Naučná literatura – mnohé z nás to pojmenování může děsit. Naučné knížky známe ze školy, jako povinnou četbu a podobně. Většinou dopředu očekáváme, že to je kniha nabitá daty, informacemi, které musíme vstřebat a že to rozhodně nebude knížka do postele. Ale nemusí to tak být. V nakladatelství Fragment vychází soubor knih, který ti poskytne praktický přehled napříč dějinami, z různých pohledů.
Rusko. Nekonečná země, plná absurdních rozdílů v životní úrovni i názorech. Rusko je majestátní země, kterou možná stále vnímáme jako dávného nepřítele. Dnes už to neplatí, můžeme se tedy podívat zpět a vidět drsnou krásu a pompéznost této kultury. Jen ruská literatura z dob realismu a romantismu nám dala nahlédnout do krásy, lásek, trápení a poetických situací společnosti. Určitě znáš a četla jsi Annu Kareninu, Oněgina, Idiota a další známá díla. A nejen literaturou nám Rusko připomnělo, jak citliví lidé tu jsou.
Země obrovských rozdílů
Ruské paláce jsou důkazem, jak moc zdejší obyvatelé milují přepych a krásu hraničící leckdy až s přeplácaností. Pompéznost těchto paláců dodnes dává světu najevo moc, sílu a neomezené možnosti této země. Mě osobně vždy Rusko trochu děsilo a přesto velmi lákalo. Nejvýrazněji rozpolcenost této společnosti poznáš na rozdílech ve společnosti. Vezmi si Moskvu a dálnou Sibiř. Jak lidé žijí v hlavním městě a jak na okrajích? Ve městě má každý druhý auta, o kterých si tu sníme, byt, dům, peníze a postavení. Na Sibiři mají lidé skoro chýše, žijí jako zemědělci a leckdy umírají zimou. Pak se podívej na naši zemi, na Prahu a nejmenší vesnice na okraji. Ano, jsme oproti Rusku nepatrná země, ale rozdíly tu nebyly a nejsou tak velké. Je to děsivé a přeci to člověka zajímá. Celá historie ruské společnosti. Mocenské zásady a cíle panovníků.
Velká země, velcí panovníci
Kulturní vzorce jsou tu velmi tvrdě vžité. A je to logické, tak velká země musí vládnout odlišným způsobem aby si udržela území. Je to pro nás leckdy nepochopitelné, jaké rozdíly jsou v zemích kolem nás. I demokracie se může lišit v závislosti na zemi a kultuře. Protože spravovat tak velké území je jiné, než spravovat naši Českou republiku, vyžaduje to prvky diktatury. Rusko se nám může zdát velké, děsivé a nepochopené. Někdy je až kruté a přitom krásné.
Lidé tam jsou stejní jako tu, dobří a špatní, ale co je jiné – slovo tam má stále váhu. Hlavně v pracovních domluvách. Když u nás půjdeš na pracovní schůzku a domluvíš obchod, nikdy ho nebudeš považovat za závazně uzavřený, dokud nebudeš mít v ruce podepsanou smlouvu. V Rusku se domluví obchod, lidé si podají ruce, a tím je to závazné. Smlouva, pokud existuje, je už jen shrnutím faktů. Dali si slovo, a to prostě a jednoduše platí.
Bylo tomu tak vždycky. I v historii. Panovníci vládli tvrdou a neoblomnou rukou, a proto mohlo Rusko vzkvétat a rozvíjet se, i když jako všude i tu, někdy na úkor jiných a chudších. Když se podíváš zpět do minulosti, uvidíš děsivě fungující nelítostný systém, který propůjčuje této zemi autoritu a moc.
Panovníci Ruska – od mýtických počátků k dnešku
Pokud tě zajímá historie, dějepis a ráda se dozvídáš další věci, určitě vsi přečti knížku Panovníci Ruska z edice Odkaz nakladatelství Fragment. Knížka je zaměřená jen na ruské panovníky. Stručně a jasně se na osmdesáti stranách dozvíš vše, co potřebuješ. Od první mýtické postavy, přes cary, až po posledního prezidenta. Kniha je psána jako jeden příběh, ale velmi přehledně. Text je proložený nádhernými ilustracemi, které umocní pocity. Je to útlá, barevná a poučná kniha, která ti rozšíří obzory nejen o ona proklínaná data vlády, ale i o zajímavé informace. Skvěle ti propojí dobu s ostatními událostmi ve světě. Na konci knihy je velmi přehledný souhrn všech po sobě jdoucích panovníků včetně období jejich vlády.
Malá ukázka toho, na co se můžeš těšit
[box]
„Michail Fjodorovič byl dvakrát ženat. První manželka, Marie Vladimirovna Dolgoruková neprožila s carem ani půl roku, v lednu 1625 náhle zemřela, tudíž nemohla dát carovi potomka. Šeptalo se, že byla otrávena. Brzy po její smrti se car oženil podruhé s Jevdokijí Lukjanovnou Strešňovou, dcerou málo známého šlechtice, která mu porodila tři syny a sedm dcer; dva synové Ivan a Vasilij brzy po sobě zemřeli, třetí syn později zdědil korunu. Michail Fjodorovič nikdy nevynikal pevným zdravím, a v posledních letech jeho života se mu zhoršily problémy s pohybovým ústrojím, trápily ho bolesti nohou, takže často nebyl schopen samostatného pohybu. Koncem života náhle jakoby velmi rychle zestárl a zchátral. V červenci 1645 se při bohoslužbě carovi udělalo nevolno, odnesli ho do paláce, kde ještě stačil požehnat svému synu Alexeji jako budoucímu carovi, a pak tiše skonal.“[/box]