Co se ti vybaví, když se řekne nevěra? Možná ti někdy někdo ublížil, možná ses sama někdy nezachovala čestně. Někomu to přijde jako velká zábava, jinému zase jako nepřekonatelná tragédie. Kde je pravda? Shrňme si to pěkně popořadě.
Ať už jsi v pozici viníka nebo oběti, příjemné to není ani pro jednoho z vás. Zvláště v případě, že se celá choulostivá 
záležitost provalí. Jak se zachovat?
Když tě zradí
Nezáleží na tom, jestli se k nevěře tvůj partner přiznal, odhalila jsi jí sama, nebo ti o tom řekl někdo třetí. Prvotní reakce bývá vždycky stejná. Vztek, lítost a pocit viny. Ano, i když je ten, kdo pochybil, někdo jiný, zpravidla si říkáme, že jsme nebyly dost dobré, že jsme selhaly. Psychologové před takovým postojem varují, je ale dobré se nad tou variantou alespoň zamyslet. Pokud svého přítele tyranizuješ, jsi na něj pořád nepříjemná, nebo jsi přestala o sebe dbát a odmítáš mu projevovat svou náklonnost, možná není divu, že v zoufalství hledá štěstí někde jinde. Takové případy se většinou dají nějakým konstruktivním způsobem řešit, záleží-li na vztahu oběma stranám. Horší je, pokud si žádné chyby na svojí straně nejsi vědoma, vztah zdánlivě funguje a přesto se dovíš nepříjemnou pravdu. Vysvětlení v tomto případě jsou většinou prostá. Buď byl na vině alkohol, příliš vypočítavá a ve svádění zběhlá slečna, nebo je tvůj přítel prostě notorický nevěrník. Vyjít z takové situace se ctí bývá většinou těžké. Na jednu stranu ti možná na vztahu záleží, na druhou stranu máš svojí hrdost. Jak z toho ven?
Odpustit?
V první řadě je potřeba si uvědomit, že odpuštění není totéž, jako ignorování nějaké události. To, že někomu něco odpustíš, automaticky ještě neznamená, že se budeš chovat, jako by ti dotyčný nic neprovedl, ale pouze to, že k němu nebudeš cítit žádnou zášť. To by mělo být samozřejmostí ve tvém vlastním zájmu. Není dobré si v sobě nést jakékoli negativní pocity, ať už se s viníkem rozhodneš naložit jakkoli. To je daleko složitější otázka. Je důležité znát názor své polovičky – zda události lituje, zda hodlá ve vztahu s tebou pokračovat a jaké on sám navrhuje řešení. Pokud je přístupný nějakému řešení, je na tobě, jak se rozhodneš. Není tvoje povinnost nevěru tolerovat, pokud to zkrátka nedokážeš přenést přes srdce. Na druhou stranu není ostuda nevěrníkovi prominout, pokud ti vztah s ním i přesto stojí za to. Situace bude samozřejmě jiná, pokud se provinilec odmítá přiznat i přes to, že máš nesporné důkazy. Pak je otázka, zda má smysl se s ním zatěžovat…
Když jsi odhalena
Možná je ale všechno jinak a na pomyslné lavici obžalovaných sedíš ty. Jak z takové situace ven? Tak zaprvé, pokud ti na podvedeném partnerovi záleží, budeš potřebovat velkou dávku pokory. Nemá smysl se vymlouvat, házet vinu na druhé a podobně. Ty jsi ten, kdo udělal chybu. Nikdo jiný. Přijmi zodpovědnost na sebe, řekni, že je ti to líto a dej najevo, že se za svojí chybu stydíš. V případě, že to tak necítíš, nemá cenu se do toho nutit. Nelži jemu ani sobě. Nebylo by to dobré pro nikoho. Naopak se v takovém případě zamysli, jestli má smysl být s někým, koho ti nedělá problém podvést, aniž bys toho litovala. Takový vztah nestojí za to tobě a vůči tvé polovičce není fér, držet ji ve vztahu, který nefunguje a nikdy nebude. V takovém případě je opravdu lepší klidně a upřímně přiznat, že bude lepší, když budete pokračovat každý sám.
A co ty? Jaké jsou tvé zkušenosti s nevěrou?