Zamilovanost aneb jak blázní i jinak normální lidi

Každá to známe… Jsme naprosto normální a víme, co chceme, jdeme si za tím a kluci nás tak nějak neberou. A pak najednou se objeví NĚKDO a všechno přesvědčení, předsevzetí a tak dále jde do háje.  V těle se nám bouří všechny možné i nemožné hormony, tváře nám červenají  jen co si na něj vzpomeneme  a 200W zářivka je oproti nám tlumené světlo. Na své okolí se culíme víc než pověstný měsíček na hnůj a snažíme se na všechny přenést trošku svého štěstí. Zamilovanost je tady.

Takhle se chovají všechny holky, nemusíš mít strach, že bys byla nějak divná. Nezáleží na tom, jestli ti je třináct nebo dvacet, pokaždé se to opakuje a pokaždé si prožíváš to samé. Nesnášíš vaření? No tak se s tebou vsadím, že budeš svému miláčkovi vyvařovat ty největší dobroty nebo pravidelně minimálně jednou týdně péct buchty.  A co taková sněhová vánice? Žádný problém, pokud se řítíš do náruče svému drahému. Přestanou existovat nájezdy na obchody bez toho, abys nepřemýšlela, v čem se mu budeš líbit nejvíc. Filozofické přemítání o životě (:-D) se stane minulostí a většinu času strávíš civěním do blba a potutelným usmíváním. Ano, jsi zamilovaná :-)
Můžu ti z vlastní zkušenosti říct, že to tak funguje naprosto vždycky. Je až s podivem, jak dokážou hormony změnit nejen tvé chování, ale také názory a postoje. Pokud můžu mluvit za sebe, tak jsem většinou realistka až pesimistka, prohlašuju manželství za přežitek a dětem se vyhýbám obloukem. No ale teď se stalo něco divného…všechno je zahalené do růžových brýlí, ze kterých si většinu času dělám legraci, a chce se mi létat a smát a vykřičet své štěstí na všechny kolem.  V duchu téměř slyším vyzvánět svatební zvony a rozplývám se nad fotkami dětiček. Ano, jsem zamilovaná. A ano, ráda bych zůstala stejná jako před tím, ale minimálně těch prvních pár týdnů ze mě bude až k naštvání šťastná žárovka:-)

Ani nevím, co bych dodala. Jen doufám, že při čtení tohoto článku o zamilovanosti se budeš usmívat stejně přihlouple a sentimentálně vzpomínat na své zážitky jako já, když jsem ho psala. Nechci poučovat, že bys měla tohle všechno překonávat, nebo poukazovat na to, jak je zamilování krásné a že je třeba si to užít. Chci jen, aby sis udělala chvilku a vzpomněla si na to, jak se chováš ty, když jsi zamilovaná a tím pádem byla tolerantnější k těm ostatním, co právě prožívají svou hormonální bouři.