Budoucnost jako na dlani

budoNa světě je skupina náctiletých, která přesně ví, co by chtěla dělat. A i když se to od jejich dětství trochu změní s tím, že „maminku v domácnosti“ či „princeznu“ nahradí něco jiného a reálnějšího, pořád svou představu mají. Jenže… Co když někdo stále nemá ani tušení, k jaké budoucnosti směřovat?

Dnes je možností celá spousta. A v tom je možná ten problém – je pro nás obtížné zvolit si nejlepší možnost z tolika. Je totiž třeba dbát na zájmy a příní, ale takéna své reálné možnosti. Každý z nás dnes chce co nejlépe placené zaměstnání, kde se co nejméně nadřeme. Pořád se jen mluví o středních, o vysokých, o tom, jaké sny kdo má, a i přesto existují tací, kteří jen nečinně přihlížejí, tu a tam si povzdechnou a pořád dokolečka přemýšlí: „Co na té b-u-d-o-u-c-n-o-s-t-i všichni pořád maj?“

Zatímco v minulém režimu bychom jen těžko realizovali svůj sen studovat třeba ve Francii, v dnešní době to není problém. Můžeme dělat, cokoliv nás napadne, co budeme chtít. Samozřejmě, že před vysněným cílem čeká spousta dřiny a ve finále nakonec můžeme zjistit, že nás činnost či obor, který jste si tak dlouze vybrírali, příliš nezajímá a nebaví. A zkoušíme to dál. Máš strach především z toho, že si vybereš špatně a dumáš, podle čeho se rozhodovat? Několik tipů mám. Staré, ale osvědčené.!

ZÁJMY
Nejdříve si ujasni, co tě ve škole vlastně baví. Jaký předmět máš nejradši? Žádný? Ale kdeže! Určitě musí existovat něco, co tě baví víc než ostatní, v čem máš dobré známky a při vyučování neusínáš nudou na lavici. I kdyby to byl třeba jen tělocvik nebo výtvarka. Proč ne?

MOŽNOSTI
Ukazatelem ti mohou být i známky, i když ne vždy skutečně vypovídají o nějakém nadání. Buď se rozhodneš pro to, pro co máš podle známek ty nejlepší předpoklady, nebo tvrdě zamakáš na tom, v čem nejsi naprostá jednička, ale baví tě to a  uvažuješ, že něčemu takovému by ses v budoucnu chtěla věnovat. Náš matikář nám dneska oznámil, že každý může být třeba věděc nebo geniální matematik. Bez výjimky. Jen někoho čeká tvrdá dřina, jiného menší. Ale každý může být tím, čím chce. Chce to jen nevzdávat se a vytvrvat ve svých cílech a snech.
V potaz ber i další faktory – školu, kterou bys chtěla eventuelně studovat – jak daleko je od bydliště a jak je finančně náročná. Nebo třeba zdravotní stav. Ten hraje taky důležitou roli, zejména máš-li nějakou zdravotní indispozici Je jasné, že se vozíčkář Mirek nestane profesionálním atletem (nevezmeme-li v úvahu paralympiádu). Ale pokud je tvůj sen aspoň trochu reálný, pak si za ním jdi. Kvůli sobě, protože je to jen tvůj sen, protože jen tebe naplní, když si ho splníš. Nebo jen čekej, nech plynout čas a jednoho dne si prostě uvědomíš, kterou chceš životní cestu. Možnáse ti to podaří i bez plánování, zajisté, ale zaručené to bohužel není.

Text: Míša K.

16 Comments
  1. dneska sem měla s maminkou o něčem takovém debatu..já mám pocit že nemám na vysokou školu..nebo hlavně se mi nechce dále studovat..jsem ve druhém ročníku na gymnáziu jako na střední..mám zatím vyznamenání..někdy mě to stojí hodně nervů..mamka mi nadává ne jako že uplně nadává ae zlobí jí že se kvuli škole pořád tak nervuju..já totiž nemám představu co chci v životě dělat protože mám pocit že na nic nemám..momentálně sem v takové situaci že nemám do života žádný cíl a to mě hrozně mrzí..

  2. no já už mám nějáké představy o tom, co bych chtěla dělat… mám teda ještě čas, ale plánuju jít někdy za psycholožkou, aby mi udělala test a řekla, na co bych se hodila… nevím, jestli bych se podle toho řídila, ale určitě by mi to pomohlo… je jasný, že každý by měl dělat to, co ho bude bavit (když to taky nejspíš bude dělat skoro celej život) :)

  3. pěknej článek :) jsem v prváku na gymplu a chtěla být psycholožkou.. chtěla bych práci dobře placenou a aby mě bavila.. ale toto nebude ono :D ale i tak je to můj cíl..

  4. jo tak to bych taky chtěla vědět:D pěkně napsaný článek
    mě osobně baví angličtina a když zatnu zuby tak francouzština:) ale jinak u mě vede výtvarka:P

    takže možná překladatelka a rekreační malířka:D

  5. naštěstí já tyto věci řešit nemusím, jsem v prváku na střední a než se budu rozhodovat, co pak, to mám taky ještě času dost … :)

  6. Já mam představu o tom co chci dělat, už od mala. V sedmi letech u mě jasně vítězilo povolání patologa. Pak se to změnilo na záchranářku, na policajtku, na psychopatologa, na psychiatra a pak znovu na patologa, tentokrát forenzního. To mi tak nějak stále zůstává, i když poslední dobou mě zajímá i povolání polního lékaře. Prostě chci bud’ pomáhat lidem, nebo pracovat se smrtí…hezkej sen :)

  7. mám smůlu, nevim kudy kam, ale nakonec jsem si podala přihlášku na lyceum přírodovědný a uvidím no, snad to nebude tak hrozný a když mě to nebude bavit, tak teda fakt nevim

  8. Já chci být mistrině světa v atletice. Hehe. zpět do reality – hrozně by mě bavilo dělat něco s dětmi :) ale nevím :o(

  9. já mám tak nějak jasno….lidi říkají, že mám hodně dobrou anglinu a strašně mě baví tvořit věci, takže jsem zakotvila na Stavební Průmyslovce obor technické Lyceum..takže buďto bytový designér, architekt nebo grafik:D:D…

  10. Ahoj holky, mám takový docela velký problém – je mi skoro 15 a už od 7 let sním o tom, že budu veterinářka, ale máma mi to nechce dovolit. Co s tím, když promluvit jsem si s ním už zkoušela několikrát a nezabralo to??? Po prázdninách půjdu do 9.třídy a bojím se, že mně dá někam, kam já nechci, jak mi pořád tvrdí, protože říká, že mi vybere školu sama…. Samozdřejmě už mám vybranou i jinou školu, kdyby mě nepřijali, ale bez veteriny nemůžu existovat….

Leave a Reply

Your email address will not be published.