Detektivní román Michaela Crichtona je malou exkurzí do světa environmentalistů a světové politiky. Dotýká se problému globálního oteplování a manipulace s informacemi v moderní společnosti, a to vše na pozadí strhující dějové linie.
Touto knihou zahajuji pravidelný seriál, ve kterém ti každý měsíc doporučím jednu knihu, kterou stojí zato si koupit nebo vypůjčit v knihovně.
Román Michaela Crichtona Říše strachu jsem vybrala ze dvou důvodů. Za prvé se dotýká aktuálních problémů současnosti, kdy je debata o globálním oteplování velmi vyostřená; a za druhé jde o poutavý román se zajímavým dějem a podněty k zamyšlení.
Cesta do zákulisí ekologických organizací
Děj románu se točí okolo Konference o náhlé změně klimatu, kterou pořádá významná fiktivní ekologická organizace NERF v Los Angeles. Akce má celý svět přesvědčit o krajní naléhavosti globálního problému. Horečné přípravy konference však naruší podivné chování hlavního sponzora NERF George Mortona; tento americký milionář v jakémsi pomatení mysli zpochybní činnost organizace a odmítne ji nadále finančně podporovat. Krátce nato po zběsilé jízdě autem havaruje, a ač jeho tělo není nalezeno, vše nasvědčuje tomu, že je mrtev. V Mortonově domě se po jeho údajné smrti najdou materiály, které dají do pohybu téměř planetární honičku. V ní se hrdinové románu Peter Evans a Sarah Jonesová pokoušejí na různých místech zeměkoule zabránit sérii uměle vyvolaných přírodních katastrof.
Říše strachu je kniha dotýkající se smyslu ekologických, ale také ekoteroristických snah. Román je vybaven pozoruhodně rozsáhlým seznamem literatury a studií, z nichž autor čerpal, takže jeho argumenty a soudy nejsou planým fantazírováním.
Podle některých z těchto studií není globální oteplování tak dobře a detailně prozkoumáno, jak by mělo být. Autorovy úvahy o smyslu diskuse kolem ekologických problémů jsou více než znepokojivé a v současné době se ukazuje, že romanopisec skutečně není daleko od pravdy. Crichton v dodatcích k románu mimo jiné píše:
„Jsme svědky přírodního oteplovacího trendu, který začal kolem roku 1850 poté, co jsme přečkali čtyřsetleté studené období zvané „malá doba ledová“.
Nikdo neví, k jakému oteplení dojde během příštích sta let.
Počítačové modely se liší o 400 %, což de facto potvrzuje, že to nikdo neví. Kdybych si však měl tipnout – jediná věc, kterou vlastně všichni dělají –, odhadl bych, že se teplota zvýší o 0,812436 °C. Nelze nijak dokázat, že můj odhad stavu světa za sto let je o něco lepší nebo horší než kterýkoli jiný. (Budoucnost nemůžeme posuzovat ani předpovídat. To jsou eufemismy. Můžeme jenom hádat. Poučené hádání zůstává hádáním.)“
(Crichton M. Říše strachu, 2006. Knižní klub, str. 539 – 540.)
Co znamená název knihy?
Celým dílem prostupuje myšlenka, že pro vládnoucí elitu je ekologická (či jakákoliv jiná) krize v podstatě výhodná, protože vzbuzují strach a strach je prostředkem k ovládání mas. Opět cituji z dodatků:
„Jde o to, že vždycky existuje důvod se bát. Důvod se může časem změnit, ale strach nám zůstává. Před terorismem jsme se báli toxického životního prostředí. Předtím jsme měli hrozbu komunismu. Podstatné je, že ačkoliv se konkrétní příčiny našeho strachu mohou měnit, nikdy nezůstaneme bez samotného strachu. Strach prostupuje všemi aspekty společnosti. Trvale.“ (Tamtéž, str. 435 – 436)
Říše strachu je metaforou světa, ve kterém strach vládne všemu a všem, třebaže ovládaní lidé si to ani neuvědomují.
O autorovi
Američan Michael Crichton (1942 – 2008) je autorem řady světových bestsellerů, z nichž mnohé se dočkaly filmového zpracování (např. Kmen Andromeda, Jurský park, Vycházející slunce a další).
Pokud jsi tuto knihu už četla nebo máš tip na jinou zajímavou knihu, neváhej a poděl se o svůj názor s ostatními čtenářkami Slečny. Přeji ti příjemné počtení!
Je to hodně dobrá knížka. Dějově rychlá, ma spád, a nutí člověka trochu i popřemyšlet. A není složitá, veškeré přírodní jevy nebo technická zařízení jsou podány takovou formou, že to pochopí každý. Rozhodně stojí za přečtení.