Procházejí po prašných ulicích, hlavu sklopenou pod černým šátkem. Do očí jim není vidět. A přesto jsou hrdé, jsou jedny z mála, které vůbec smí ven na ulici. Snaží se splnit svoje povinnosti a nevšímat si dění okolo. Až doma si šátek smějí sundat, pokud vůbec, v mnoha případech totiž manžel neuzná za vhodné, aby žena po domě neuctivě chodila s odhalenými vlasy. Ty, které z domu nesmí na krok, koukají toužebně z oken svých domů.
A ty si teď v pohodlí domova čteš tento článek. Sedíš u počítače na sobě máš možná jen letní šaty a přemýšlíš, co budeš dělat potom. Můžeš jít na kafe s kamarádkou, večer na diskotéku, opít se nebo jet na dovolenou. Sama si určuješ svůj denní program. O tomhle se ženám v muslimských zemích ani nezdá. Můžeš promluvit na svého partnera v přítomnosti jiných mužů a bože – můžeš mu před nimi dát i pusu. V muslimských zemích je to něco alarmujícího a nejspíš by tě tam za to rovnou zavřeli.
Co to je emancipace a feminismus asi ví každý. Ta slova už zní směšně, když se používají v našich poměrech, ale tam mají opravdový význam. Tam například v Afghánistánu, Uzbekistánu a ostatních silně muslimských zemích. Slovo rovnoprávnost postrádá smysl. To je ještě dlouhá cesta, než se toho tamní ženy dočkají. Zatím mnoho lidí bojuje alespoň za nejzákladnější práva těchto silných hrdých žen. Vzniká čím dál víc škol a kurzů, aby mohly ženy pracovat, třeba jako kadeřnice. Většina z nich nedostudovala ani základní školu, jejich rodiče je provdali a manžel jim další vzdělání zakázal. Jsou doma a starají se o domácnost a o své děti a tchyně. Přesto touží a za pačesy chytí každý náznak pomoci.
Pro představu
Zkus si například představit následující situaci: Vdáš se, a to tak, že tvoji rodiče pro tebe najdou vhodného manžela. Neuvidíš ho do svatby ani nebudeš znát jeho jméno. Znát ho budou jen tvoji rodiče, protože s ním a jeho rodinou domluví věno, za které mu tě prakticky prodají. Po svatbě se nastěhuješ do domu jeho rodiny a zjistíš, že tvůj manžel je alkoholik, násilník a jeho matka si z tebe udělala služku pro všechno. On každou noc pije a pak tě v pokoji znásilní a zbije. Ty se po nějaké době vzchopíš a utečeš od něj i se svým synem. Manžel tě ovšem udá na policii a tebe zavřou do špinavého temného vězení na doživotí a syna seberou.
Žádná práva
Tvůj manžel je totiž v právu, jelikož muslimská žena nemá právo od manžela odejít. Nemá ani příslušný úřad nebo organizaci, kam by mohla nahlásit domácí násilí. Stejně tak se s tebou tvůj manžel poté rozvede, protože muži pro rozvod stačí před svědky třikrát za sebou zopakovat pouhou jednu větu: „Rozvádím se s tebou.“ Ty nemůžeš, nemáš na to právo. Ale jako rozvedená žena se pravděpodobně už znovu nevdáš, protože tě ostatní budou brát jako špatnou a nedostačující ženu pro svoje syny. Nebo tě ale rovnou zařadí do svých vět jako prostitutku. A pak už není cesty zpět.
Dlouhá cesta ke změně
A tak to chodí například v Afghanistánu dodnes. Přes úsilí mnoha organizací se stále ještě takové věci dějí a jsou na denním pořádku. Změnit totiž desítky let zajeté koleje v rovnou hladkou dálnici nejde. Rozhodně ne ze dne na den. Pro objektivnost ale samozřejmě existují i tamější rodiny, které jsou šťastné, fungující a kde je milující manžel i tchyně a stejně tak milující manželka. Každá mince má dvě strany. Tato mince má ale jednu stranu temnou a zašedlou víc, než by bylo zdrávo.
Až si přečteš tento článek, zkus vstát a podívat se z okna. Projít si svůj šatník a svůj život. Zkus být vděčná, že si můžeš vybrat partnera, máš milující rodiče, že můžeš studovat a že můžeš dělat cokoli, co se ti zachce. A když se někdy budeš cítit nedoceněná nebo podvedená, vzpomeň si, jak moc můžeš být ráda, že každé ráno vyjdeš na ulici se vztyčenou hlavou. Bez šátku a bez smutku.