Napadlo tě někdy představit si, co by se stalo, kdyby lidé mohli žít věčně? Připadá ti ta myšlenka lákavá, nebo se jí naopak děsíš? Podobnou otázkou se zabývala Gemma R. Malley, když psala knížku „deklarace smrti“, kterou jsme v redakci přečetli a ty se nyní můžeš dovědět, jaké to bylo!
„Deklarace
“ patří mezi dystopické romány, které nám ukazují varianty toho, jak by svět mohl vypadat v budoucnosti. V tomto případě se jedná o opravdu chmurnou vizi.
Svět starých lidí
Smrtelné nemoci přestaly existovat a byly vynalezeny léky na nesmrtelnost. Na první pohled to vypadá jako ideální stav, ale chyba lávky! Planeta se brzy začala potýkat s přelidněním. Proto byla přijata Deklarace stanovující, že každý obyvatel Země smí mít pouze jedno dítě. Později se ukázalo, že i to je příliš mnoho a kvůli tomu začaly být přípravky na dlouhověkost vydávány pouze těm, kteří podepsali novou Deklaraci, hlásající, že nebudou mít žádné potomky. Porušení tohoto zákona se samozřejmě trestá vězením a odebráním dítěte, které bude poté umístěno do speciálního ústavu, kde se mu dostane výchovy, která zaručí, že se z něj stane levná pracovní síla a tudíž užitečná osoba. A do tohoto světa se narodila Anna.
Co když?
Anna strávila za zdmi ústavu prakticky celý život až do svých patnácti let. Je vzornou chovankou a již se nemůže dočkat, až zdi internátu opustí a stane se služebnou v domácnosti některých Vyvolených, jak si nesmrtelní lidé říkají. Je naprosto přesvědčená o tom, že svět funguje správně a bezchybně a že je jejím údělem být Přebytečnou. Také věří tomu, že její rodina si zasloužila uvěznění, protože díky její existenci ubývá zdrojů na světě. Tak je to až do chvíle, než do ústavu přivezou stejně starého Petra, kterému se podařilo schovávat se až do tohoto věku. Anna si ho nejprve příliš nevšímá a dokonce jí není sympatický, ale když jí Petr prozradí, že zná její rodiče a že jí navíc mají rádi a chybí jim, otřese to jejím světem. Není ochotná tomu uvěřit, ale co když přeci jen? Ve chvíli, kdy připustí, že by něco z toho, co jí ten chlapec vypráví, mohla být pravda, spustí tím sled nepředvídatelných událostí. Nic už nebude jako dřív….
Jak se kniha četla?
Navzdory tomu, že knihu nakladatelství klasifikuje jako sci-fi pro mládež, je překvapivě drsná a kolikrát budeš možná mít opravdu tísnivý pocit. Je ale psána jednoduchým a srozumitelným jazykem, takže se dá pohodlně číst jako odpočinková literatura. Navzdory tomu ale po ní v hlavě zůstává mnoho otázek, na které asi budeš hledat odpovědi. Zjistíš, že když se oprostíš od toho, že jde o knížku pře pro náctileté slečny, na pozadí zůstane mnoho naléhavých morálních dilemat. Svět je dobře propracovaný a na jeho základě by se bez problémů dala vystavět i rozsáhlejší sága. Bohužel tento potenciál není zcela využitý, také díky závěru knihy, který má možná až příliš rychlý spád. I přesto ale můžeme doporučit. Ať už jako relax pro tebe, nebo dárek pro mladší sestru či kamarádku.