Myslíš si, že podle dnešních měřítek jsi nepřitažlivá? Ženská krása je velmi přísně posuzovaná již odnepaměti. A čím je doba pokrokovější, tím víc se téma ideálu krásy řeší. Snad i proto je většina mladých dívek a žen nespokojená se svým vzhledem a pořád dokola se ptáme – jsem krásná?
Slečna ti poví, kde se ideály krásy vzaly a hlavně – proč se jich tolik držíme.
Miss pravěk
Když dojde řeč na dnešní trendy, kdy na pomyslném vrcholu krásy sedí vychrtlá modelka s nezdravými mírami, mnoho (ne)odborníků se odvolává na dávné ideály krásy, kdy tloušťka byla údajně ukazatelem krásy a přitažlivosti. Například Věstonická Venuše. Jistě jsi už tuhle figurku, které by dnešní výživový specialista daroval nálepku „obézní“, viděla. V době, ze které však Venuše pochází, vzhled nikdo až tak neřešil. Důležité bylo, aby partnerka pravěkého mužíka byla dost silná (tlustá, je-li libo), a proto dokázala přežít i tužší zimu nebo období hladu.
Zabrousíme-li o kontinent dál, mezi nejstarší ideály krásy patřila také egyptská královna Nefertiti, která žila před více než třemi tisíci lety. Nejznámější bustu, kde je Nefertiti zpodobněna, jistě znáš. Řekla bys o ní i dnes, že je krásná? Pravděpodobně spíše, než o Věstonické Venuši. Může to být tím, že většina egyptských sošek zobrazuje ženy poměrně (!) štíhlé? Možná za to může fakt, že ve starověkém Egyptě se o fyzickou krásu lidé doopravdy zajímali. Egypťané se již před několika tisíci lety líčili, depilovali a voněli. Proto stojí za úvahu, zda právě zde neleží pomyslný základní kámen ideálu krásy.
Ideál krásy v čase
Co se týče tvaru těl, z minulých několika tisících let nelze tak úplně vyvodit, co je vlastně krásné. Pokud zabrousíme do počátků středověku, zjistíme, že tehdejší ideální postava se příliš neliší od dnešního trendu. Za krásnou byla považována žena štíhlá, drobné postavy, úzkých boků a malých ňader. Je samozřejmě téměř nemožné nevšimnout si vlivu náboženství. Jednodušeji: žena měla vypadat panensky čistá, i pokud už měla několik dětí.
Když však postoupíme k baroku, zjistíme, že v tomto období je naopak žádaná žena plnějších tvarů, především v oblasti prsou a břicha. Tyto tvary totiž svědčily o blahobytu. „Tlustější“ a „hubenější“ období se v čase neustále střídají – mezi modelkou Twiggy a sexsymbolem Marilin Monroe je rozdíl kolem dvaceti kilogramů.
Ideál krásy těl se ustavičně měnil. Co je však poměrně zajímavé, nemůžeme říct totéž o rysech v obličeji. Jistě, módní barvy vlasů nebo pleti přicházejí a odcházejí ve vlnách aktuálních trendů, ale základní výraz ve tváři – který je už tisíce let považován za ideální – zůstává. Ať srovnáme již zmíněnou Nefertiti, Brigitte Bardot nebo Angelinu Jolie, všechny mají společné rysy: velké oči, výrazné rty, mírně vpadlá líčka a vyšší čela. Tyto obličejové rysy podvědomě vnímáme jako dokonalé.
Nenásledovat dav
Ačkoliv svůj obličej přirozenou cestou změnit nemůžeme, o své postavě si částečně rozhodujeme sami. Což dnes bohužel vede k tomu, že již třináctileté dívenky po prolistování módního časopisu drží diety.
Je třeba upozornit na skutečnost, že ještě před dvaceti lety byla průměrná váha ženy jen asi o šest kilogramů vyšší, než průměrná váha modelky. Dnes tento rozdíl dělá téměř dvacet kilo. To, že je něco v módě ještě neznamená, že je to automaticky krásné. Proto pamatuj – především zdraví a spokojenost sama se sebou je krása.
Hezký článek :)