Zamilovanost aneb jak blázní i jinak normální lidi

zamilovanostKaždá to známe… Jsme naprosto normální a víme, co chceme, jdeme si za tím a kluci nás tak nějak neberou. A pak najednou se objeví NĚKDO a všechno přesvědčení, předsevzetí a tak dále jde do háje.  V těle se nám bouří všechny možné i nemožné hormony, tváře nám červenají  jen co si na něj vzpomeneme  a 200W zářivka je oproti nám tlumené světlo. Na své okolí se culíme víc než pověstný měsíček na hnůj a snažíme se na všechny přenést trošku svého štěstí. Zamilovanost je tady.

Takhle se chovají všechny holky, nemusíš mít strach, že bys byla nějak divná. Nezáleží na tom, jestli ti je třináct nebo dvacet, pokaždé se to opakuje a pokaždé si prožíváš to samé. Nesnášíš vaření? No tak se s tebou vsadím, že budeš svému miláčkovi vyvařovat ty největší dobroty nebo pravidelně minimálně jednou týdně péct buchty.  A co taková sněhová vánice? Žádný problém, pokud se řítíš do náruče svému drahému. Přestanou existovat nájezdy na obchody bez toho, abys nepřemýšlela, v čem se mu budeš líbit nejvíc. Filozofické přemítání o životě (:-D) se stane minulostí a většinu času strávíš civěním do blba a potutelným usmíváním. Ano, jsi zamilovaná :-)
Můžu ti z vlastní zkušenosti říct, že to tak funguje naprosto vždycky. Je až s podivem, jak dokážou hormony změnit nejen tvé chování, ale také názory a postoje. Pokud můžu mluvit za sebe, tak jsem většinou realistka až pesimistka, prohlašuju manželství za přežitek a dětem se vyhýbám obloukem. No ale teď se stalo něco divného…všechno je zahalené do růžových brýlí, ze kterých si většinu času dělám legraci, a chce se mi létat a smát a vykřičet své štěstí na všechny kolem.  V duchu téměř slyším vyzvánět svatební zvony a rozplývám se nad fotkami dětiček. Ano, jsem zamilovaná. A ano, ráda bych zůstala stejná jako před tím, ale minimálně těch prvních pár týdnů ze mě bude až k naštvání šťastná žárovka:-)

Ani nevím, co bych dodala. Jen doufám, že při čtení tohoto článku o zamilovanosti se budeš usmívat stejně přihlouple a sentimentálně vzpomínat na své zážitky jako já, když jsem ho psala. Nechci poučovat, že bys měla tohle všechno překonávat, nebo poukazovat na to, jak je zamilování krásné a že je třeba si to užít. Chci jen, aby sis udělala chvilku a vzpomněla si na to, jak se chováš ty, když jsi zamilovaná a tím pádem byla tolerantnější k těm ostatním, co právě prožívají svou hormonální bouři.

 

17 komentářů
  1. No..abych pravdu řekla, o smutných věcech tady není nic, protože momentálně mě nic smutného nenapadalo – jako zamilovanou…ale počkejte, za dva týdny tady bude tak srdceryvný článek, až si budete muset pustit Tři oříšky pro Popelku na uklidnění :-D

  2. …..hmmm mě už prostě nikdo nepomuže zkazila sem si to cele smama a těd trpim jsem zamilovana =-((((((( (ps předtim sem tam napsala špatny e-mail sice nevim ploč ho chcete ale radši sem to opravila)

  3. reknu ti ze to samy jsem ted ja…zamilovana… a porad cucim do blba a ve skole jsem upe mimo…kdyz se me nekdo na neco zepta tak je vubec neposloucham a porad myslim na toho jednoho.kdyz me nekdo prekvapi nebo vyleka tak se rozhlizim jestli to neni nahodou on… proste zamilovanost je krasna vec a kazdy si tim musi projit pac to stoji fakt zato..papa

  4. Ba ba. Celé odpoledne plánované na učení jde po jediném polibku do háje. A co je horší, jsem přesvědčena, že mi to stojí za to. Grrrrrr :D Fenylethylamin je fajn věc.

    Jo a s těmi názory… svatá pravda.

  5. Muj připad toto:D Jakmile mi “on” napsal jen tak mezi řeči “ano” me se hned vybavil oltař a svatba:D zamilovana proste no:D

  6. Asi jsem zamilovaná..do jednoho spolužáka.Prostě se na něj pořád dívám,myslím na něj a když se na mě podívá těma chladnýma modrýma očima , rozbuší se mi srdce a podlomí kolena.Normálně se bavím se všemi,ale před ním nemůžu,stydím se před ním.Mám ho ráda a být v jeho přítomnosti je tak krásný pocit,a ještě lepší je když se na mě usměje tím roztomilým pokřiveným úsměvem.Chci ho,ale on mě asi ne :(

Leave a Reply

Your email address will not be published.