Určitě to znáš – ten slastný pocit, když si s kamarádkou zajdete do města pro něco nového na sebe. Anebo když si čas od času uděláš radost nějakou drobností. Nákupy se staly malým rituálem před velkou slavností, před výjimečnou událostí, ale jsou také každodenní součástí našeho života. Problém ovšem nastane, když se radost zvrhne v závislost.
Asi před týdnem jsem se dívala na film „Báječný svět shopaholiků“ a bohužel jsem se v hlavní představitelce Rebece trošku našla. Samozřejmě neutrácím horentní sumy za značkové oblečení, prádlo, kabelky nebo boty – nejsem zadlužená desetitisíci a ani se nemusím schovávat před bankéři. Musím se však přiznat, že když je mi smutno nebo mám depku, náladu mi stoprocentně spraví nový krém, oční stíny nebo i časopis. Jednodušeji naprosté zbytečnosti, o kterých vím, že je nepotřebuji, ale stejně si je koupím. Znamená to snad, že jsem závislá na utrácení peněz?
Přiznat si jakoukoli závislost je začátek – tvrdí se ve všech poradnách, anonymních schůzkách a odvykacích centrech. Přiznat si alkoholismus, drogovou závislost, gamblerství nebo závislost na sportu (ano, už se objevují i takoví, kteří jsou závislí na pohybu) je určitě jiné, než se přiznat k shopaholismu. Především proto, že často si ani neuvědomujeme, jak moc potřebujeme ten pocit nově nabytého vlastnictví u pokladny. Nakupovat musíme téměř denně – chleba, rohlíky, mlíko… Tohle všechno je pro většinu lidí úplně normální, ale pro shopaholika to znamená ráj na zemi. Tedy, ne že by se přímo rozplýval v Kaflandu nad tím, že má nový bochník chleba, ale ta možnost si ho koupit a mít ho pro sebe je pro něj velmi přitažlivá.
Nákup potravin se zdá být ještě v pořádku, nadbytečné pečivo se dá zamrazit a mléko je také trvanlivé. Ale co nastane, když je člověk závislý na nákupu luxusnějšího zboží, jako například zmíněná Rebeca? V tom případě má dotyčný docela velký problém – nejen finanční, ale především se sehnáním onoho zboží, pokud tedy nežije přímo ve velkém městě. Především však utrpí jeho vztahy s okolím, které se snaží pomoci a vrátit dotyčného na normální cestu. Jedná se tedy o regulérní psychický problém?
Když jsem nad tím tak přemýšlela – nejen nad svojí situací v obcodech (drogeriích především), ale i nad tím, jak tato závislost vznikla, došlo mi, že shopaholismus je nemocí výhradně konzumní společnosti, ve které se všichni nacházíme. Všichni si kupujeme víc, než jsme schopni využít, užít nebo spotřebovat, a to většinou jen proto, že máme tu možnost, že je trh přehlcený nabídkou a že si myslíme, že to potřebujeme. Poprvadě, kolik z nás skutečně potřebuje tři různé řasenky a pět odstínů lesku na rty? Konzumnost se ale rychle může změnit v závislost. Především pokud nákupy řešíš špatnou náladu nebo se chceš odreagovat od problémů.
Zde jsou mé rady, jak se vyhnout zoufalým nákupům zbytečností:
1) Nenakupuj sama a se špatnou náladou – pokaždé si v hlavě koupi snažíš zdůvodnit a omluváš se třeba tím, že si potřebuješ udělat radost po nevydařené písemce. Když nakupuješ s kamarádkou, sestrou nebo mamkou, jejich pohled ti hned napoví, co si myslí a věcičku do regálu raději vrátíš. Pokud si pro ni nepřijdeš tajně druhý den, máš vyhráno.
2) Když už jdeš sama do obchodu, napiš si seznam věcí, které skutečně potřebuješ, a nekupuj nic navíc. I když je to v supervýhodné akci! Nejenže si předem promyslíš, co je třeba nakoupit, ale také si uvědomíš, co vlastně nepotřebuješ.
