Moje (šílené) první společné Vánoce s přítelem

Jednou přijde chvíle, kdy každý z nás přestane věřit, že nám dárky doopravdy nosí Ježíšek. Stejně tak nastane i doba, kdy už nebudeš chtít trávit Vánoce jen s rodiči a teplo domácího krbu vyměníš za skromnější oslavu Štědrého večera jen ve dvou, přivedeš si miláčka k vám domů, anebo svátky naopak strávíš s jeho rodinou. Představa je to možná hezká, ale…

Jaké karamboly vás při prvních společných Vánocích můžou překvapit? Pobav se (a možná i trochu pouč) u vánočních trapasů našich čtenářek.

S láskou pro Alžbětu

Loni jsem strávila své úplně první Vánoce mimo domov u rodičů svého miláčka. Docela jsem se toho bála, ale všichni na mě byli moc milí a snažili se, abych se cítila jako součást rodiny. Překvapilo mě, že pro mě všichni měli i dárečky. Dokonce mi jeden přinesla i Honzova teta Alžběta. Když jsem však krabici s dárkem otevřela, skoro jsem se lekla. Byla v ní dost divná váza s trpaslíky. Jakmile jsem ji vytáhla ven, abych se „pochlubila“ dárkem ostatním, vylétla společně s ní i malá kartička s věnováním: „S láskou pro Alžbětu od Jany“. Jana je tetina nejlepší kamarádka. Všem bylo jasné, co teta Alžběta udělala. Já s přítelem jsme se tomu docela zasmáli, ale teta Alžběta mi pár dní po Vánocích poslala jiný dárek i s omluvou a dodnes mi připadá, že se mi nějak podezřele vyhýbá, jako by se za to pořád strašně styděla. – Hela, 23 let

Štědrovečerní překvapení

S Tomášem jsme se seznámili koncem října a až do Vánoc jsem před rodiči úspěšně tajila, že mám někoho nového. Rozchod s klukem, se kterým jsem předtím chodila skoro tři roky, byl totiž nemilý také pro ně. Hlavně táta si s mým bývalým hodně rozuměl a pořád věřil, že se snad dáme ještě dohromady. S Tomášem jsme se domluvili, že k nám večer přijde na návštěvu a popřeje našim hezké svátky. Předpokládala jsem totiž, že rodiče budou v dobré náladě a proto to bude naprosto ideální chvíle na seznamování. Po večeři jsme si jako vždy rozbalili dárečky, táta se dal do uklízení krabic a já s mámou jsme si pustily pohádky v televizi. Přesně v osm zazvonil zvonek – poprosila jsem mámu, aby šla otevřít se mnou. Hned ve dveřích jsem je představila a mamka vypadala, že je opravdu příjemně překvapená. Vtom ale kolem proběhl táta jen v trenýrkách a ze zvyku hlesl: „Nazdar Petře, rád tě u nás zase vidím!“ Tomáše tátův omyl docela vyvedl z míry a já ho potom musela celý zbytek večera uklidňovat, že se svým ex už opravdu nic nemám. – Iveta, 21 let

Tip: Přečti si také další trapasy čtenářek, supertajná a hlavně šílená tajemství, o kterých by se naši miláčci nikdy neměli dozvědět, nebo se pobav historkami o nejhorších rande v životě.

Zákeřná vetřelkyně

Na Radkovu rodinu jsem loni o Štědrém večeru chtěla opravdu zapůsobit. Bylo by mi to hloupé, kdybych k nim přišla jen tak s prázdnýma rukama a snědla večeři, aniž bych s něčím pomohla. Proto jsem se Radkem domluvila, že připravím a přinesu bramborový salát ke kaprovi, jelikož tím jeho mamince usnadním hodně práce. Souhlasila jsem, ačkoliv sama bramborový salát nesnáším, vždy si dám raději vařené brambory. Při večeři jsem ho všem – samozřejmě kromě sebe – naložila pořádnou hromadu a s radostí sledovala, jak všem můj salát chutná. Chvíli poté, co jsme přesunuli ke stromečku, ale všichni postupně začali odbíhat na toaletu. Celá Radkova rodina – samozřejmě kromě mě – chytila příšerný průjem. Bylo jasné, že ze z mého salátu. Všichni skuhrali a i dva záchody byly najednou málo. Neuvěřitelně mě to mrzelo, všem jsem se omlouvala. Netušila jsem, kde se stala chyba. Ještě dlouho poté si mě pak všichni dobírali, že jsem je určitě chtěla otrávit úmyslně. – Eliška, 24 let

Hříšná jízda

Rok co rok jezdíváme na Vánoce s celou naší rodinou na chalupu do Beskyd. Loni jsem naše přemluvila, aby s námi mohl jet i můj kluk. Nebyli z toho nadšení. Mamka mi pořád domlouvala, že na to, abychom trávili Vánoce spolu, si ještě můžeme počkat, ale nakonec jsem je přece jen přesvědčila. Na chalupu jsme vyrazili třemi auty a my s Michalem jeli jeho autem jako poslední za mými rodiči. Cesta z Prahy byla dlouhá, nudili jsme se, a tak jsem Michala začala laškovně dráždit mezi nohama. Michal měl ale strach, že kdybych mu to v autě začala dělat, mohli by si toho naši všimnout ve zpětném zrcátku. Trochu jsme zpomalili, a když se auto našich trochu vzdálilo, zajeli jsme na první možnou lesní cestičku s tím, že si dáme rychlovku a zase je dohoníme.  Jenže co se nestalo – kola auta zapadla v blátě a my jsme museli telefonovat našim, aby se pro nás vrátili a pomohli nám auto z bláta vyprostit. Vysvětlování celé příhody rozhodně nebylo příjemné… – Venda, 18 let