Jistě to znáš – máš úžasnou kámošku, nebo ještě úžasnějšího kluka a chceš s nimi trávit každičkou minutu. Ovšem ne vždy to může být tomu druhému skutečně příjemné…
O tomhle jsem začala uvažovat už dříve. Pokaždé, když jsem svojí nejlepší kamarádce ztropila takovou scénu, že se se mnou po celou přestávku nebavila. Myslela jsem si, že jí tím dám najevo, jak je pro mě důležitá, což z toho nejspíš také vyznělo, ale mnohem víc to vypadalo, že ji omezuji. Najednou jsem začala nesnášet všechny holky ve třídě, které se jí jenom zeptaly, jestli se kouká na Ordinaci v růžové zahradě a říkala jsem si: Určitě se snaží mi ji přebrat, proč by se jí jinak ptaly zrovna když vedle ní jdu já?!! Byla to ovšem jedna velká pitomost. Na kámošku jsem se úplně přisála. S nikým jiným jsem se nebavila, o nikoho jsem neměla zájem – přirozeně potom všichni ztratili zájem i o mě. Když jsem se dozvěděla, že šla s někým jiným do kina, mohla jsem se zbláznit. No prostě chovala jsem se jako pitomec!
Ona se mezitím stala hodně oblíbenou ve třídě a já jsem si najednou připadala jen jako její ,,přívěsek”, dokonce i přiznávám, že byly i náznaky žárlivosti… Pak se najednou objevily v naší třídě 2 holky z jiné třídy (říkejme jim třeba Linda a Jitka). Zatímco já jsem si rozuměla s klidnější a vážnější Jitkou, kamarádka měla radši živější a drobnější Lindu. Pomalinku jsme se začaly rozdělovat na dvojičky: já a Jitka, kamarádka a Linda. Začala jsem Lindu nenávidět a neustále jsem kamarádce vyčítala, že s ní je. Kámoška ale nestála se zavřenou pusou a několikrát jsem si od ní pěkně od plic vyslechla, co si myslí o tom, že jsem tak hodně s Jitkou. Já jsem málem praskla vzteky – Ona se může vybavovat s někým jiným a mně to vyčítá?!! A nejúhlavnější problém našeho kamarádství byl na světě.
Následoval rok a čtvrt hádek, usmiřování, výčitek, urážení a naschválů. Myslela jsem si, že se všechno spraví. Je pravda, že se kamarádka (říkejme jí Lucka) za tenhle poslední rok a čtvrt hodně změnila, ale mění se postupně každý… Zatímco Lucka a Linda byly hodně tzv. ,,na kluky”, my s Jitkou jsme to všechno pozorovaly v pozadí a jenom povytahovaly obočí. I Jitku žralo, že je Linda tak často s Luckou.
Pak, když už jsem myslela, že je všechno v pořádku a za námi, že už všechno bude zase jako dřív, oznámila mi Lucka, že už prostě nejsem její nejlepší kámoška. Jako důvody svého rozhodnutí uvedla, že máme každá jiné zájmy, jsme spolu už hrozně dlouho a že už jí nebaví hádky kvůli Jitce a Lindě. Já jsem to vzala, ale chvilku jsem se z toho oklepávala. Lucka tvrdila, že se nic nezmění, že mě bude mít pořád stejně ráda atd. atd. Ze začátku jsem si říkala – Dělá si srandu? Jak to asi může být stejný jako dřív?! Ale překvapivě to tak je. Jsme prostě, jak nás nazvala Lucka, good a dlouhodobý kámojds 4 ever. Rozumíme si, už se vůbec nehádáme a štěkání kvůli Jitce a Lindě už také vymizelo. Lucka si jde dál svou cestou a já se klestím tou svou. Možná jsme si jako nejlepší kamarádky prostě nebyly souzeny…:-)) Každopádně jsme rády, že máme jedna druhou a to, že už nás nezdobí titul BEST FRIENDS 4 EVER vem čert! xD
Text: Anička
—–
15.12.2007
tak tohle zrovná já prožívám,ale necchi aby mi to dopadlo jak tobě:(
BeRuShKa: Jj, to ti věřím – komu by se chtělo být bez nejlepší kamarádky, že?:-) Určo ti budu držet palečky, ale na druhou stranu – nikdy nevíš, co se tomu druhému honí hlavou. Já jsem si taky myslela, že nám to vydrží až do smrti… Každopádně ti přeju hooodně štěstí a ať se to mezi vámi brzo urovná!! :-))
hmm…já si myslim,že se tohle stává spoustě lidem,a to bez výjimky i mně.mámtaky svojí nej… kámošku,a jsme jako nerozlučná dvojka.občas se mezi
