DZP: Co se může stát?

Víte, co to znamená VTIPNÁ A TRAGICKÁ nehoda? Já už jo. Může za to totiž čas. Nechápete? Vysvětlím vám to: Jedna minuta je něco úplně jiného než dvě minuty, a mnozí si pod pojem “ještě pět minut”, představují něco úplně jiného. Pořád vám to není jasné? Tak si to přečtěte celé od začátku.

Rozhodla změnit barvu vlasů, účes… A nedomyslela jsem všechno.

Procházela jsem supermarketem, prohlížela zboží a kromě deseti rohlíků a másla jsem se zašla podívat i do „drogerie“. Narazila jsem na zbarvující šampon na vlasy, odstín bordó, kterým jsem si barvila hlavu o prázdninách. A navíc s padesátiprocentní slevou! No neberte to! Nerozmýšlela jsem se dlouho, ihned jsem ji dala do košíku a zamířila k pokladně.
Moje nejlepší kámoška si tuto šanci taky nemohla nechat ujít a i když s poněkud čokoládovějším odtínem než já, koupila si šampon na vlasy taky. No a konečně přišel ten den D, měly jsme to parádně promyšlené. Bude u nás spát, koupíme si colu a sušené banány, půjčíme si DVD ve videopůjčovně a obarvíme si vlasy. Všechno vycházelo podle plánu, začínaje koupí štětce na vlasy a sušenými banánky konče. Všechno jsme si připravily, barvu rozmíchaly a vlasy správně navlhčily. I když jsme byly amatérky, co se mohlo stát že jo…
Nejdříve jsem začala kámošku barvit já. Má krátké vlasy, ale přesto jsem jí šampon na hlavu patlala snad půl hodiny. Když už jsem byla s nanášením konečně hotova, mrkla jsem se na hodiny, abychom věděly, kdy přesně máme šampon smýt. Za minutku půl… dejme tomu že chceme dvacet minut, což je….. přesně pět hodin… Na co počítat přebytečné minutky, když to můžeme zaokrouhlit – ale vymstilo se nám to. Jarka – ta kamarádka –  to tam skutečně měla až někdy do pěti hodin, ne-li ještě víc. Teprve při smytí (kdy jsme zašpinily celou vanu a omylem jsem jí na hlavu pustila horkou vodu) jsme zjistily, že barva není čokoládově hnědá, nýbrž černá jako uhel. Dobrý, to bude v pohodě, utěšovaly jsme se navzájem, prý že jak se to vyfouká, že to zesvětlá. Houby! Sice je to hnědá (nebo čokoládová pouze v případě, že má 70% kakaa :-D) ale pozná se to až při bližším zkoumání a při denním světle. No tak to moc nevyšlo…

– Pamatuj, že každá minutka při barvení vlasů je nesmírně důležitá!!! Jestli si totiž budeš plést pět a deset minut, může se ti stát to, co Jarce!
– Jestli si chceš obarvit vlasy normální trvalou barvou, je lepší, když vyzkoušíš nejdříve šampon se stejným odstínem, aby jsi viděla, jak ti sluší, či nesluší a jak ladí k tvojí celkové osobnosti.

Tak, to by bylo – Jarce se barva sice pomaloučku, ale jistě vymývá, a já jsem překročila k dalšímu kroku, k takové mojí „změně“. Zahrnovala jsem do ní barvení vlasů, stříhání a kosmetiku. První krok už mám splněný, takže je na řadě nějaký nový sestřih účesu.
Sice jsem měla tak trošku představu, jak bych se chtěla ostříhat, ale nedomyslela jsem všechno. Opět. Vlasy sestříhat, prostříhat, trošku zkrátit… Na první pohled to vypadalo fakt dobře, ale zjistila jsem, že se mi vlasy nevejdou do culíku, ledaže bych si je dávala za uši, a k mé smůle bych je určitě měla za chvíli jako plachty. A když si je zase nechám rozpuštěné, budou mi padat do očí – tak jak to zvládnu, třeba ve škole až budu psát? A navíc – když vlasy nebudu mít v culíku, jak jsem byla doposud zvyklá, budu je mít splihlé až hrůza, sice si je můžu vyfoukat a dát do nich gel nebo tužidlo, jenže to bych si vlasy zase musela mít každý den, protože druhý den po neumytí s tužidly ve vlasech mě šíleně svědí hlava. Takovéto maličkosti jsem sice domyslela až „po zákroku“, takže teď chodím se dvěmi sponkami, a na splihlé vlasy ohled neberu. Už mi zase zbývá se ostříhat úplně nakrátko.

