Čím déle jsme spolu, tím víc se před sebou stydíme

Když ho poznáš, máš pocit, že byste si navzájem mohli říct naprosto cokoli. Naprosto vše spolu i před sebou dělat. Do určité délky vztahu se tohle to pouto prohlubuje. Pak ale najednou nastává zlom a vy se sice čím dál víc znáte, ale čím dýl se znáte, tím méně si toho říkáte. A z tajných erotických tužeb už skoro vůbec nic. A pokud něco řekneš, málokdy se tato touha stane skutečností.

Je to paradoxní, ale čím déle jsou dva partneři ve vztahu, tím víc se před sebou stydí. Proč to tak je? Nebo že to snad není pravda? Proč to tak je, k tomu se doufám dobereme. A pravda to je s naprostou jistotou.

Začátky jsou lehké…

Na začátku vztahu je takové to nezvratné období, kdy si vyléváte srdíčka a svěřujete si vzájemně všechno, co jste zažili v době Před. Hned potom nastává období, kdy společně do nejmenších detailů plánujete, co všechno musíte a chcete zažívat v době budoucí. Děti, svatba, cestování, skleničky, kobereček před postel… nové bydlení, pes nebo kočka, výlety a v neposlední řadě sex.

Je to krásná doba a mnoho z nás by si ji přálo udržet navždycky. Mluvím o období, kdy stále lítají motýlci v břiše a ty se tetelíš blahem, že poletují i po nějaké době vztahu. Jsi přesvědčená, že právě kvůli těm motýlkům je to ten pravý.

Jenže začátek je jen a jen začátek…

Kdy se to stalo? Kdy nastala ta chvíle? Kdy přesně ti motýlci odletěli? Hlavní je, že po nich ještě jemný průvan zůstal. Ve vztahu jsi pořád spokojená, jen už tak trošku jiným způsobem. Partnera bereš víc jako rodinu a méně jako poklad sama pro sebe. Už jsi ho půjčila babičkám, maminkám a strýčkům, už s tebou zažil pár rodinných sešlostí i trapných momentů.
Čůráte před sebou a berete to jako projev naprosté důvěry. Pořád je tu ten neoblomný dojem, že je to ten pravý.
Jen ta komunikace trošku vázne. Nebo nevázne, ale zcvrkává se na více důležitějších informací a méně nedůležitého tlachání. Jsi šťastná, že máš tlachání za sebou a teď se budou řešit samé praktické věci. Nechybí ti to. Jenže právě tenhle druh komunikace, která se vytrácí, zahrnuje především sex. Když se ztrácí tlachání, ztrácí se sex.

A ještě nekončíme

Každý člověk na začátku vztahu zkouší nové věci v posteli, jenže to nejde pořád. Je tu práce, je tu domácnost, vaření, praní, kamarádi, rodina. Musíte chodit na nákup a musíte vyměnit kola u auta. Jste šťastní, když najdete volnou chvilku, abyste se mohli vyvalit k televizi. A sex? Není lepší pár hodin spánku navíc? Jasně že je. A proč spolu zbytečně tlachat, když už jste si stejně všechno důležité řekli: „Večeře je v šest. Musíme koupit chleba. Zítra jedeme k babičce – nezapomeň!“ A ufff, mám chvilku pro sebe na odpočinek ode všeho.
Už to nezní tak růžově jako na začátku, že? A proč?

A je tu závěr

Milé slečny, je to stereotyp, co způsobuje nakonec stud a mlčení a málo sexu. Právě stereotyp, do kterého se všichni nakonec potopíme, utopí i všechno to krásně lehké ze začátku. A víš, co je vůbec nejzvláštnější? Že ho všichni chceme. Podvědomě hledáme vztahy právě pro tu jistotu a konec námahy samy se sebou nebo s druhými. Jdeme do toho naprosto dobrovolně, a to není správné. Nakonec pocítíš jen marný záchvěv toho, že s tím chceš něco dělat, jenže je to moc práce a námahy. Nakonec vyměníš svěření touhy, erotického zážitku nebo tajemství za pár hodin spánku a samoty. A po nějakém čase se najednou dostaví i pocit studu to partnerovi říct. Už dlouhou dobu spolu netlacháte a je těžké a trapné pak z ničeho nic začít.

Všechno má řešení

Mohla bych sáhodlouze vypisovat, co všechno konkrétně spolu máte dělat. Ale to nejdůležitější je velmi jednoduché a krátké. Slečny – vždy a za každých okolností spolu TLACHEJTE. Oni se ti motýlci velmi rychle vrátí.