Chybí nám odvaha?

Často ze všech stran slýchám, že ženy jsou děsně slabé a bojácné. Musela jsem nad tímto výrokem uvažovat, abych ho, zejména té mužské populaci, vyvrátila. A na něco jsem vskutku přišla. O co více se bojíme třeba adrenalinových sportů, pavouků a dalších příšerek, tím více jsme nebojácné, co se vztahů týče.

Umíme udělat první krok

Na Zelený čtvrtek jsem šla na zelené pivo. Nebudu vás zdržovat tím, že bylo naprosto odporné, půlku jsem vypila, druhou nechala a spravila si chuť normální desítkou. Ale chci vás seznámit s  nebojácným děvčetem. Ono, když se sejde pár ženských dohromady, o čem si asi povídají? Osobně se mi osvědčily témata tři: chlapi, jídlo a ( prosím za prominutí) exkrementování. Tento příběh však byl úplně jiný a skutečně mě překvapil.
Mé kamarádce se na hodině italštiny zalíbil mladý lektor. Každý týden, co kurz navštěvovala, doma vykládala zamilované řeči, jaké má pěkné oči, jaké má úžasné názory a vůbec nejkrásnější smích na světě. My jsme se tomu samozřejmě chichotaly a s kamarádka jsme si říkaly, že ji to za chvíli přejde. O to víc nás překvapilo, když se jedno odpoledne začala strojit. Byla však tajemná jako hrad v Karpatech. Takto to následovalo skoro každý den. Upřímně jsme se těšily, až toho vyvoleného poznáme, a měly jsme legraci z toho, jak rychle na pana učitele zapomněla. O to větší šok byl, až z ní po pár týdnech vylezlo, že se schází právě s ním!  Napsala mu e-mail a pozvala ho na kávu. Tam si vše nestačili říct, tak šli druhý den na další a pak na další a na další .

Rády se cítíme dobývány a kdesi cosi. Ale když nám ten chlap za to stojí, máme dost odvahy na to, abychom neseděly s rukama v klíně, přeskočily zažité konvence a začaly jednat samy. Jen si mnohdy samy neuvědomujeme, co v nás ve skutečnosti tkví.
(Mimochodem, napsala mu až po skončení kurzu, aby z toho ani jeden neměl nepříjemnost :-))

Neschováváme se před problémy

Úplně opačný problém řešila moje druhá kamarádka. Po x-letém vztahu s přítelem to začalo skřípat. Pokusy o záchranu, neúspěchy, špatná nálada a vůbec všechno vás nutí k přemýšlení. A vyžaduje to dost odvahy vztah posunout dál. Dát si pauzu, rozejít se? Ono to není jen tak. Nepočítám „velké lásky“, co trvají 5 dní! Je třeba uvažovat, jestli je takový krok opravdu nutný a jestli to přeci jen nepotřebuje pouhý čas. Pronásledují vás vzpomínky na společné chvíle, řešíte společné známé a… není prostě jednoduché to vše hodit za hlavu. Takže smekám přede všemi, kteří se nebojí řešit problémy, byť jejich řešení není jednoduché, je bolestné a může se nakonec stát, že i nesprávné. Ale upřímně řečeno, doufám, že jsme všechny schopné uvědomit si, zda jsme šťastné – a pokud ne, kde je chyba?

Dovedeme odpouštět a dělat kompromisy

A mezistupeň? Ano, mezistupněm je případ další z mých kamarádek. Měsíc svého přítele miluje k zbláznění a další jsou schopni se i porvat, jak každý hájí svou pravdu. Většinou se během takovéto roztržky rozejdou. A pak vyčkávají, kdo udělá první krok, nebo jestli bude první krok. A myslím, že vyžaduje dost odvahy udělat kompromisy a jít do toho znovu.

Text: Terezka