[button link=”https://slecna.info/tag/blog-katelyn/” color=”orange”]BLOG KATELYN[/button]
BLOG KATELYN – Je to už rok, co jsem nastoupila do prvního ročníku na gymplu a k angličtině si musela zvolit druhý povinný jazyk. Z dvojice španělština – ruština byl pro mě jasným vítězem ruský jazyk, a to ze dvou důvodů. Španělsky z rodiny nikdo neumí, za to babička umí rusky, řekněme, obstojně a navíc se mi ruština vždy jako jazyk líbila, více než španělština. To, že táta pronesl, že je to poměrně lehký jazyk, bylo jen konečné potvrzení mého rozhodnutí.
Zná to každý. Kdykoliv jste na návštěvě u rodiny nebo potkáte někoho ze známých, či bývalou učitelku, jednou z prvních otázek bývá ta o škole. Většinou se kromě celkového prospěchu, matiky a češtiny ptají i na druhý povinný jazyk. Nikoho nepřekvapí němčina, francouzština nebo španělština, ale ruština? Následují udivené pohledy plné překvapení a někdy, bohužel, jakéhosi opovržení. Nechci samozřejmě házet všechny do jednoho pytle, bavila jsem se i s lidmi, kteří naopak reagovali pozitivně, ale ty bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. Těch, kteří na mě pohlíželi málem skrz prsty, bylo jednoznačně víc.
Historické opodstatnění
Už hodněkrát jsem si kladla otázku, proč je vlastně reakce lidí na samotný ruský jazyk vesměs tak negativní. Dokážu pochopit, že generace našich rodičů má ruštinu spojenou především s érou komunismu v Československu a jeho okupací zeměmi Varšavské smlouvy roku 1968. Tento východoslovanský jazyk se museli ve škole učit povinně, asi jako my angličtinu. Naopak generace našich prarodičů měla ruštinu ve škole sice taky povinnou, ale vztah k samotným Rusům byl tehdy úplně opačný. Po válce to byli naši osvoboditelé, které bylo třeba oslavovat. Tento stav samozřejmě brzy pominul, a to po roce 1948 společně s nástupem komunismu v Československu.
Jazyk nerovná se politika
Mezi slovy komunismus a zlo mám znaménko rovná se. Nikdy jsem s ním nesouhlasila a mohu být jen ráda, že jsem komunistický režim v bývalé ČSSR sama nezažila. Nelíbí se mi ani současné politické poměry v dnešním Rusku. Ač se tváří jako demokratický systém, myslím, že mnoho se od dob SSSR nezměnilo. Ovšem jazyk nemá nic společného s politikou. Ten se rozvíjel od nepaměti samotného ruského národa a za činy, spáchané jeho občany, nenese přirozeně žádnou zodpovědnost. To bychom se nesměli učit německy kvůli nacistům! Dokonce i angličtina by se stala předmětem diskuzí, vždyť Anglie za 2. Světové války porušila smlouvu s ČSR a raději ho vydala Němcům napospas, aby získala “světový mír”. Proto nechme každého, ať se učí jazyk takový, jaký chce, protože, jak řekl Komenský, kolik znáš jazyků, tolikrát jsi člověkem.
Autorka: Kačka Š.
Hezký článek:) Od letoška mám taky na škole ruštinu, zatím zápasím s azbukou; souhlasím s tím, že je to určitě zajímavý jazyk, a že je dobré a praktické se ho naučit, ale bohužel jsem si k němu ještě cestu úplně nenašla.
Děkuju :) S azbukou jsem taky trochu bojovala, ale neboj se, časem se ti to zažije :) Jinak pokud se trochu zajímáš např. o druhou světovou, mohly by se ti líbit některý dobový písníčky (Svjaščennaja vojna, Kaťuša atd.). :)
Moc hezky napsané. :) Souhlasím, ale i tak mám vždycky osypky, když slyším ruské spoluobčany, jak na sebe “hejkaj” v metru, nebo arogantně spustí a předpokládají, že jsou tu ve své kolonii a každý se z nich posadí na zadek. Ruštinu ráda prostě nemám. A myslím, že dneska už nikoho moc nepřekvapí, že se jí někdo učí – pořád je to strategický jazyk: Vezměme si, kolik Rusů tu u nás žije a ať se nám to líbí, nebo ne, Rusko na nás má pořád srovnatelný vlivl jako třeba USA, nebo v článku zmíněná VB. Bohužel. :/