nás připletla nějaká holka,ale vždycky jsme to nějak překonaly,a zase se
spolu bavily.Říká se,že protiklady se přitahujou,ale u nás to podle mně moc neplatí.Sme obě takový dračice
já mám taky svou nej kámosku tohle taky občas prozíváme ale prsote vzdycky sme to prekonali ale od novýho roku bude vsechno jinak ….kámoska totiz bydlí uz rok v praze …a je u nás doma a jako bydli u nas ….ale proste pak budou prijimacky a moje mamka uz ju u nas nechce nechat ze by si ju meli jeji rodice pohlídat ….. aby ty primacky udelala ….vubec nevim co budu delat travime spolu n ejvic casu znikym jinym si tahle nerozumim a nikdy nerozumela ….proste to bude strasny ….. a cas ubiha hrozne rychle a zanedlouho ji treba ani nikdy neuvidim :-/ mozná tak si sni budu psat na icq ale to mi nestaci …. :-( vubec nevim co mam delat nevyrovnam se stim …
ajulka:no to,že se protiklady přitahují platí ve vztahu a ne v přátelství,v přátelství je právě fajn,že ste stejny:))a pro mishulku:je to fakt hruza to ti holka nezávidím,ale třeba to nakonec bude upe jiny uvidiš:))protože:některy věci nejsou takovy,jaky se zdaji..uvidiš že to třeba dopadne dobře:))
jo a chtěla bych se zeptat(vím,že to sem vůec nepatří tak prominte:D)jestli se barvou na vlasy ničí vlasy??děkuju mějte se paa..
Jo, tak já jsem jednou byla na straně té omezované. A řeknu vám, že jsem opravdu přemýšlela o tom, že nemá cenu, i když jsem tu kamrádku měla ráda. Ale když chce pokaždé vědět, co jsem zrovna řekla Mařence a že jsem ji určitě pomlouvala, když jí to nechci říct a že jsem si taky ten sešit mohla půjčit od ní a ne od někoho jinýho, není to příjemný.
Holky, myslete na to! Jinak vaše přátelství mlžete rovnou vrátit do hrobu :D
Držim všem palec!
:D
Teeeda, skvělej článek! Fakt mi jako otevřel oči, i ty komentáře.
Prostě my jsme s kámoškou od 6. třídy pořád spolu, bavíme se, všecko upe super, ale od začátku tohohle roku se prostě začla bavit i s jinýma holkama! Hrozně mě to štve, třeba když jdeme spolu a k ní přijde jiná holka a povídá si s ní. A co já dělám? I když oni chtějí se bavit se mnou, já jsu hned uražená. Ale proč? A nebo vždycky, když jde kámoška k někym jinym ven – taky jsem dycky hned naštvaná, jak se to dovim. Sice netropím scény, ale vadí mi, že prostě nejsme jen spolu. A nebo jak píše Cecile – vždycky, když si kámoška půjčila sešit od někoho jinýho –> hned naštvání z mé strany…
Ale po tomhle článku! Vidím ,že to je upe zbytečný – nejsme přece nějaký siamové a ona má prostě právo bavit se s nikým jiným. A já jsem prostě divná, když vždycky nensáším ty holky, se kterýma se baví. Prostě a jednoduše se zapojím do rozhovoru – oni se se mnou chtějí bavit, ale já ne protoše si myslím ,že mi přebíraj kámošku. Není to tak. Díky moc za ten článek a za komentář od Cecile. Je fakt pravda, že já jí to neříkám, že mi to vadí, ale MYSLÍM si to, v duchu jí nadávám, odmítám komunikovat a přitom stačí jedno – abych s já zapojila do rozhovoru s jejími přáteli a taky to, abych si našla i jiné kamarády a nevázala se jen na ní, protže pak to blbě dopadne. Fakt díky Ani a Cec, tohle jsem prostě potřebovala přečíst – otevřelo mi to oči. Budu teď, místo vnitřního užírání se z toho, že mi ju někdo přebírá sama se snažit, aby se tak nestalo – a nestane se tak, když jí nebudu omezovat a nebudu pokaždý naštvaná. :)
Ahoj holky, potřebuju poradit – je mi úplně jedno, kdo mi poradí, hlavně ať… Mam kámošku a mam jí strašně
ráda. Ale přijde mi, že já pro ni nejsem nejlepší kámoška tak, jako ona pro mě. A navíc jí strašně závidim.
