit, jak se ho snažila ukázat navenek. Jindy se lacině pokoušíme vykřičet svůj sex-appeal vizuálně a myslíme si, že králíček Playboy na tričku, plastika prsou, sexy prádlo či smyslné líčení očí nahradí i to, co doopravdy chybí. Problém je v tom, že nic z toho není skutečné, jsou to jen symboly, sexuální klišé, kterých je třeba tím víc, čím méně je přítomno ryzí vášně, vzrušení a nefalšovaného jiskření. Neklameme však často spíše sami sebe a neochuzujeme se díky honbě za povrchním požitkem o možnost prožít něco mnohem lepšího a opravdovějšího?

Text: Eliška R.
Foto: imdb.com