[button link=”https://slecna.info/tag/blog-adely-h/” color=”orange”]BLOG ADÉLY J.[/button]
Cvičení na malých trampolínách pro mne není novinkou, ale až do půlky července jsem necítila potřebu tuto zkušenost získat. Pak jsem ale jela navštívit jednu ze svých vzácných kamarádek, jež rozhodla za mne. A tak jsem se ocitla na své první hodině jumpingu.
Kamarádčina upozornění, jaká je to dřina, jsem naivně podcenila a s úsměvem si říkala, že to zvládnu, že jsem přece prošla jistou průpravou, během níž nás trenérka rozhodně nešetřila. Tohle vše by bylo nepochybně hezké, ale nedomyslela jsem dva podstatné fakty. Zaprvé se pravidelnému cvičení nevěnuji již dva roky a zadruhé cvičení na trampolínách nepředstavuje jen tak nějaké veselé poskakování do výšky na každou druhou dobu doprovodné písně.
Z míry mne nevyvedlo ani tempo songu, jenž se začal rozléhat po celém sále. Hodina mohla začít. Cvičitelka nám v úvodu sdělila některá základní pravidla, z nichž za nejpodstatnější považuji to, že se má člověk snažit trampolínu prošlápnout, nikoliv se jen odrážet. Nevěřili byste, jakou to dá dřinu. Naprosto jsem se nemohla dostat do rytmu. Vždy jsem byla zvyklá skákat co nejvýš a najednou jsem musela k poskokům přistupovat ze zcela opačného konce.
Čti také: Jak zhubnout: při kterých sportech spálíš nejvíc kalorií?
Po krátkém „rozhopsání“ jsme dostali za úkol v běhu přeskakovat z jedné trampolíny na druhou. Při tomto cviku se mé ego opět vzpamatovalo. Příliš brzy, řekla bych, jelikož hned vzápětí jsme šli do třepu a týž cvik jsme prováděli s žabí elegancí. Mé srdce rapidně navýšilo rychlost svého tlukotu. V okamžiku, kdy jsem se dostala zpět na své místo, jsem musela opustit tělocvičnu. Před očima se mi zatmívalo, životadárný sval se pokoušel opustit hrudní koš, všechny končetiny se třásly, ale především jsem pocítila oběd v nepřiměřené výšce trávícího traktu.
Několikrát jsem si obličej umyla studenou vodou a následně se na několik minut uvelebila na chodbě. Její chládek a šero na mne působily jako balzám. Nejprve se za mnou vydala zmiňovaná kamarádka, později i samotná cvičitelka. Tentokrát rudé zbarvení mého obličeje nemělo na svědomí jen fyzické vypětí. Připadala jsem si neskonale trapně. Nasadila jsem tedy ten nejpohodovější úsměv, jakého jsem byla schopna, a s úlevou jsem jím poslala slečnu zpět k jejím svěřencům. Kamarádka do mě naklopila půlku obsahu své PET lahve a po několika ujištění, že to opravdu zvládnu, jsme se vrátily do centra dění i my.
Zbytek hodiny jsem pěkně odflákla. Cvičila jsem jen s minimálním nasazením svým hlemýždím tempem a pořádně se do toho opřela až při posilování, které miluji, a při němž jsem si jistá v kramflecích.
Tato ďábelská hodina mne ale nabila novou chutí do sportu. Těžko se to popisuje, zkrátka jakoby vám někdo píchl lásku k pohybu a vy jste se okamžitě stali závislými. Od toho dne opět denně cvičím. Pokud si tedy chcete něco nového vyzkoušet, pobavit se a jste ochotni trochu poškádlit své hranice, trampolínky jsou to pravé pro vás!
Autorka: Adéla Jurčíková