Často ze všech stran slýchám, že ženy jsou děsně slabé a bojácné. Musela jsem nad tímto výrokem uvažovat, abych ho, zejména té mužské populaci, vyvrátila. A na něco jsem vskutku přišla. O co více se bojíme třeba adrenalinových sportů, pavouků a dalších příšerek, tím více jsme nebojácné, co se vztahů týče.
Umíme udělat první krok
Na Zelený čtvrtek jsem šla na zelené pivo. Nebudu vás zdržovat tím, že bylo naprosto odporné, půlku jsem vypila, druhou nechala a spravila si chuť normální desítkou. Ale chci vás seznámit s nebojácným děvčetem. Ono, když se sejde pár ženských dohromady, o čem si asi povídají? Osobně se mi osvědčily témata tři: chlapi, jídlo a ( prosím za prominutí) exkrementování. Tento příběh však byl úplně jiný a skutečně mě překvapil.
Mé kamarádce se na hodině italštiny zalíbil mladý lektor. Každý týden, co kurz navštěvovala, doma vykládala zamilované řeči, jaké má pěkné oči, jaké má úžasné názory a vůbec nejkrásnější smích na světě. My jsme se tomu samozřejmě chichotaly a s kamarádka jsme si říkaly, že ji to za chvíli přejde. O to víc nás překvapilo, když se jedno odpoledne začala strojit. Byla však tajemná jako hrad v Karpatech. Takto to následovalo skoro každý den. Upřímně jsme se těšily, až toho vyvoleného poznáme, a měly jsme legraci z toho, jak rychle na pana učitele zapomněla. O to větší šok byl, až z ní po pár týdnech vylezlo, že se schází právě s ním! Napsala mu e-mail a pozvala ho na kávu. Tam si vše nestačili říct, tak šli druhý den na další a pak na další a na další .
Rády se cítíme dobývány a kdesi cosi. Ale když nám ten chlap za to stojí, máme dost odvahy na to, abychom neseděly s rukama v klíně, přeskočily zažité konvence a začaly jednat samy. Jen si mnohdy samy neuvědomujeme, co v nás ve skutečnosti tkví.
(Mimochodem, napsala mu až po skončení kurzu, aby z toho ani jeden neměl nepříjemnost :-))
Neschováváme se před problémy
Úplně opačný problém řešila moje druhá kamarádka. Po x-letém vztahu s přítelem to začalo skřípat. Pokusy o záchranu, neúspěchy, špatná nálada a vůbec všechno vás nutí k přemýšlení. A vyžaduje to dost odvahy vztah posunout dál. Dát si pauzu, rozejít se? Ono to není jen tak. Nepočítám „velké lásky“, co trvají 5 dní! Je třeba uvažovat, jestli je takový krok opravdu nutný a jestli to přeci jen nepotřebuje pouhý čas. Pronásledují vás vzpomínky na společné chvíle, řešíte společné známé a… není prostě jednoduché to vše hodit za hlavu. Takže smekám přede všemi, kteří se nebojí řešit problémy, byť jejich řešení není jednoduché, je bolestné a může se nakonec stát, že i nesprávné. Ale upřímně řečeno, doufám, že jsme všechny schopné uvědomit si, zda jsme šťastné – a pokud ne, kde je chyba?
Dovedeme odpouštět a dělat kompromisy
A mezistupeň? Ano, mezistupněm je případ další z mých kamarádek. Měsíc svého přítele miluje k zbláznění a další jsou schopni se i porvat, jak každý hájí svou pravdu. Většinou se během takovéto roztržky rozejdou. A pak vyčkávají, kdo udělá první krok, nebo jestli bude první krok. A myslím, že vyžaduje dost odvahy udělat kompromisy a jít do toho znovu.
Text: Terezka
hezký článek, ale bacha …neměla bys nás nabádat ke vztahu s kantory…:D
už vidim komentáře podobnýho typu
ne fakt byl to mooc pěknej článek.
diky :) tak ta holka je vysokoskolacka a todle byl nejaky kurz na ziskani certifikatu z italstiny… ale mas pravdu, ze jsem vubec nedomyslela podobne komentare!
Terezko, Terezko, takhle kazit mládež :D :D :D
dobrej článek ;)
zábavná úvaha na poměrně neotřelé téma.na tom něco bude:)
..jeden z nejlepších článků za poslední dobu..;-):) Vtipně podané a navíc pravdivé..:-) Co víc chtít..XD
Pěkný=))
pekny clanek… =o)
super clanek a uzasna fotka :D
Ahojky holky
Omlouvám se,že to píšu sem,ale nejde mi otevřít poradna.Já..Chtěla bych se poradit skrz věc,co mě vcelku tíží a nevím,jak s ní pokračovat.
Začnu od začátku-na Silvestra jsem si dala předsevzetí,že zhubnu deset kg.Byla to fakt potřeba,tehdy jsem vážila 76kg při výšce 154cm.Fajn.. Začalo to docela normálně a tak po měsíci jsem fakt vážila 66.Jenže mi to nestačilo,nestačilo..A teď mám 56.Jsem za to ráda,ne že ne,ale.. Mám problémy s příjmem jídla.Po každým soustu se mi chce zvracet.Sice to nakonec nějak “udržím”,ale..Vadí mi to z důvodu,že mám teď strašný nálady.Především s klukama.S žádným nevydržím déle než pár dní..JE to děs.Byl tu teď jeden děsně skvělej kluk,se kterým jsem se rozešla,protože jsem žárlila na jeho kamarádky se kterými třeba jen chodil ven.Nevím co stím.. A nevím,jak na něj zapomenout.
Mínuš: musíš začít řešit problémy pěkně po pořádku. Jako první věc bych vyřešila Tvé hubnutí. Zkus se svěřit mamince a pokuste se upravit domácí stravovací plán a ať na tebe “dohlíží”. Pokud se svěřit matce nechceš, zajdi za všobecnou lékařkou, nebo se obrať na výživové poradce, určitě budou schopnější ti poradit, co teď, aby se z toho nevyklubala pořádná PPP.
Nenapsala jsi kolik je ti let, takže nevím přesně co ti poradit. Každopádně zkus si o prázdninách najít nějakou zábavu a kluky teď vypustit z hlavy, aspoň do té doby, než se budeš cítit v pořádku jak fyzicky, tak psychicky. Najdi si brigádu, nebo choď do kina, dělej výlety do okolí i za krásama ČR, nebo zkus dohnat povinnou četbu.
nedavno jsem se na icq zeptala jednoho kluka jesi by nekdy nezashel ven a on se teprve pk osmelil……..