Zůstaň sama sebou

Je jenom jedno TY. Tvoje individualita by měla být řízena tebou a ne okolím. Je smutné, že spousta z nás se nechá snadno ovlivnit a končí úplně rozvraceným JÁ. Jestliže jsi ještě neobjevila svoji jedinečnost, nesnaž se být někým jiným a najdi si k sobě tu pravou cestičku…

Musíš se totiž naučit žít s čestností a stále na sobě vyhledávat nové podněty ke spokojenému a vyrovnanému životu, jen tak si totiž zachováš svoji pravou podstatu. Nestyď se projevit své názory před ostatními a chovej se přirozeně. Uvidíš, že to spousta lidí ocení a bude tě mít ráda takovou, jaká doopravdy jsi. Každý se nenarodí se smyslem pro humorem či talentem na zpěv, ale snaž se být dobrá v něčem, co ti jde a co tě baví.

Měla jsem spolužáka (pojmenujeme ho Tomáš), který nebyl moc oblíbený, ale měl hrstku kamarádů, kteří ho měli rádi. Patřila jsem mezi ně i já. Chodívali jsme spolu ven, užívali si legrace, bavili se a byli spokojení. Postupem času však Tomáš pociťoval potřebu být oblíbený mezi ostatními a začal se měnit. Nejprve změnil image, začal si gelovat vlasy, koupil si nové skejťácké oblečení a pomalu prostupoval do jiné party, kde se pil alkohol, kouřila marihuana a konaly bláznivé akce.
Ze začátku jsme mu to neměli za zlé, chtěl se prostě jen ukázat. Na nás nezanevřel a vždy si našel čas, abychom mohli jít zase společně ven. Byl to hodný kluk, ale nevěděl nic o životě, my ho stále upozorňovali, že parta, do které se snaží vstoupit, je příliš nebezpečná, ale pouze se nám vysmál, že je to jeho život, ať se staráme o sebe. Později už s námi ani nechtěl chodit ven. Neměl čas a připadalo mu to nudné. Čím dál víc se propadal do té odlišné vrstvy lidí, kde se mu nejspíš líbilo. Seznámil se s novými lidmi, měl všude plno známostí, začal kouřit, pít alkohol a nám se ztrácel před očima.

Už to nebyl ten Tomáš, kterého jsme znali před půl rokem, ale stal se z něho jeden ze sta. Už se nestyděl projevovat svoje názory a nám se smál, že jsme usedlé puťky, které mají svoje cukrárny a kavárny. Mrzelo nás to, přece jednou patřil mezi nás a věděli jsme, že uvnitř není špatný. Jeho kamarádi ho však používali jako hračku. Stále jsme se jen slyšeli, jak říkají: „Dones nám tam to… Kup nám cigarety. Půjč nám 20 Kč.“ Tomáš to přehlížel a byl rád, že si ho vůbec někdo všímá. Občas jsme ho zahlédli jak chodí po městě zkouřený a opitý. Bylo nám ho líto, takto přece nechtěl dopadnout. Nedal však na naše rady a stále si mlel svou.

Jednoho dne jsme šli obyčejně do školy a Tomáš tam nebyl. Nejprve jsme si mysleli, že prostě jen onemocněl, ale když chyběl třetí týden, zeptali jsme se třídní učitelky, zda neví, co se stalo. Odpověděla nám, že Tomáše našli pozvraceného ležet u silnice. Zjistili, že byl pod vlivem alkoholu a už delší dobu čichal toluen. Odvezli ho proto na odvykací kúru. Zůstali jsme stát jako opaření a nevěřili. Z veselého kluka se stala troska a my si uvědomili, že tohle se může stát komukoliv z nás. Proto nebuďme zaslepeni touhou stát se takovými, jakými nejsme, a poslouchejme hlásek svého srdce.

Text: Míša F.
Obrázek: Monika Večerková