Mladá maminka Nikki F. se rozhodla se svým tělem něco udělat. Začala pravidelně cvičit, změnila svůj jídelníček a během 6 měsíců získala vysněnou postavu mnoha žen. Přečti si rozhovor plný osobních zkušeností i praktických rad jak na hubnutí se zábavou, které nám Nikki F. prozradila.
Jaký byl první impuls k tomu, že jste se rozhodla zhubnout?
První impuls byl samozřejmě pohled na mé tělo, které se mi nelíbilo. Ještě rok před hubnutím jsem vypadala jakžtakž k světu. Pak se má životospráva dostala do naprosto špatných kolejí a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Spousta kil navíc, spousta tuku, neforemné části vlastního těla, k tomu samozřejmě špatná kvalita kůže, vlasů, zdravotní stav, nálady… nelíbila jsem se sama sobě, ani z venku, ani uvnitř. A dychtila jsem po změně jako po ničem ve svém životě.
Držela jste někdy striktně diety?
Ano, asi dvakrát, vždy na popud někoho jiného. Bylo to hloupé. Zatímco jsem byla vnitřně spokojená, hubla jsem kvůli jiným lidem. To nikdy nedovolte. Dnes to vím, naštěstí jsem se nikdy nestala obětí diet na dlouho a ne často. Nejlépe se člověku hubne v momentě, kdy na to moc nemyslí, kdy neřeší váhu a kdy se soustředí jen na to, že prostě změní a zlepší styl, jakým žije. Cvičí pro radost a jí zdravě pro radost. Často jsem slýchala, že žiju jen jednou, tak proč se tak trápím, ale já se vážně nikdy netrápila. Já to všechno dělala s chutí a radostí. Na blogu nenajdete jediný příspěvek o tom, že bych byla nespokojená, nešťastná, utrápená, že bych si ztěžovala na pomalé výsledky, anebo že bych řešila, kde a zda dělám nějakou chybu. Nikdy. Nikde.
Co Vás přimělo k tomu, založit si vlastní blog?
Měl to být vyloženě jen deníček, kam si budu zapisovat své postupy, poznatky a poznámky. Nikdy nebylo v plánu, že bych jej vedla ještě dnes a dovedla jej do takové podoby, jakým je dnes.
Nikki, jak sama přiznáváte na svých stránkách, není Vaše pravé jméno, proč jste zvolila právě tento pseudonym?
Je to moje oblíbená filmová postava už z mládí. Přezdívku jsem nevymýšlela kvůli svému fitness blogu, ale už roky nazpět kvůli blogu osobnímu a později knižnímu. Každý psal blog pod přezdívkou a mě prostě napadla Nikki Finn z filmu Kdo je ta holka. Ten film je hrozně hloupej, upozorňuji. Ale mám k němu opravdu jakousi citovou vazbu. A miluju ho a basta.
Můžete uvést největší změnu, která nastala, když jste se rozhodla cvičit a změnit své stravovací návyky?
Největší změna nastala asi v chápání vlastního těla. Do té doby jsem já a mé tělo žili odděleně a to doslova. Jakmile jsem začala chápat, jak pracuje, jak reaguje, co cítí a potřebuje, změnila se i psychika. Ta mi přijde na tom všem asi nejdůležitější a nejzásadnější. Člověk opravdu zjistí a naučí se spolupracovat sám se sebou, to se mi nejvíc líbilo a baví mě to pozorovat do teď.
Jak vlastně reagovalo okolí na Vaši obrovskou změnu?
Tak různě. Někdo neskrýval nadšení, někdo špatně skrýval závist, někteří si spojovali mé hubnutí se zdravotními problémy, ale většina spíše chtěla vědět „jak“ dosáhnout podobných výsledků. Vesměs každý ví „jak“, ale svým způsobem jsem několikrát pochopila, že asi čekají jinou odpověď, nějaký jiný návod, zkratku, cokoliv.
Cvičila jste pouze doma, nebo jste navštěvovala i nějaké fitness studio?
Do fitka by mě nikdy nikdo nedostal. Po zkušenosti už vážně nikdy. Doma mě to baví, mám tam své soukromí, nikdo na mě nemluví, neotravují mě pohledy, nikdo mě neruší.
Jak zvládáte Vaše těhotenství, cvičíte ještě a jaké jsou Vaše cvičební plány po porodu?