3) Do obchodů vyrážej s omezným množsvím peněz a platební kartu raději zapomeň doma.
Každá z nás má nějakou slabůstku, kterou si kupuje častěji než ostatní věci. V mém případě jde o kosmetiku, ať už zkrášlující nebo pečující… Jak je to s tebou? Napiš nám!
Text: Kača M.
Foto: sxc.hu
u mě je to teda taky ta kosmetika, pak nějaká ta bižu ikdyž z ní potom nosím jen něco třeba na zvláštní okamžiky…
Já jsem si dřív hodně kupovala kosmetiku, ale jelikož jsem se přestala malovat každý den, tak jsem tyto nákupy hodně omezila..
A abych pravdu řekla, tak mě nákupy ani moc nebaví – za chvíli se v obchodě vždycky začnu pekelně nudit a to potom prosím, ať už jdeme…:D
Mám ráda nakupování. Ale jaksi mi chybí plná peněženka :-) takže se musím hodně omezovat, ale uznávám, že kdybych na to měla finance, tak v bižuterii strávím hodiny a koupím si naušnice, řetízky, náramky. I teď když někam jedu si aspoň něco takového koupím:-) a oblečení? Ty trička atd. proto raději občas zajdu k vietnamcům a tam si koupím něco, nikdo to ani většinou nepozná a ještě mi to pochválí :-) Sice nemám šatník jenom ze značkového oblečení, ale pěkně se mi to tam střídá :-)
K té závislosti, myslím, že se dá určitě rychle vytvořit, zvlášť když třeba máme cestou do školy nějaký ten obchod a rádi tam zajdete a když jsou peníze nakupujete atd. Ale snad se do této fáze nedostanu :-)
Já opravdu hodně ráda nakupuju kosmetiku :-(,vždycky si říkám,že to potřebuju a láká mě vyzkoušet něco nového,že to bude mít ,,skvělý” účinek a budu ,,hezčí”..
jinak nakupuju spíš tu pečující než dekorativní :-(
Někdy si musím přiznat,že to vúbec nepotřebuju a že se mně doma hromadí všechny možné balzámy na vlasy,ale chtěla bych vyzkoušet další,achjo …
Jinak se taky třeba nudím ve městě při čekání na autobus.Musím uznat,že na té závislosti bohužel asi něco bude :-(((
Myslím, že ja do štádia závislosti asi nikdy nedospejem, keďže mi v tom bráni zopár maličkostí :
1.) financie (ako skoro u každého)
2.) moje rozmery (len tak hneď na prvý šup neobjavím také krásne topánočky č. 42., podobne som na tom s plavkami, ktorých vršok by mal byť najmenej 75D, ale čo najviac milujem, je keď zistím, že hento sexy tričko si taktiež nemôžem kúpiť, lebo pri výrobe najskôr asi nerozmýšľali o existencii 180cm obrýň ) – skrátka nepatrím medzi priemer
3.) môj vkus (začínam o ňom pochybovať, lebo som si nejako všimla, že môj šatník obsahuje kúsky oblečenia, ktoré sa z nepochopiteľných príčin k sebe vôbec nehodia)
4.) čas (nestíham, nestačím)
No,nakupování mám ráda jako každá holka, jenže problém je, že si jednu věc koupím, líbí se mi, ale zároveň už plánuji, kde si vydělám, ušetřím..na tu další.. Jinak jsme byla závislá na nakupování laků na nehty..každý týden aspoň jeden nový..Nebo také cetky, těch není nikdy dost..Jenže vzhledme k tomu, že mi je 14 a mám už dvě brigády(jedna načerno asi, sruhá u otce):D, tak mi to nedělá problémy.Třeb za tento víkend jsem si vydělala 550,což je docela slušný myslím:D— tak na 2 trička a něco zbyde+taky kapesný:DNakupování je vášeň, které se nejde zbavit:D
Ehm, prosím vás, co znamená ten název článku? Nakupuji, TEDY JSEM – co jsem ? :D
