Když jsem se chystala k maturitě, minimálně jednou denně jsem slyšela, že maturita je zkouškou dospělosti. Po pěti a půl letech po ukončení střední školy přestávám s tímto tvrzením souhlasit a dokonce tvrdím, že zkouškou dospělosti nejsou ani státnice na vysoké.
Tyhle události pouze dokazují, že se člověk dokáže naučit zpaměti několik kapitol z historie literatury nebo odříkat ekonomické poučky před komisí, ale s dospělostí nemají naprosto nic společného.
Podle mě totiž život dospělého člověka začíná teprve okamžikem, kdy se postaví na vlastní nohy – odstěhuje se od rodičů, najde si práci a přijme zodpovědnost za svou budoucnost (ano, v našem státě to znamená, že si začneme spořit na důchod ve věku 24 let). Dokonce ani v den své svatby jsem se necítila tak dospěle, jako když jsem sbalila poslední kufr a vyrazila směr nový domov a následující den podepsala pracovní smlouvu.
Musím přiznat, že mnohdy bych celou slavnou dospělost vyměnila za jeden den v dětství, kdy mojí jedinou starostí bylo zůstat venku až do tmy a hráli jsme vybíjenou až do zblbnutí. Teď, jako dospělá, se musím starat o dostatek peněz na nájem, plnou ledničku, uklizený byt, platby složenek a miliony dalších věcí. Nemůžu utratit celou výplatu za nejnovější kolekci bot a kabelek v den, kdy peníze dorazí do banky, o čem jsem kdysi snila. Nemůžu se jen tak hodit marod s teplotou těsně nad 37 stupňů, jak jsem to dělala na vysoké. Teoreticky vzato by se dalo říct, že být dospělá je otrava…
Na druhou stranu je mi velmi příjemný pocit, že jsem to dokázala – že po vysoké nevisím našim na krku, že jsem schopná platit složenky a ještě i ušetřit peníze a že si hledám vlastní cestu životem. Jsem vděčná za vznikající přátelství, které jsem ani nečekala. Navíc se docela ráda starám o svou vlastní domácnost, přeskládávám si kuchyňku k obrazu svému a světe div se – já ráda peru svému manželovi!
Dospělost mě překvapila pocitem nezávislosti a samostatnosti, ale i stresem o peníze a neustálým vymýšlením jídelníčku, ale neustále ve mně zůstaly kousky shoppaholika, který se neubrání předvánočním/novoročním/sezónním slevám. Neříká se snad, že v každém dospělém je neustále kousek dítěte?
Jak se svou dospělostí vycházíš ty? Který den byl pro tebe ten nejdůležitější a „nejdospělejší“?
mě osobně “zkouška dospělosti” čeká až letos, ale nejdospěleji jsem se skutečně cítila, když jsem léto strávila v zahraničí a byla na všechno opravdu sama :), to se pak šrocení literatury nazpaměť nejeví jako takový problém. na druhou stranu ale i nejlepší období v mým životě, tak se těším, až budu mít za pár let školu z krku a začne to naostro :)