Puberta není procházka růžovým sadem – je přípravou na opravdový život, musí se z tebe stát samostatný člověk, který je schopný se o sebe postarat. Většina lidí si myslí, že nejdůležitější na pubertě jsou tělesné znaky – jasně, ty jsou nejvíce vidět, ale pokud se tím budeš zabývat malinko víc, začneš si stále více uvědomovat také svoje duševní změny, které s dospíváním souvisejí. FOXY ti teď přináší druhý díl seriálu o dospívání, ve kterém se dnes budeme zabývat náladami během puberty.
Dneska tak, zítra úplně jinak
Už jsi někdy zažila ten hrozný pocit, že vlastně ani sama nevíš, co se to s tebou děje? V pondělí máš chuť zabít mladší ségru za to, že si zase bez dovolení půjčila tvůj oblíbený svetr, v úterý se málem rozbrečíš u Harryho Pottera a ve středu bys nejraději samou radostí ze života umačkala každého, kdo zkříží cestu… A tak to jde pořád dokolečka, až si připadáš jako těžký schizofrenik, který by se měl co nejdříve přihlásit na dobrovolný pobyt v Bohnicích. Poznáváš se? „Nepříjemné pocity má čas od času každý. Nikdo není pořád “dobře naložený“. Vypořádat se s těmito negativními pocity se totiž musíme nejprve naučit,” říká lékařka a spisovatelka Sylvia Schneiderová. Že se cítíš jednou tak a podruhé onak, mají na svědomí zase ty zatracené hormony! Vytváří se v tvém vlastním těle a občas tě zlobí tak, že by rády za tebe i rozhodovaly, jakou budeš mít náladu. Je těžké se pod jejich vlivem ovládnout! Ale neboj, časem se tvorba těchto hormonů ustálí, bude vyvážená a pravidelná, což bude mít za následek, že tě už denno denně nebude pronásledovat tato „houpačka“ nálad.
Ale abychom to celé nehodili jen na ty hormony – důvodů těchto nepříjemností je daleko více. Všimni si, že se teď prostě více pozoruješ a začínáš sledovat i sama sebe. A stává se, že občas nerozumíš sama sobě. City tě můžou mást a drásat. Můžou být tak překrásné a báječné jako tíživé a vyvolávající strach a nejistotu. „Většina dospívajících se potácí v tomto neustálém zmatku vlastních pocitů: teprve teď si uvědomí, jak je možné současně milovat i nenávidět, že je možné být současně žárlivý i nevěrný, zuřivý i líbezný,“ říká Sylvia. V jeden moment pociťuješ touhu být samostatná a rozhodovat za sebe sama, ale za chvíli tě přepadne strach. A právě strach může způsobit, že chceš být neviditelná, zalézt někam do ústraní a nikoho a nikoho nevidět. Občas se může stát, že se z nejasného důvodu rozpláčeš nebo rozesměješ, že se po tobě otáčejí, jako bys byla naprostý cvok. A jindy máš bojovou a jsi schopná se s každým pohádat až za hrob – což bohužel nejčastěji odnášejí tvoji nejbližší – rodiče, sourozenci, přátelé.
Všichni se musíme postupně učit, jak zacházet se svými náladami. S těmi dobrými to nebude žádný problém. S těmi obtížnými je většinou velký problém. Někdy jsou natolik silné, že prostě musí ven jako horká pára zpod pokličky hrnce. Je dobré mít nějakého natolik blízkého člověka, se kterým si o všem můžeš promluvit. Některé holky si píšou deníčky, skládají verše, vymýšlejí povídky, malují – i to je dobrý způsob, jak předejít neřízené explozi potlačovaných myšlenek a pocitů! Jsou i mladí lidé, kteří své negativní pocity vybíjejí na sobě – málo spí, málo jí, jsou lehkomyslní, skrývají se za drsnou maskou fanouška hardmetalové kapely, přestože jim ta hudba vlastně nic nedává, někteří dokonce berou drogy nebo se něčím unaví až do úplného vyčerpání. To ale rozhodně není správná cesta! Samozřejmě je důležité své pocity vyjádřit. Mělo by se to však stát takovým způsobem, který tobě ani ostatním lidem v tvém okolí neublíží. Kdo nenechá negativní pocity jako vztek, žárlivost či strach nějakým způsobem vyšumět, bude tím trvale postižený – agresivní. Uvědom si, že také většina žaludečních problémů, bolestí hlavy a ženských potíží tkví právě zde.
Dospívání na jednu stranu znamená více volnosti a nezávislosti, na druhou stranu také větší zodpovědnost. Je naprosto přirozené, že se sem tam cítíš osamělá či úplně vyčerpaná. Pokud lidé v tvém okolí chápou, že toto období je pro tebe velmi důležité, můžou ti mnohé hodně ulehčit. Berou-li to však tak, že prostě „jen dospíváš“, může to tvou situaci ještě zhoršovat. V obou případech však budeš mít občas pocit, že ti nikdo nerozumí, či že tě rodiče dostatečně nemilují. Nenech se těmito chvilkovými pocity ztrhnout!
Připravila: Eliška Raková
Zdroj: kniha Na co se ptají děvčata ( Sylvia Schneiderová, nakl. Alpress, edice Klokan)
:-) pomohlas mi……..dík :-)
tak to je přesné…. a navíc to nemůžu nikomu říct, a když chci být sama, prostě nemám možnost – všude někdo je, někdo mě otravuje…..
a když mám občas špatnou náladu, rodina mi vynadá, že jsem zase hnusná a protivná. přitom nevědí, co se mi stalo – i když to samozřejmě nebývají nějaké velmi závažné důvody.