– Jestli se chystáš ke zmněně účesu, dobře si to promysli a zjisti výhody a nevýhody dřív, než bude pozdě.
– Klidně se poraď s kadeřnicí, ta ví co ti bude slušet!
– Ber ohledy na tvoje vlasy – jestli je máš splihlé, nebo husté, mastící nebo suché.

Sice ne až tak úplně dokonalý druhý bod, ale aspoň se to ještě dá, a není to zase tak strašný, jsem začala vykonávat bod č. 3 – tedy kosmetiku. Jasně, už nejsem „nejmladší“, a proto mě strašně štvou černé tečky a pupínky a vůbec, a tak jsem zašla do drogerie a koupila si novou řadu kosmetiky (Neutrogena Visibly Clear), protože mi ta stará (Astrid Clear Young Face) došla. Ale protože samotné přípravky nestačí, svěřila jsem se odborníkovi. Stačí upravit obočí a vyčistit pleť.
Pár minut před kosmetikou jsem se třásla jako osika, hlavně jsem se bála toho obočí. Všichni říkají, jak strašně to bolí, jak já to jen přežiju? Byla jsem však překvapená. Skoro vůbec to nebolelo, cítila jsem spíše takové „škubání“, to spíše u čištění pleti jsem se potila :-) Ale nakonec jsem to ve zdraví přežila (i když jsem druhý den dorazila do školy pořád ještě opuchlá) a radovala jsem se, že jsem barvu vlasů, (střih), a kosmetiku zvládla úspěšně – samozřejmě s pár vyjímkami, že jo… Možná vás zajímá cena, že jsem snad nějaký boháč. Vyvedu vás z omylu. Když to všecko tak sečtu, zaplatila jsem celkem asi tři stovky, možná ještě míň! (Do toho ale nepočítám kosmetické přípravky).

– Jednou za čas bys měla navštívit kosmetiku – zejména trápí-li tě akné. Kosmetička ti poradí, jak o svou pleť dobře pečovat a jaké používat přípravky.
– Jestli chceš ušetřit, domluv se s kámoškou nebo mamkou, že si uděláte takovou „kosmetiku“ doma. Samozřejmě bacha na „mačkání beďarů“ apod. protože byste je mohly podráždit, ale pleťová maska, peeling a krém nemůžou uškodit :-D
– Jestli jsi se rozhodla pro úpravu obočí, pamatuj že stačí pouze vytrhat chloupky, které se nedrží linie obočí, žádné obloučky ani úzké čárky – tak by sis mohla obočí poškodit a nemuselo by ti vůbec dorůst! (S tím má zkušenosti jedna moje příbuzná). Proto si ho netrhej sama, ale nech to udělat kosmetičku. Ta ví, jak na to! :-)

Na konec se chci s vámi podělit o další „blbůstku“ kterou jsem udělala. Koupila jsem si voskové pásky! Samozřejmě ty nejlevnější, co tam byly, už tak jsem byla dost „vyždímaná“. Sice doma mám epilační strojek, ale do podpaží si netroufnu a voskovými pásky to bude raz dva! Vyvedu vás z omylu. Kůže červená, zarudlá a bolavá, ani jeden chloupek vytrhlý a navíc jsem díky vosku byla celá ulepená – a nešlo to smýt! Takže voskové pásky? Už nikdy! Teda aspoň ne ty nejlevnější!

P.S. Na kontě už mám zase pár dalších příhod, třeba rady, jak ujít deset kilometrů a ani to nepostřehnout, nebo co se všechno stalo na matematickém soustředění se školou. A samozřejmě více, ale to se už nechte překvapit!

Text: Míša K.