Název zřejmě naráží na výrok (tuším) Descarta: Myslím, tedy jsem- to vyjádřuje názor, že jediným bodem, o němž nelze pochybovat, je představa sebe jako osoby myslící! Takže tady to je myšleno na nakupování ;)
název má trošku glosovat shopaholiky – cítí se, že žijí a jsou štastní jen když nakupují…nevztahuje se na mě, já osobně jsem sice trošku závislá na utrácení za blbůstky, ale že JSEM vím díky jiným věcem :)
Já mám slabost pro nakupování bot :) Ale taky mám problém, protože se mi skoro nikdy nic nelíbí :(((( ale když už najdu nějaké pěkné botky, tak si je koupím a je mi jedno, že je vlastně vubec nepotřebuju nebo že se mi k ničemu nehodí :D
Nový oblečení mi hodně zvedne náladu:)jen těch peněz moc není:)ale je pravda,že nakupování mě sice baví,ale po dvou hodinách lítání po obchodaku, kdy me boli nohy,me to uz vazne nebavi:D
Já taaak rááda nakupuju,ale nejsou penízky . . . . . ale když potom penízky jsou,tak mám velkou radost :)
nejraději si kupuju topíky,čelenky,kabelky . . . . .
Hmm já taky ráda nakupuju až to někdy přeženu ale tedka už se držím a že bych byla závislák to zase říct nemůžu:-D
Tak včera jsem měla například depku jak brno..Adi mi zase odjel, tentokrát není jisté kdy se znovu uvidíme a já byla celá taková přecitlivělá..šla jsem kolem DVOU obchodních center a nevešla ani do jednoho, místo nové kosmetiky nebo oblečení si koupila vanilkovou zmrzlinu :) léčím se :D
Já nejvíc nakupuju kosmetiku… :-) jen málokdy odolám když vejdu do drogérie :-)
Když vidím make-upy a různý pudry… nooo musim říct, že mě to hodně láká :-) kosmetickou tašku už mám naprasknutí :-D
u mě je to hlavně oblečení! potom taky ta kosmetika nebo kytičky a kaktusy xD
Hahaa u mě je to tayky hlavně kosmetika kterou ale vůbec nepotřebuju, pak mi leží doma na stole a když je stará, tak letí do koše:-D
No já hlavně oblečení. Mám uchylku na doplňky jako šátky,kabelky a čepice ale čepice pak stejně vůbec nenosím. Hodně nakupuju taky kosmetiku. Hlavně pečující. Peelingy, voňavoučké sprchové gely, tělová mléka, krémy na ruce… to miluju. Hlavně v DM od značky Balea, to se neudržím a pak laky na nehty v nejpekelnějších barvách :)
Já mám takovou šílenou úchylku, a to, že z nevysvětlitelného důvodu miluju nakupování sešitů. Kosmetiku taky občas, ale nad sešity prostě není…
nejlip nakupuji v v krame na sex ,hracky to je super je mi 16a uz jsem spala z 16 kluky dobry co .holky zkuste to taky
Já tedy upřímně řečeno nejvíc utrácím za jídlo a pití… to je sváča, pak s kamarádkou na kafe, ty jahody támhle v zelinářství voní až sem, čokoládu k učení, balení rakviček a k těm patří pařížská šlehačka… a stovka dvě za jeden den jsou v tahu, což při mém kapesném je dost. Já vlastně ani za oblečení, ani za kosmetiku neutrácím víc, než je potřeba. Všechno ostatní si snad krom papírenských potřeb, kupuji jen, když to potřebuji. Málokdy platím větší částku, než stovku, ale zato neustále. Nevím jak se tohohle zbavit.
tAK TO JÁ TAKÉ, JÍDLO TO JE ROSTĚ MOJE¨¨:)
Konzumování se nám stalo svatým kultem, který milujeme a uctíváme jako by to byl Bůh, ve jménu konzumu měníme násilně vše v sobě a okolo sebe, abychom boha konzumu uspokojili.
