Lisabon po česku

Lisabonská smlouva. Nejpropíranější téma posledních týdnů nejen v České republice, nýbrž po celé Evropě. Bude konečně odsouhlasena všemi státy? Po dvou nekonečných letech už je na čase. Ale co si můžeme myslet my, obyčejní občané – máme ji nenávidět, máme ji obdivovat, nebo ji prostě rezignovaně přijmout? Co na ní tolik vadilo prezidentu Klausovi? A především, připraví nás o suverenitu, kterou si naši předci museli v minulosti tvrdě vydobýt?
Co to je Lisabonská smlouva?
Řeč je o dokumentu, jehož úkolem má být zabezpečení efektivního fungování Evropské unie do budoucna. Snaží se o lepší uspořádání, které bude odpovídat dnešnímu i budoucímu počtu členů, a dodá celé vnitřní administrativě více srozumitelnosti a efektivity. Tato smlouva byla předložena jednotlivým státům k podpisu dne 13. prosince 2007. Některé státy, mezi které patří také naše země, smlouvou v původním znění nesouhlasily, a tím se její konečná ratifikace neustále prodlužovala.
(přesná data podpisů jednotlivých zemí: http://www.lisabonska-smlouva.eu/stav-ratifikace/)

Kritika
Podle mnohých kritiků je Lisabonská smlouva pouze kosmetickou úpravou stávající Evropské ústavy – právě té, která nebyla přijata během německého předsednictví. Jaký je tedy její smysl? Dalším oponujícím názorem je, že přijetím smlouvy se omezí suverenita jednotlivých států a většina moci spočne v rukou Evropské rady. To je jedna z obav také českého prezidenta Václava Klause. Článek Lukáše Macka, českého politika, politologa a odborníka na záležitosti Evropské unie, z 4.12.2008 (lisabonska-smlouva.eu ) však tento problém rozebírá i z jiného úhlu pohledu. Píše, že stát je v dnešním světě prakticky suverénní jen do určité doby a jen v určitých věcech. Příkladem budiž vývoz, stejně jako ve zmíněném článku. Evropská unie zavedla jednotné kvóty, které jsou totožné pro všechny země. Kdybychom trvali na „suverenitě“ a vlastních pravidlech, stejně bychom se museli podřizovat pravidlům pro vývoz do daných zemí – není tedy jednodušší a smysluplnější být u vytváření společných pravidel, mít příležitost vyjádřit svůj názor, případně si vyjednat výhodnější podmínky? A jak suverénní by Česká republika byla v případě válečného konfliktu – sama samotinká? Členstvím v Evropské unii za námi stojí pole silných vojáků, spolubojovníků. A právě v takovém spojení je síla.

Nad čím bychom se však rozhodně měli pozastavit je fakt, že pro přijetí jakéhokoli rozhodnutí Evropské unie bude dle Lisabonské smlouvy třeba pouze souhlas padesáti pěti procent, což se rovná přibližně šedesáti pěti procentům obyvatel Unie. V překladu to znamená, že stačí souhlas čtyř větších států jako Německo, Velká Británie, Francie a Itálie a názory a připomínky ostatních, menších států mají smůlu. Toť další argument odpůrců.
Pro zajímavost však cituji komentář Lukáše Macka z jeho blogu Lisabonská smlouva – „Rada Evropské Unie bude tak jak tak rozhodovat do roku 2017 podle starých pravidel, a i po tomto roce budou velké země stejně potřebovat podporu minimálně deseti malých, aby bylo rozhodnutí přijato. Evropská unie se nedělí na tábor malých a velkých zemí a už vůbec nepraktikuje těsnou většinu nebo těsnou menšinu.“ (http://www.lisabonska-smlouva.eu/text/)

Prezident Klaus, na něhož se v poslední době upíral zrak snad celého kontinentu, je proslulým odpůrcem téměř všeho, co Evropskou unií zavání. Ve svém článku „Manuál k Lisabonské smlouvě pro začátečníky“ píše nejen o samotném důvodu vzniku Lisabonské smlouvy, ale také o „vadách“ nepřijaté Evropské ústavy. Oba dokumenty srovnával a prohlásil je za téměř identické. Proč ale Evropská ústava neuspěla a Lisabonská smlouva je momentálně ve stadiu schválení všemi státy?
Dále se Klaus rozepisuje o suverenitě, způsobu hlasování a především faktu, že touto smlouvou vzniká nový stát “Evropská unie” (podle článku má tato instituce již svou vlajku, hymnu, prezidenta – čili vše, co mají ostatní státy). Článek je zajímavý, ale místy složitý na pochopení. Proto jej Lukáš Macek doplnil o komentáře, které uvádějí názory pana Klause do kontrastu s názory člověka, který s Lisabonskou smlouvou souhlasí. (http://www.lisabonska-smlouva.eu/komentar-k-clanku-vaclava-klause-manual-k-lisabonske-smlouve-pro-zacatecniky/).

Dne 30. října 2009 přijal prezident Klaus rozhodnutí Evropské rady o výjimkách pro Českou republiku v Lisabonské smlouvě. Na svém webu klaus.cz uvedl poděkování a vyjádření k usnesení Evropské rady :

„S uspokojením jsem přijal rozhodnutí bruselského summitu Evropské unie z 29. a 30. října 2009, že Česká republika získala významnou výjimku z Lisabonské smlouvy. Pro Českou republiku tak Listina základních práv EU nebude platit. Děkuji touto cestou všem, kteří přispěli k nalezení řešení mé podmínky: premiéru Fischerovi a české vládě na straně jedné, představitelům dvaceti šesti zemí EU na straně druhé. Stejnou výjimku si před dvěma roky vyjednali Poláci a Britové. Naši vyjednavači tutéž výjimku – navzdory usnesení tehdejší vlády – prosadit neuměli či nechtěli. Řešení, které nejvyšší představitelé států EU přijali, zásadně posiluje ochranu České republiky před možným prolomením tzv. Benešových dekretů a snižuje riziko ohrožení právních jistot a vlastnických práv českých občanů. Neplatnost Listiny pro Českou republiku nevede ke snížení úrovně sociálních jistot našich občanů. Platnost Listiny by úroveň svobod našich občanů naopak snižovala. Ze všech těchto důvodů pokládám dosažený výsledek za maximální možný a žádné další podmínky k ratifikaci Lisabonské smlouvy vznášet nehodlám.“

Co to pro nás znamená? Také naše země podepíše Lisabonskou smlouvu (a tím přestane být černou ovcí evropské rodiny), která se stane platnou. Kdy, to ještě není jisté.
I přes nastudování spousty materiálů, článků a názorů však sama otevřeně přiznávám, že stále nemám jasný vlastní názor na tento dokument. Sama si však můžeš přečíst články na toto téma, zamyslet se nad aktuálními událostmi a vytvořit si svůj vlastní obrázek. A případně se o něj s námi podělit v komentářích :-)

Text: Kača M.
Foto: sxc.hu

Zdroje:
[1] Wikipedia – Lisabonská smlouva (http://cs.wikipedia.org/wiki/Lisabonsk%C3%A1_smlouva)
[2] Lisabonská smlouva, Lukáš Macek (http://www.lisabonska-smlouva.eu)
[3] Blog.idnes.cz, Lukáš Macek. Suverenita…nebo „suverenita?“ (http://lukasmacek.blog.idnes.cz/c/60408/Suverenita-nebo-suverenita.html)