Máš ráda fantasy knihy s napínavým dějem i trochou lásky? Pak budou Atuánské hrobky od velmistryně fantasy Ursuly K. Le Guinové tím pravým pro tebe!
Arha, kdysi Tenar, byla kněžími bezejmenných bohů vybrána k tomu, aby se stala jejich velekněžkou. Jako malé děvčátko ji odvedli od rodiny, přejmenovali a zasvětili starodávným silám země. Úkolem Arhy je strážit hrobky v atuánské poušti a rozlehlý podzemní labyrint, který skrývá jak lidské oběti pro rituály bezejmenných bohů, tak ohromné bohatství. Poklad v labyrintu však čas od času přiláká dobrodruhy a zloděje, kteří se po něm pokouší pátrat. Příchod jednoho z takových dobrodruhů, mladého čaroděje Geda, sleduje sama velekněžka Arha. Dívka jej uvězní v labyrintu, ale zvědavost a osamění je silnější než ona. Začne se s čarodějem sbližovat. Její počínání však neujde přísné kněžce Kossil, učitelce Arhy. Zahubí Kossil Aržina vězně nebo to bude muset udělat sama Arha? Podaří se Gedovi uniknout? A zůstane Arha navždy velekněžkou krvavých bohů? O tom všem vypráví útlá, ale napětím nabitá kniha Ursuly K. Le Guinové.
Spousta současných fantasy autorů popíše při své práci stovky stran, ale jejich dílo je nakonec plytké, předvídatelné nebo naopak zamotané do té míry, že na konci nevíš, o čem byl začátek. Knihy Le Guinové tímto neduhem ani zdaleka netrpí. Tato obdivuhodná žena dokáže na stovce stránek upříst silný a poutavý příběh, na který myslíš ještě dlouho poté, co knihu zavřeš. K jejím knihám se dá vracet i po letech, nenudí v patnácti, v pětadvaceti ani padesáti. Ursula K. Le Guinová nevytváří rozvleklé popisy, výstižnými slovy dokáže v několika málo větách prostor i děj přesně popsat a nechat místo také pro tvoji fantazii. Ačkoliv je tento její příběh také o lásce, nejde o kýč ani o žádný slaďák. Napjatou atmosféru umocňuje jak pochmurné prostředí, tak těžké rozhodování Arhy mezi zdravým rozumem a striktními pravidly jejího postavení (ukazuje se, že být velekněžkou zdaleka neznamená mít mnoho moci nebo svobody). Čaroděj Ged je pro ni jak drzým vetřelcem, tak zvláštním poslem ze světa za hranicí pouště, který si dosud nedokázala představit.
[box]
„Lžeš,“ vyhrkla dívka. „Vymýšlíš si to.“
Upřel na ni překvapený pohled. „Proč bych měl lhát, Arho?“
„Abych si připadala malá, hloupá a dostala strach. A ty aby sis připadal moudrý, statečný a mocný drakopán a nevím co ještě. Viděls tančit draky, viděls havnorské věže a víš všechno o všem. A já nevím vůbec nic a nikde jsem nebyla. Jenže to, co víš, jsou lži! Jsi obyčejný zloděj a vězeň a nemáš duši. A odtud nikdy nevyjdeš. Co na tom, jestli jsou někde oceány, draci, bílé věže a všechno to ostatní, ty už to nikdy nespatříš. Už nikdy neuvidíš ani sluneční světlo. Já znám jenom tmu, noc podzemí. A nic jiného ani není. Není co znát. Ticho a tmu. Ty znáš všechno, čaroději. Já znám jediné – to opravdové!“
Sklonil hlavu. Dluhé ruce barvy mědi měl složeny na klíně. Prohlížela si čtvero jizev na jeho tváři. Zašel do tmy dál než ona; znal smrt lépe než ona; dokonce i smrt… Náhle se v ní vzedmula vlna nenávisti a na okamžik se jí až dusila. Jak mohl být tak bezbranný, a přitom tak silný? Jak to, že ho nemohla porazit?
(Le Guinová, U. K. Hrobky Atuánu. Vyd. 1. Brno: AF 167)
[/box]
Kniha Atuánské hrobky volně navazuje na román Čaroděj Zeměmoří, který je příběhem čaroděje Geda, tedy Aržina vězně z Atuánských hrobek. Návaznost je ale opravdu velmi volná, nemusíš znát děj Čaroděje Zeměmoří, abys ocenila Atuánské hrobky. Za přečtení stojí také knihy Le Guinové Nejvzdálenější pobřeží, Tehanu či Jiný vítr.