Kniha na duben: Nazí Ivy Procházkové

Kniha na duben nese hned dvě prvenství: Poprvé bude v našem seriálu představena česká kniha a poprvé půjde o dílo ženské autorky.

Román Nazí je blízký především generaci mladých lidí, kteří už mají to nejhorší z puberty za sebou, ale stále hledají své místo pod sluncem. Pětice hrdinů ti dokáže, že nejistotu, touhu po svobodě, boj proti konvencím a snahu najít sama sebe prožívá v určitém věku každý člověk.

Pět lidí, pět osudů

Sylva, Filip, Niklas, Evita, Robin. Každému je mezi šestnácti a sedmnácti lety, někdo žije v Čechách, jiný v Německu. Všichni prožívají konflikty s rodiči a každý se s nimi vyrovnává jinak. Sylva raději než do školy chodí do lesa, Niklas a Evita experimentují s drogami, aby unikli nesnesitelné přítomnosti, Filip bojuje s neopětovanou láskou, Robin čelí obvinění ze znásilnění a trpí nedůvěřivostí svého otce. Každý z těchto příběhů sleduješ zvlášť, přesto se často prolínají. Někteří hrdinové se sobě vzdalují, jiní – například Sylva a Robin – se za zvláštních okolností sbližují. Pokud jsi četla některý z románů Milana Kundery (například Nesnesitelnou lehkost bytí), nebude pro tebe tento způsob vyprávění nový. Autorka ti takto umožňuje vcítit se do literární postavy, prožívat svět jejíma očima a pochopit veškeré její pohnutky.

Čím je tato kniha výjimečná?

Připrav se na náročnější četbu. Když však říkám náročnější, myslím to jen v dobrém. Tato kniha je určena dospívajícím, ale má řadu prvků literatury pro dospělé. Zvláštní je například chronologie díla. Děj není zcela plynulý, časté jsou návraty do minulosti, vzpomínky, smyčky. Psychologie hrdinů je tvořena pomocí mozaiky střípků z jejich historie i současnosti. Jejich povahu poznáváš postupně. Autorka ti neřekne, jak se na hrdinu dívat, dává ti prostor vytvořit si svůj názor.

Ani stavba kapitol se nepodobá běžné literatuře pro mládež. Kapitoly nejsou číslované a nemají nadpisy; příběhy jsou odděleny jen grafickou značkou a uvozeny jakýmsi prologem – většinou částí rozhovoru nebo dopisem, který je psán odlišným písmem. Jako v literatuře pro dospělé tedy autorka předpokládá, že její čtenáři mají už určité zkušenosti s čtením, dokáží udržet pozornost a očekávají od knihy hlubší zážitek. Jak nevnucuje čtenáři způsob nahlížení na postavu, tak (díky absenci nadpisů kapitol) ani způsob nahlížení na jednotlivé příběhy a epizody románu. Také závěr díla zůstane nedořečen a zůstává tedy opět prostor pro vlastní přemýšlení.

Jsme nazí?

Název knihy je vystižen v rozhovoru Sylvy s otcem:

„Puberta je zvláštní stav. Neopakovatelnej. V pubertě je člověk nahej, takže se ho všechno přímo dotýká. Ten dotyk vzrušuje a bolí zároveň. Jenže to trvá krátce. Až moc krátce,“ vzdychne a odmlčí se. Hodiny na zdi potvrzují jeho slova. Každé tiknutí je úder razítka. Orazítkované vteřiny jsou prošlé a ty, na které razítko dosud nedopadlo, nehotové. Co je mezi nimi? Co zbývá?

„Jak stárneš, oblíkáš se,“ otcův hlas se vlomí do stereotypu hodinového stroje. „Nabaluješ na sebe další a další vrstvy a ty tě znecitlivujou.“

Autorka zde vystihla určitý stav, který je vlastní pouze mladé duši. Postupem let, ztrátou ideálů, naivity a přibýváním zkušeností tuto nahotu ztrácíme. Možná jsi to už sama na sobě pocítila. Člověk se stává lhostejnějším, skeptičtějším, opatrnějším, podezřívavějším. Do určité míry však svoji nahotu ztratit musí, jinak by pro něj byl život ve světě dospělých příliš zraňující.

(Procházková, I. Nazí. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2009, strana 28)

O autorce

Iva Procházková se narodila roku 1953 v Olomouci. V osmdesátých letech emigrovala a jedenáct let strávila v exilu v Rakousku a Německu. Nyní žije v Praze. Publikuje knihy pro děti, mládež i dospělé.
Její román Nazí byl nominován na Německou cenu za literaturu pro mládež a letos také na cenu Magnesia Litera 2010 v kategorii Litera za knihu pro děti a mládež.

http://ivaprochazkova.com/1_oautorce.html

Pokud jsi tuto knihu už četla nebo máš tip na jinou zajímavou knihu, neváhej a poděl se o svůj názor s ostatními čtenářkami Slečny.

Přeji ti příjemné počtení!