Když kamarádka pláče: Můžu jí pomoct?

Jste kamarádky na život a na smrt a věříš, že byste jedna pro druhou udělala cokoliv. Dříve nebo později však doopravdy svou kamarádku můžeš vidět v slzách. Problémy ve škole, rozvod rodičů, ztráta milovaného člověka, rozchod s klukem – to všechno jsou velmi nepříjemné problémy, které můžou potkat kohokoliv a kdykoliv, a nešťasný člověk potřebuje podporu přátel víc jak kdy jindy.

Stane-li se něco nepříjemného tvé kamarádce, je víc než pravděpodobné, že ji budeš chtít pomoci. Ovšem ne vždy je to jednoduché. Nejobtížnější ze všeho je uvědomit si, co kamarádka v takovou chvíli potřebuje. Máš ji rozveselit nebo raději vyslechnout a promluvit si s ní o tvých vlastních zkušenostech? Máš nechat kamarádku, aby se vypovídala, nebo se jí snažit nějak poradit? V takových chvílích možná nebudeš vědět co říct, aby jsi neřekla nějakou hloupost, která by ji zranila ještě víc. Bohužel je každá situace odlišná a nejde zde říct obecnou radu, podle které by ses měla v takových situacích řídit. Poradíme ti ale pár tipů, jak nešťastného človíčka vyslechnout a jak se k němu chovat.

NASLOUCHEJ

Nejdůležitější věcí, kterou by jsi pro kamarádku (nebo samozřejmě i pro kamaráda) měla udělat, je dát jí prostor k vyzpovídání se ti ze svých problémů. Potřebuje mít pocit, že jí někdo rozumí a chápe ji. Že ji máš přeze všechno stále ráda a podpoříš ji.

Nemusíš ale jen pokyvovat hlavou. Fráze jako „neboj, určitě to nebude tak hrozné“ dokáží snížit tragičnost situace a kamarádka bude mít skutečně pocit, že ji posloucháš a chceš ji povzbudit. Ale tady pozor, nemá cenu ji přesvědčovat, že její problém je jen maličkost a nemá cenu se kvůli němu vůbec trápit, jelikož pro ni to problém je.

„Někteří lidé se v takových situacích chovají panicky, nevědí, co dělat a co říct. Proto se často vůči utrápené osobě uzavřou a snaží se ji odbýt onšelými frázemi, aby se sami cítili pohodlněji,“ říká Phyllis Neumann, profesor psychologie z univerzity v Califu. „Ve většině případů si bohužel neuvědomují, že tak by se vůči příteli chovat neměli. Ono je daleko lepší nechat druhého mluvit a plakat, než říkat „nebreč, bude to dobré“.“

Přestože v tragické chvíli tvá kamarádka možná ani nebude sama přemýšlet, jak se chová a možná i tobě řekne něco, co by tě mohlo urazit, snaž se na to zapomenout a nic jí nevyčítej. Člověk, který je plný bolesti, je často naštvaný na celý svět, potřebuje se vybouřit a následně uklidnit.

Snaž se být naprosto v klidu, nespěchej a ukaž jí, že ti stojí za to, aby s ji pozorně vyslechla. Už to pro ni hodně znamená. Naslouchat znamená pozorně poslouchat a snažit se akceptovat její názory, nesnaž se ji poučovat a vnucovat jí svoji pravdu, bude to tak ještě horší. Vhodné je použít věty typu „klidně povídej dál, poslouchám tě“ nebo „je mi to opravdu velmi líto.“ Pamatuj si, že prostor pro mluvení by nyní měla mít tvá kamarádka, neskač jí do řeči s vlastními historkami. Nedívej se při rozhovoru na hodinky a nedělej si unáhlené závěry – možná skutečně nevíš, jaká je pravda.

BUĎ REALISTA

Patnáctiletá Michaela, která byla hvězdou gymnastického klubu, měla na školním lyžařském kurzu ošklivou nehodu. Po pár dnech za ní její spolužáci přišli do nemocnice a jeden z nich ji s úsměvem na tváři uklidňoval: „Neboj se, za pár dní budeš zase dělat kotrmelce a přemety!“

Michaela se na něj nešťastně podívala: „Jak si můžeš být tak jistý? Doktoři mi říkají, že o berlích budu ještě minimálně šest neděl a trénovat nesmím alespoň rok! Všichni se mě snažíte přesvědčit, že za pár dní budu v pohodě. Proč?“

Přestože je kamarádka ve špatné situaci, neříkej jí do očí věci, o kterých nic nevíš. Nemůžeš pravdu nijak ořezat ani zamaskovat, abys ji uklidnila. V situaci, kdy se jí přihodí úraz, jí sděl, že na ni myslíš a přeješ si, aby se uzdravila.

