Spodní prádlo je dnes neodmyslitelnou součástí našeho života. Nabídka spodního prádla je natolik rozmanitá, že je mnohdy těžké si vybrat. Co ženy nosily v dobách, kdy si perfektně tvarující podprsenku a sexy kalhotky nemohly koupit v každém druhém obchodě?
- I sexy prádlo může být pohodlné! (foto: red69.cz)
Bez spodního prádla by nikdy nic nebylo takové, jaké být může. Spodní prádlo nám dodává sebevědomí a umí se vypořádat i s kdejakými nedokonalostmi. A jak bychom sváděly naše miláčky, nebýt průsvitných košilek a zajímavých korzetů? Košilemi podobnými těm z nemocničního prostředí? Přečti si pár zajímavostí z historie spodního prádla – třeba si ho teď budeš více cenit.
Podprsenky už od pravěku
V dobách pravěku sice moc možností nebylo, ale už i tak byli lidé vynalézaví. Materiálem pro první podprsenky byla zejména kůže. Jejich opěrný “systém” spočíval v omotání kůže okolo hrudi. Další předchůdce moderních podprsenek se objevil v antickém Řecku, kde se ženy původně pohybovaly nahoře bez. Řešením byl živůtek s rukávy. I římské ženy se o zdokonalení poprsí pokoušely – Římanky si omotávaly kusy látky kolem hrudi.
Zlom nastal v New Yorku v roce 1914. Mary Phelps Jacobová odstartovala podprsenkový kolotoč díky svému výrobku ze dvou kapesníků spojených kouskem stuhy. Vynález si nechala patentovat a pojmenovala ho Backless Brassiere, což je výraz odvozený z francouzského slova “předloktí”. Pod pseudonymem Caresse Crosby se pustila do výroby podprsenek ve velkém. Ačkoliv byla úspěšná, podnikání na chuť nepřišla. Patent prodala za 1500 dolarů společnosti Warner Brothers Corset Company z Connecticutu. Ta na něm během tří následujících desetiletí vydělala závratných 15 milionů dolarů. V následujících letech a desetiletích se začaly vyvíjet nové střihy, typy, materiály a styly zapínání podprsenek. Velikost košíčků byla díky Mary jednotná.
Milovaný i nenáviděný korzet
Kde se vzaly dámské korzety, kdysi nenáviděné, avšak neodmyslitelné součásti dámských šatníků? Po štíhlé a tvarované postavě toužily ženy už v dávné minulosti. První předchůdce korzetů se objevil v osmnáctém století před naším letopočtem. Řekyně a Egypťanky si tehdy horní část oděvu často zpevňovaly pomocí pásků a měděných destiček. Za vznikem prvních skutečných korzetů však stojí Francouzky.
Ve čtrnáctém století se začaly objevovat korzety, které byly poměrně volné, ramínka byla dostatečně široká a šněrování se nacházelo především na zádech. O dvě století později se objevily korzety s vylepšeným a hlubším výstřihem, společně s dlouhým pasem, aby zakrývaly i partie boků. Za hlavní protagonistku korzetů můžeme považovat Kateřinu Medicejskou, manželku francouzského krále Jindřicha II. Její pas pevně stažený korzetem měřil v obvodu pouhých čtyřicet centimetrů. V polovině 16. století prosadila zákaz „tlustých pasů“ u královského dvora, a tím odstartovala přes 350 let trvající éru uvěznění žen do omezujících a škrtících konstrukcí z velrybích kostí a později oceli.
Poměr mezi útlým pasem a širokou krinolínou byl symbolem společenského postavení: čím byl rozdíl výraznější, tím dáma působila urozeněji. Ženy se proto nechávaly dobrovolně svazovat tak, že sotva dýchaly a často dokonce omdlévaly. Nošení korzetů bylo nejen velice nepohodlné, ale také nezdravé, jelikož docházelo k deformování vnitřních orgánů.
Od škrtících korzetů se postupně upustilo a dnes slaví velký návrat – jsou však důkladněji propracované a výrobci myslí především na komfort nositelek. V našich šatních skříních se tak objevují dál nejen jako část společenské róby, ale také jako svůdné spodní prádlo. Pohled na ženu v korzetu ozdobeném rafinovanou krajkou a doplněném podvazky rozechvěje nejednoho muže.