Je hrozně hezká a hrozně oblíbená; čím to je? Já nejsem o nic ošklivější, vím, že se podle známek nedá soudit,
ale podle mě i chytřejší, jsem i na všechny milá, tak jaktože ona je oblíbenější, i když se ke spoustě lidí
chová ne zrovna příjemně? Čím víc je k těm lidem nepříjemná, tím víc za ní dolejzají. Prostě všichni jí mají rádi.Já
chci být taky tak oblíbená, jak to dělá? :´(
Lisa: To znám… Moje kamarádky jsou také většinou oblíbenější, hezčí, atd. atd. Ale, milá Liso, není lepší mít možná jenom pár, zato OPRAVDOVÝCH přátel, než být pořád středem pozornosti a mít kolem sebe kupu lidí, kteří se s tebou baví třeba jen pro zviditelnění, nebo jen kvůli tomu, že se jim zrovna ,,hodíš do krámu”…? Asi to nezní jako dobrej utěšitelskej proslov, ale je to tak. A ptáš se – Jak se mám stát oblíbenou? Na to není zaručenej recept. Každá společnost je jinak poskládaná a sama určitě dobře víš, že se každému zalíbit prostě nejde. Pokud ale chceš aspoň malilinkou radu – Čím víc se budeš snažit být oblíbená, tím víc to bude působit uměle a oblíbená se možná ani nestaneš… Také říkáš, že nejsi o nic ošklivější a hloupější. To jistě nejsi, ale tvoje kamarádka je třeba člověk, který má v sobě něco, co přitahuje pozornost, nebo je to prostě člověk stvořený k popularitě.
A ohledně toho nej kamarádství – Pokud si nejsi jistá, je dobré si od sebe třeba na chvilku dát malou pauzu. Stačí 3-4 dny, abyste s kamarádkou zjistily, jak na tom jste. Když bude situace pořád stejná, asi to moc žhavý nebude, pokud si ale navzájem budete chybět, můžeš si blahopřát – obyčejný kamarádky nebudete! :-)))
Jinak ti bohužel poradit neumím, tak buď ti pomůže tohle anebo ti někdo poradí líp. Měj se krááásně! xD
Dutýk: Opravdu? To jsem ráda…:-)) Proto jsem ho napsala, aby to pomohlo podobným případům. A podle toho, co píšeš vidím, že už ses nad sebou zamyslela – Bezva krok, jen tak dál a držím palečky! :-))
zajímavé.. s kámoškou sme se kdysi hádali skoro každej den.. ten už to není tak často ale doufám že jednou takhle neskončím.. my sme byli kdysy taková trojka já(Míša) Aneta (kámoška od školky) Anička(moje nej kmoška).. já měla nej kámošku od školky a šla i na stejnou školu ale pak ve druhý třídě přišla holka(Anička).. moje nej kámoška se s ní začala čím dál tím víc bavit a já? mojí kámošcesem začala dělat naschvály .. třeba sem jí brala věci aby měla průšvihy protože sem jí v tu chvíli nesnášela.. a v pátý třídě se ze mě , Aničky a Anety stala nerozlučná trojka.. minulej rok.. neboli spíš před rokem přesnš v únoru přišla Aneta do školy po nemoci a začala mi nadávat že sem největší trapka pod sluncem začala mi psáti takový e-maily a smsky.. od tý doby to není to coto byávalo.. Anička se s ní poříd bavila s já byla neštastná furt sme se kvůli tomu hádali .. ale asi před tejdnem nevímproč začala bejt Anička na Anetu upe naštvaná.. je mi Anety líto ale bojím se to říct protože Aničku nechci ztratit :(..