Teď již určitě necvičím, jen v prvním trimestru jsem laškovala se cvičením, ale tělo to nechtělo, nebylo to ideální, tak jsem to nedělala a chodila jen ven a chodila a chodila, dokud jsem mohla a zdravotní stav mi to dovolil. Cvičební plány po porodu budu řešit, až po porodu. Nejsem už nejmladší, a na mém těhotenství se to odvíjí, je to velká výzva a jeden velký devítiměsíční workout.
Který cvičební program je Vámi nejvíce oblíbený?
Nemám nejoblíbenější, ale rozhodně zbožňuji intervalové tréninky a švihadlo.
Jste jedna z prvních žen v České republice, která začala cvičit dle Jillian Michaels, proč jste zvolila právě ji a jaké pro Vás byly první lekce?
Jillian Michaels měla své jméno mezi blogerkami dávno předtím, než jsem přišla já, musím říct. A zvolila jsem ji právě díky těmto blogerkám, které o Jillian Michaels hodně psaly a to pozitivně. Hodně jsem si říkala, co s ní můžu ztratit? Takže jsem se do ní okamžitě pustila. Když jsem viděla její první video 30 Day Shred, tak jsem jen na to s úsměvem mávla rukou a říkala si, jaká to bude hračka. No, velký omyl. Připadala jsem si, jak po pořádném výprasku. Několik dní jsem si nemohla sednout ani na záchod, jak mě všechno bolelo. Ale dělalo mi to na druhou stranu dobře, věděla jsem, že to je ta cesta, ta správná cesta, po které jdu.
Vedete i svou rodinu ke zdravému životnímu stylu?
Snažím se. Ale nikoho nenutím. Nepřesvědčuji. Na nikoho netlačím, nevysvětluji. Synek je od přírody spíše milovníkem ovoce a zeleniny, a to jen proto, že jsem mu nikdy neřekla „musíš“. Přítel si jí po svém. On toleruje můj styl stravování, já jeho. Sice mě to svým způsobem bolí, a v duchu třeba kroutím hlavou, ale významně to neřeším. Je to dospělý člověk a volba je na něm.
Jaký byste dle vlastní zkušenosti doporučila čtenářkám Slečny jídelníček?
- Vyvážený. Neomezovat se na to, že v jídelníčku vypustíte sacharidy nebo tuky. Obojí tělo potřebuje. Zároveň není dobré jíst hodně, ale ani příliš málo. Za rok a půl jsem dostala snad stovky emailů s dotazem, proč někdo nehubne, když jí tak málo. To je právě ono.
- Jakmile tělo nedostává požadovanou energii na fungování, nemůže ji vkládat do hubnutí, nemůže energii vkládat do toho, že bude spalovat tuky, jak my mylně očekáváme. Naopak.
- Energii si vytvoří ze svalové tkáně, tím se zpomaluje metabolismus a cokoli sníte, nebude využito, ale uloženo pro horší časy do tukových zásob. Chce to najít a zjistit své vlastní potřeby. Často se mě lidi ptají, kolik jsem jedla při hubnutí kalorií. Z počátku jsem to říkala, ale pak jsem s tím přestala. Každá žena a každý muž mají totiž rozdílné potřeby. Tyhle kalorické potřeby závisí na váze, na výšce, na aktivitě přes den, na věku, na množství svalové hmoty apod. Žena ve třiceti potřebuje jiný přístup než dívka v šestnácti letech. Tohle všechno je potřeba vědět.
- Kdo chce zapracovat na svém jídelníčku, měl by v první řadě mít jistotu, že nepřeskakuje jedno z nejdůležitějších jídel dne a tím je snídaně. Člověk se může vymlouvat, jak chce, že ráno nemá čas, že nemá hlad, že se mu nechce apod. Výsledek na fungování metabolismu ale výmluvy nepotřebuje a nehledá, ale zařídí se podle toho, jak je s tělem manipulováno. Takže pokud se někomu nedaří hubnout, možná je to čistě proto, že se ráno nenasnídá. Tělo pak nedostane onu „kopačku“ a nenastartuje spalování. Všechna těla fungují stejně. Přestože je každé jiné a každé má své vlastní potřeby, základní fakta nikdo neobalamutí. I já jsem k takovým patřila a myslela si, jak mé tělo bude skákat tak, jak já pískám. Hrubý omyl.
Mohu Vás poprosit o pár rad při cvičení pro začátečníky?