V dávné minulosti tomu bylo jinak, nebyli zde peníze ani daně, pokud jsme něco potřebovali, museli jsme si to sami vyrobit, nebo vypěstovat, či ulovit, nebo jinak získat.
Později začal vznikat obchod, kde se měnilo něco za něco, ten kdo měl něčeho nadbytek vyměnil to za to, čeho měl nedostatek, jakmile zde začal vznikat obchod začalo docházet k závislosti na konzumu a museli jsme více pracovat, abychom mohli více konzumovat.
Z konzumního systému začali žít dobře i ti co nepracovali a na konzumním systému chytře parazitovali, šlo nejvíce o; podnikatele, vojáky, dozorce, úředníky, elitu, atd.
Takto se zrodily náboženské a politické ideologie a zakrátko vznikli peníze a začali se stavět města a silnice, s příchodem konzumního života se vše stávalo složitějším, protože šlo o něco evolučně zásadně nového a tak zde bylo mnoho zásadních chyb, které se museli optimalizovat a proces optimalizace konzumní společnosti, se pro nás stává velikým problémem, se kterým si nevíme rady.
Konzumní společnost je obrazně jako oheň, který musí být pod neustálou správnou kontrolou, aby nám nezpůsobil veliké škody, je to jako váš počítač který musí mít antivirový program, který váš operační systém chrání před viry a problémy.
Tam kde je život tam je i soutěž a boj o potřebné hodnoty, mír je jenom iluze způsobená nějakou návykovou drogou, ale tato iluze nikdy netrvá dlouho a po iluzi přichází logicky deprese.
Ten kdo kontroluje má velikou moc a tím i veliké bohatství, logicky je zde mnoho těch co by chtěli jenom kontrolovat druhé a málo těch co chtějí být zde pod neustálou kontrolou!
Kontrola je obrazně, jako síť jde o to, aby v této síti nebyli díry, kterými nám může ze sítě něco uniknout, kontrolovat neustále všechny sítě a opravovat v nich díry to je základ každého kontrolního systému, je to sice činnost velmi náročná jak časově tak i ekonomicky ale, pokud ji nebudeme správně konat nebudeme mít zde konzumní systémy pod správnou kontrolou.
Nestačí jenom vytvořit nějaké normy a kontrolovat jejich dodržování, je nutné kontrolovat; člověka, národ, podnik, bez výjimky, jestli on není zde parazitem, který na konzumním systému parazituje, parazit snadno pozná podle toho, že on utrácí za luxus veliké peníze.
Kontrolní systémy musí důkladně kontrolovat jedince a národy co utrácí za luxus veliké peníze, protože mají nějaké tajné díry v konzumním systému a díky těmto tajným dírám ze systému mnoho peněz sobecky snadno odčerpávají.
Nejlepší je prevence, kdy se systém upraví tak aby nikdo zde nemohl na nikom parazitovat, stačilo by lidi dát jenom do klecového odchovu, kde by sameček a samička měli po celý život klec o velikosti 3x3x3 metry a nikdy během života by nemohli tuto klec opustit, roboti s umělou inteligencí by se starali o lidi v klecích tak jako my se dneska staráme o slepice v klecích, co snáší vejce.
Do klecí by se napojil 3D internet s optickým připojením a lidi by žili jenom virtuálním životem v těchto klecích pod zemí a nemohli by již ničit přírodu anebo na sobě sobecky parazitovat.
GVKB: upřímně doufám, že ve skutečnosti bys sám nechtěl žít v takové prevenci, jakou jsi navrhl. Co by to byl za život??? Souhlasím s některými názory na konzum, přestože jsem sama velmi materialisticky a konzumně založená, snažím se to měnit. Ale zavřít lidi do klecí a nechat je žít jen virtuálně? Necítit teplo slunce nebo chlad z deště? To raději nežít vůbec