RESPEKTUJ JEJÍ SOUKROMÍ

Než svoji kamarádku zahrneš hromadou otázek, zeptej se jí, jestli o tom chce mluvit. Možná na to ještě není správný čas a potřebuje si to rozebrat sama ve své hlavě. Většina lidí se dokáže svěřit jen svým nejbližším, proto není moc vhodné vyptávat se na osobní problémy člověka, se kterým se vídáš jen málokdy.

Nejlepší je zeptat se, jestli si o tom s tebou nechce promluvit, že si na ni ráda uděláš čas a vyslechneš ji. V žádném případě ji netlač, aby ti řekla i to, co sama nechce. Chybou je i parvý opak – v zájmu toho, abys respektovala její soukromí, se k ní otočit zády. Dej jí čas a šanci mluvit o tom, o čem chce sama.

USNADNI JÍ POVINNOSTI

Člověk zahlcený osobními problémy nemá čas ani chuť věnovat se svým povinnostem. A s záležitostmi, jako je vrácení vypůjčených knížek do knihovny, pomož jí s referátem, nabídni se, že za ni vezmeš víkendovou brigádu v supermarketu. Tak jí můžeš usnadnit spoustu věcí a ona bude mít čas pro sebe, aby se se vším vyrovnala. Věř, že stane-li se v budoucnu něco podobného tobě, oplatí ti to.

DEJ JÍ ČAS

Každému trvá různě dlouho, než se tím, co se mu stalo, srovná. Některé problémy přebolí po pár dnech, ty vážnější však můžou tvou kamarádku trápit i několik týdnů, ne-li měsíců. Je pravděpodobné, že v tu dobu budou vaše společné činnosti značně omezené.

Osmnáctileté Lence před dvěma lety zemřela máma a údajně jí trvalo několik měsíců, než ji přešly nejhorší deprese. „Už pár dní po pohřbu mí kámoši chtěli, abych s nimi šla do kina, nakupovat nebo někam na party. Nebyla jsem schopná se jít bavit, potřebovala jsem klid. S tím, že máma odešla, jsem se srovnat musela a nyní chci normálně žít. Tak jako tak si chci sama rozhodovat, kdy je na co pravý čas a nemám ráda, když mě někdo do ničeho nutí.“

Ne vždy platí, že smutek by se měl zahnat zábavou. Každý potřebuje nějaký čas klid a prostor vypořádat se se svými pocity.

NEVNUCUJ JÍ SVÉ RADY

Přestože s problémem, který možná právě teď prožívá tvá kamarádka, máš vlastní zkušenosti, nevnucuj jí své rady a vyprávění o vlastních zážitcích, pokud se na ně sama nezeptá.

Když Nikolu šéf za nějakou maličkost vyhodil z letní brigády, její kamarádka, které se minulý rok stalo to samé, jí nabízela spoustu „zaručených“ rad, přestože o ně Nikola neměla zájem. „Každý má jinou povahu, jiné názory. Nemyslím si, že její rady mi nějak pomohly, spíše jsem měla pocit, že se mnou chce manipulovat a v duchu jsem si říkala, jestli nejsem spíš na výslechu než na návštěvě u kámošky.“

Pamatuj si, že druhým lidem nemůžeš řídit jejich životy a nemůžeš za ně rozhodnout, jak by se v nepříjemné situaci měli zachovat. Řešení přípustné pro tebe nemusí být přípustné pro druhé.

Ne vždy jí její problémy můžeš pomoci vyřešit ty sama. Pokud se týkají vážnějších záležitostí, jako je fyzické obtěžování, porucha příjmu potravu, problémy s alkoholem nebo s drogami atd., snaž se povzbudit kamarádku k tomu, aby si o všem promluvila s rodiči, učitelem nebo jakýmkoliv jiným dospělým, který by jí mohl doopravdy pomoci.

Když se někomu budeš snažit pomoci, vždy můžeš udělat spoustu chyb. Určitě si ale zapamatuj alespoň následující – vždy je lepší říct raději méně než více a dát jí pocit, že při ní stojíš, než se k ní otočit zády proto, že se bojíš, že by jsi řekla nějakou hloupost. Nejhorší je, když má člověk pocit, že je na své problémy úplně sám!