Často si myslíme, že jako začátečníci musíme podávat okamžitě skvělé výkony. Není to vůbec pravda. Nikdo nikde nikdy nenapsal a nikdy neřekl, že hned na počátku musíme být perfektní. To ani nejde. Všichni začínali na nule. I ti, ke kterým vzhlížíme, začínali jako začátečníci. A postupně se zlepšovali. U nás by to nemělo být jiné.
- Je důležité se zaměřit při cvičení hlavně na kvalitu, než na kvantitu. Tím myslím, je stokrát lepší udělat 10 dřepů správně, než 20 dřepů technicky špatně. Nejenže si nijak nepomůžeme a takové cvičení nemá efekt, ale zároveň si ubližujeme a můžeme přivodit různá zranění. To beze srandy.
- Pokud nás něco nebolí po týdnu cvičení, neznamená to, že se bolesti kvůli špatné technice neozvou později. Opravdu moc doporučuji nezanedbávat správné provedení každého cviku, postavit se před zrcadlo a zkoušet a studovat a pozorovat. Jinak skončíte se cvičením dřív, než jste začali.
- A ještě jedna poslední rada. Necvičte něco, co vás nebaví. I kdyby to měla být ona slavná Jillian Michaels. Znám spoustu lidí, které tenhle typ cvičení zklamal a nebavil a dál se s ním trápili třeba měsíc, nebo dva a bez výsledku.
- Cvičení musí bavit, abyste do něj dali onu energii a užili jste si to. Cvičit bez nadšení je jako jíst něco, po čem se vám dělá špatně a co vám nechutná.
Sama říkáte, že máte moc ráda hudbu, měla jste vlastní kapelu, poté jste chvíli zpívala sama, věnujete se zpěvu ještě v této době?
Dnes už zpívám jen svému bříšku. A zpívám si jen tak doma, třeba ve vaně. Zpěv ani tak koníček nebyl, spíše mě naplňovalo psát texty, hudbu… dávat dohromady song. Dnes jsem se přeorientovala s psaním krapet jinam, píšu knihy. První by měla být hotová do konce roku 2013 jako e-book. Ale uvidíme, třeba se nakonec dočká i fyzického vydání.
Mimo jiné vyučujete anglický jazyk, co byste poradila lidem, kteří si tímto jazykem bojují?
Já se nejvíc naučila se slovníkem v ruce. Překládala jsem texty, písničky, dokumentární filmy, vazby, které jsem slyšela. Zastávám názor, že gramatiku, jakkoli náročnou, vždycky nějakým způsobem doženete a doučíte se. Ale bez slovní zásoby nemáte absolutně žádnou šanci jazyk ovládat. Měla jsem ve třídách několik typů studentů. Ti, kteří se gramatiku nabiflovali jak násobilku, ale v použití se slovní zásobou na tom byli bídně. Pak jsem měla takové studenty, kteří zase tak moc gramatiku neřešili, ale vždycky dali dohromady nějakým způsobem odpověď, byli schopni mluvit. Sice dělali chyby, ale všemu jste rozuměli. Angličtině se věnuji už přes dvacet let a názor na tento postup jsem nezměnila. Dodnes mám po ruce svůj první, dnes už potrhaný, slovník a učím se. Navíc, dnes jsou díky internetu tak obsáhlé možnosti jak se učit. Existuje spousta programů, nahrávek, testů, to dříve neexistovalo. Situace je dnes jednodušší i díky tomu, že jsme de facto angličtinou obklopení dnes a denně. Je zapotřebí toho jen maximálně využívat.
Jste pro mnoho dívek, slečen, ale i žen obrovskou inspirací a motivací něco se svým tělem dělat, jaký je to pro Vás pocit?
Hehe. No upřímně, je to velmi svazující. Občas. Nechci, aby to vyznělo nějak negativně, to v žádném případě. Pravda je, že mi to určitě dělá i radost, kdo by nechtěl zažít pocit, že někdo jiný kvůli vám samotným se změnil a děkuje vám za to. Cítím se v tu chvíli krásně. Jen se sama osobně asi necítím až tak významně, jak mne kolikrát vidí druzí. Ale pravdou zůstává, že motivovat jiné mě baví. Nerada vidím, když se někdo cítí a vnímá slabě. A měnit to na druhých je pro mne ohromnou výzvou a s výsledky i satisfakcí. S takovými lidmi, kteří vnitřně „vyrostou“ najednou „vyrostu“ i já. To mě dělá potřebnou a šťastnou úplně nejvíc. A každý člověk potřebuje být potřebný.
Nezapomeň navštívit blog plný dalších rad a zkušeností, který Nikki vede.