Kniha na srpen: Saturnin

Kdo hází v kavárně koblihami, jak otravná mohou být přísloví a jak může osobní sluha obrátit život svého pána naruby. O tom, ale také o dalších starostech i slastech života, je Saturnin.

V loňské soutěžní anketě Kniha mého srdce zvítězil právě román Zdeňka Jirotky Saturnin. Vítězství to bylo bezpochyby zasloužené. Kniha získala 38 430 čtenářských hlasů, čímž o necelých 8500 hlasů předběhla Babičku. Čím si tato kniha získala srdce tolika lidí?

Postavy a postavičky

Každá kapitola románu sestává z několika epizod, kterými prochází několik zvláštních postav. Vypravěčem příběhu je mladý prvorepublikový gentleman. Možná je trošku suchar; o to vtipněji však vyznívají všechny absurdní situace, které se kolem něj odehrávají díky jeho novému sluhovi Saturninovi. Saturnin se totiž všemi způsoby vymyká běžné představě sluhy jako prkenného netečného panáka ve fraku. Dost často je naopak až příliš aktivní. Přestěhuje svého pána do hausbótu, zařídí mu pověst světaznalého dobrodruha, umí vybruslit z každého průšvihu a přitom nikdy neztrácí šarm a zdvořilost.

UKÁZKA Z KNIHY:
Zatím se k nám doloudal Milouš a řekl mi: „Dobrý den, starý brachu!“ Nemám rád, když mi někdo říká starý brachu, a chtěl jsem to právě Miloušovi jasně říci, když vtom se ozval Saturnin. „Chlapečku,“ povídal Miloušovi, „tady se nesmí kouřit.“
Nebyla to pravda, kouřili jsme na palubě každý večer, ale vycítil jsem, že Saturninův útok byl odpovědí na toho „starého bracha“, a pozoroval jsme s potěšením, jak Milouš zrudl. Potom řekl něco, z čeho vyzařovala jeho hloupost v celé své kráse.
„Já jsem se vás na nic neptal, sluho,“ povídal Saturninovi.
„Oh promiňte, mladý pane, opravdu jsem vás nechtěl urazit,“ omlouval se pokorně Saturnin, a vyškubnuv Miloušovi hořící cigaretu ze rtů, hodil ji do Vltavy.
Rozdíl mezi Saturninovými pokornými slovy a jeho neuctivým činem zmátl jak tetu Kateřinu, tak Milouše natolik, že Saturnin měl čas majestátně odejít, aniž kdo co řekl .

Přítelem hlavních hrdinů románu je doktor Vlach, charakteristický svými řečnickými etudami, které často začínají a končí někde úplně jinde. Právě doktor Vlach řadí veškeré lidstvo do tří skupin podle toho, jak se kdo chová v poloprázdné kavárně nad mísou s koblihami. První skupina zírá na koblížky netečně. Druhé se honí hlavou vzrušující představa, co by se dělo, kdyby někdo těmito koblihami začal bez varování bombardovat ostatní hosty. A třetí skupina lidí, do které patří také Saturnin, svou představu s rozkoší realizuje a koblihami skutečně začne házet.

Další proslavenou postavou tohoto románu je teta Kateřina. Tato panovačná paní každou svoji větu okoření příslovím či pořekadlem a neobyčejně touží po penězích. Je doprovázená svým klackovitým synáčkem Miloušem. Oba jsou zdrojem mnoha problémů, ale také cílem žertíků a naschválů Saturnina. Celou společnost uzavírají postavy dědečka a sympatické slečny Barbory, o kterou se velmi zajímá mladý vypravěč.

Co všechno se semele

Saturnin se velmi baví tím, že svému pánovi vymýšlí pověst světaznalého dobrodruha. Za jeho zády vypráví o hrdinských činech, které měl jeho pán vykonat, takže jim brzy věří polovina Prahy. Taková pověst má ale svá úskalí…

Brzy poté, co Saturnin přestěhuje svého pána na hausbót, se na loď pozve také teta Kateřina s Miloušem. Pod záminkou synova chatrného zdraví teta zabere hlavní kajutu a obšťastňuje Saturnina i našeho vypravěče svojí sbírkou přísloví. Oběma gentlemanům však brzy dojde trpělivost a úkolem Saturnina bude vystrnadit tetu nadobro pryč.

Celá společnost je pozvána na dovolenou do dědečkova domu na venkově. Soužití s Miloušem a tetou Kateřinou je pro všechny zkouškou trpělivosti a pro Saturnina zkouškou vynalézavosti.

Vypravěč nám příběh předkládá velmi vytříbeným způsobem, který často kontrastuje se skutečným okolním děním. Tento kontrast je zdrojem nevšedního humoru, blízkého například humoru anglickému. Budeš se bavit nejen tím, co je napsáno, ale také tím, jak je to napsáno.

O autorovi

Zdeněk Jirotka (1911 – 2003) byl český spisovatel a fejetonista, autor humoristických románů, povídek, soudniček a rozhlasových hříček. Pracoval v Lidových novinách, Československém rozhlasu a humoristickém týdeníku Dikobraz.

Saturnin se po své výhře v anketě Kniha mého srdce dočkal nového vydání a v roce 1994 byl také zfilmován.

Pokud jsi tuto knihu už četla nebo máš tip na jinou zajímavou knihu, neváhej a poděl se o svůj názor s ostatními čtenářkami Slečny.