LETNÍ POVÍDKA: První rande, první zklamání

Život je boj, život je běh na dlouhou trať. Život je krásný a musí ze užívat do sytosti. A tohle Nikola ví, pro ní užívat si znamenají muži. Užívá si jich moc a hodně a pořád. Je mladá, je krásná… je bez přítele. Takže rozhovory: „Kdes byla, proč jdeš pozdě a s kým jsi byla?“ se jí netýkají. Ani po nich netouží. Touží jen po něčem novém a nepoznaném.

Touží jen po zážitku, po muži… možná i po tom pravém, ale kdo ví kde je a jestli ho potká. O to jí zatím nejde.

V deset hodin večer sedí Nikola před televizí a po očku sleduje jakýsi film, natočený jakýmsi režisérem, o kterém nic neví, ani o hlavních postavách. Myšlenky má úplně jinde. Je pátek večer, a to se přeci chodí bavit a balit chlapy. Co se to dnes děje, že jí to nejde? Je unavená? Není. Je otrávená? Není. Že by snad byla nemocná? Ne, není. Takže šup – make-up, šaty, boty, kabelku a jde se.
Do baru ani nedošla, protože před domem na ulici jí potkal pěkný, urostlý, tmavovlasý a modrooký muž. Tomuhle typu nikdy neodolá. Že prý, kde je tu nějaký bar, kam by mohl zajít na panáka. Nikola neváhala ani chvilku. „Osud mi dnes ale příjemně přeje,“ libovala si. Došli do baru, který zná jako své boty, dali panáka, vodu, klasický pokec, který nastává, když spolu dva chtějí něco mít, ale nechtějí na to jít nespolečensky rychle. Vydrželi tam spolu asi tak hodinu, než si přiznali, že chtějí oba to samé.

Na kopci nad městem, kde v noci nikdo nebývá, mu rozepnula kalhoty, sundala trenýrky. Protože chtěl, svlékla se pro něj i ona. Nebyli opilí, ale nebyli nevzrušení, ba naopak. Strašně se chtěli. Pomalu zajela hlavou do jeho klína a začala se snažit. Snažila se dlouho, moc dlouho, možná až moc. Ten sex, který si oba v baru malovali, nepřišel. Chtěli oba. Jenže fyzicky to prostě nešlo. Pro vaši představu – nestál mu a nestál. Uběhla skoro hodina a půl a pořád nic. Oběma dvěma létaly hlavou trapné myšlenky. “Třeba ho nevzrušuju…”, “Třeba mě nevzrušuje.“ To je to nejhorší, co se může stát. Protože i kdyby bohové chtěli, ti dva si spolu v tu chvíli už neužijí.

První „rande“, které ti dva neznámí lidé spolu měli, a první zklamání. Co se to s ním stalo, dodnes nikdo neví, možná a nebo taky… těžko říci. Důležitý je výsledek, a to nebyl šťastný konec. Ti dva si spolu neužili. Nepostavil se mu. Ale zůstalo mezi nimi takové zvláštní napětí. Taková vlna, nit, která jim našeptávala, aby se viděli znovu. Možná ta nit vedla od něj k Nikole, možná šlo o jeho ego, o chlapskou čest. Možná ne a byl to osud.

Našli na sebe kontakt, po té niti si ho poslali. Když se viděli podruhé, bylo to v sauně. V centru Prahy. Nevěděli, co si mají říct. Chtěli se, ale stálo mezi nimi první nevyvedené rande. Slunce ten den nesvítilo. Pršelo. Bylo tak akorát na to, vlézt si pod deku a spát. Ale pro ně dva ne. Oni byli v napětí, jaké pozná málokdo. Povídali si o ničem a znovu hráli tu známou hru na společenský pokec, který prý má předcházet sexu.

„Horko, horko, horko! Chci ven!“  křičela Nikola, když se drala ze sauny. Sauny přímo nesnáší. Ale nic lepšího pro ni nevymyslel. On se dral za ní, a když ty dveře zabouchl, stalo se něco krásného. Byli jako zvířata, nevnímali okolí, nevnímali nic než sami sebe. Strašně se chtěli a teď si to strašně užívali. Nikola křičela na celé kolo a třásla se po celém těle. Takový orgasmus už dlouho oba neměli. Bylo to nádherné. Bylo to jako na létajícím koberci v porno pohádce. Cítila, když do ní stříkal. V tu jednu jedinou chvíli ho milovala.

Je to už pět let. Nikola je pořád sama, ale když večer usíná v obrovské posteli a chce si to udělat, myslí na něj. Zůstal jí v paměti a nikdy ho nevymaže, i kdyby chtěla. Ukázal jí, co je to orgasmus a naučil jií, že první rande je na nic. Zato to druhé…
[styled_box Title=”Druhé lepší než první?”]
Někdy je první rande i to poslední, někdy je to poslední druhé rande. Každopádně se vyplatí první rande vynechávat a chodit až na druhé. Až podle druhého můžeš soudit muže. Když ho poznáš blíž. Přes postel i bez postele. Nedávej na první zkušenost, zkus si hlavu nabít dvakrát, abys věděla, zda to má cenu. Jsme mladé, jsme krásné, jsme naivní… proč si to neužít?
[/styled_box]

Adéla Dokonal Rovenská

Mladá, vdaná, šťastná a plná zážitků - 24 let není žádný věk, ale je to ten nejkrásnější. Ráda jí, ráda se baví, poznává vše nové a miluje vztahy. Je otevřená a vděčná životu, že jí poskytuje tolik nového poznání všeho druhu :-) A slíbila si, že navždy alespoň trochu zůstane dítětem...

No Comments Yet

Leave a Reply

Your email address will not be published.