[button link=”https://slecna.info/tag/blog-dragell/” color=”cyan”]BLOG DRAGELL[/button]
“Něco se pokazilo a místo prostorem jsme skočili časem. Teď já, Elvíra a Hnusák pracujeme tak, abychom si vydělali na opravu poškozené Šlupky. Sabotáž lodi však není jedinou potíží, která byla pro ně nachystána.”
Tahle kniha opravdu není pro romantické duše. Červenou knihovnou by se dala nazvat jedině v žertu pro množství krve, která na jejích stránkách proteče. Předesílám, že jde o sci-fi určené pro starší 18 let.
Hned v úvodu jsme vtaženi do zajímavého představení hlavních hrdinů, nahlédneme do jejich práce, která nám odhalí, jací skutečně jsou – neobyčejní, jedineční a hlavně nebezpeční. Už od první strany můžete čekat akci, jak je u Kulhánka zvykem. Přes množství krve pomalu neuvidíte mrtvoly.
Kniha nás provází jejich snahou za opravou vesmírné lodi, vše se však komplikuje, když se jim na stopu dostanou nepřátelé z budoucnosti.
Hlavní hrdiny doprovází roztomilé, ale stejně nebezpečné PéeS, dříve pes a dnes již robot, nazývané Dolfi, které chrlí oheň. Takového mazlíka mít doma, ochrání vás před jakýmkoliv nebezpečím.
Kulhánkův styl
Abych pravdu řekla, tak akční přestřelky a monstra z budoucnosti nejsou má parketa, a tak jsem se mírně v popisu sem tam ztratila (ach ta představivost). Což mi vůbec nevadilo, v každé akci je přeci chaos a hlavní je, že se pak všichni najdou.
Ihned od počátku jsme vtaženi do akčního děje a slovo ‚nuda‘ kniha nezná. Děj graduje, ač máte pocit, že to víc už nejde. Počátek mne spíše zklamal, neboť když chci sci-fi, tak něco více „nadpozemského“, naštěstí, jak jsem již zmínila, příběh graduje a nakonec jsem se dočkala svého.
Obálka
Obrázek hlavního hrdiny a jeho dvou „mazlíků“ hned na obálce rozhodně neškodí, ba naopak. Nejen první slova, ale i celá obálka vás naplní pocitem, že tento příběh bude „opravdu drsný“. Vše podtrhuje agresivně rudý text s hlavními informacemi o titulu.
Úryvek
Když jsem snášel plačící Janici po schodišti, slyšel jsem, jak z Ollieho kanceláře hučí plameny. Hnusák s pées na nás čekali v mezaninu. Hnusák vzal od Elviry invalidní vozík a krabici se sbírkou pohlednic (Elvira se oblékla – v Janiciných šatech a bez hůlky vypadala nezvykle). Nesl jsem Janici tak, aby toho viděla co nejméně. Řekl jsem jí, že Ollieho přepadla konkurence a že bohužel jeho kancelář zasáhl zápalný granát. “Taková smrt je nejrychlejší, jakou si dovedeš představit. A ačkoliv se to nezdá, vůbec nebolí,” utřel jsem Janici slzy. Je strašně důvěřivá – když ochrnula, trochu jí z toho přeskočilo a maličko zdětinštěla. Vyběhli jsme zadním východem, protáhli se několika dvory a prolukami a bez jakéhokoli domlouvání zamířili tam, kde bydlí Elvira.
Hodnocení knihy
Kniha rozhodně není špatná, jen já jsem se v ní občas (výjimečně) ztratila v potyčkách. Na druhou stranu když už chytí, tak nepustí. Je to napínavý příběh, který je bohužel utnutý v tom nejlepším a vy si prostě musíte jít koupit další díl. Jako by se autor bál, že by se další díl neprodal, ale právě Kulhánek se toho určitě nemusí bát, takže tohle mne na knize trošku mrzí.
[box]
Autor: Jiří Kulhánek
Titul: Divocí a zlí
Díl: 1. Čas mrtvých
Žánr: sci-fi
Vazba: měkká
Počet stran: 265
Nakladatelství: Klub Julese Vernea
Rok vydání: 2004
Doporučený věk: 18+
Moje hodnocení: 8/10
[/box]
Autorka: Dragell, Dragell.cz